Rubrika: Téma Stránka 2 z 3

Reference

Carmen Martínová Gaiteová

Ze španělštiny přeložila Veronika Štefanová

Ženský pohled Mercè Rodoredové doplňuje z kastilské strany Carmen Martínová Gaiteová. Salamanská prozaička ve své povídce zachycuje některé ze společenských dopadů frankistické diktatury v poválečném období.
 

„Paní říká, abyste počkala, že je teď zaneprázdněná.“

Služka je vysoká, dobře rostlá a při řeči hledí zpříma. Je čisťounká a vlasy jí září. „Bude stejně stará jako já,“ pomyslí si Concha. Pak trochu zahanbeně sklopí oči a opře se o dveře. Usiluje o to, aby se cítila jistější. Vnímá, jak se jí do zad skrz obnošený kabátek zabodává ozdoba na dveřích,

Co se do čísla nevešlo

Milovala jsem tvé ženy Anna Malihonová

Milovala jsem tvé ženy… Ty, které jsem znala, i ty z fotek, které mě neznaly, ale o nichž mi vyprávěli tví přátelé. Nejvíc jsem však milovala ty smyšlené, odkojené modrým mlékem bezesných nocí.

Věříš? Hledala jsem přátele,

tvé staré přátele, z nichž se skládá vaše společná minulost jako puzzle, s nimi bych si o tobě mohla povídat. Pouštěla jsem si je blízko k srdci – jednoho po druhém, číhala na ně a přepadávala je jako maniak, abych se… spřátelila.

A také jsem se dotýkala tvých stromů,

když jsem našla ulici, kde jsi vyrůstal.

To pravé, skutečné, imigrantské blues

Alexandra Salmelová

Z finštiny přeložila Martina Šímová

Povídka Alexandry Salmelové líčí dobrodružství slovenského imigranta Paľa Oškvaroka, který místo ve vysněné Americe skončí v dalekém severském Finsku. Chladný sever ale není ani trochu oním rájem na zemi, který si Paľo představoval. Autorka při psaní těžila z osobní zkušenosti a ožehavé téma imigrace se nebála zpracovat formou satiry.
 

Já jsem přistěhovalec. Já přišla krást tvůj muž. Já přišla krást tvůj sociální podpory. Já ne práce.

Já sedím doma a starám se o moje a mojeho muže děti a chodím do obchod a koukám se a ponakupuju zboži.

Básníci

Lidia Ginzburgová

Z ruštiny přeložili studenti překladatelského semináře ÚVES pod vedením Jany Kitzlerové
 

Před dvěma týdny zavolal v jednu v noci Borisu Michajloviči Euchenbaumovi [1] Mandelštam, aby mu oznámil, že:

„Objevil se básník!“

„?“

„Konstantin Vaginov!“ [2]

B. M. se nesměle zeptal: „Snad si doopravdy nemyslíte, že je lepší než Tichonov [3]?“

Mandelštam se rozesmál ďábelským smíchem a pohrdavě odpověděl: „Ještě že vás neslyší spojovatelka!“

Tady ji máme, živou historii literatury, historii literatury i s obrázky.

Pasternak trpí nouzí,

Láska až za hrob

Pierre-Jakez Hélias

Přeložil Vít Pokorný
 

Janig vždy říkala svému muži: „Yanne, miluju vás až za hrob. Kdybyste snad umřel, nežila bych ani o chlup déle než vy. Než by první hrouda hlíny dopadla na vaši rakev, uplakala bych se.“ Yann jí celá léta laskavě odpovídal: „I já vás, Janig, miluju až za hrob.“ A víc už nic, protože to byl člověk rozumný, a ostatně i proto, že nerad poslouchal o své smrti, na to měl ještě čas.

Jenže jednoho dne řekla Janig něco trochu jiného: „Můj nebohý Yanne, kdybych mohla odejít na věčnost místo vás,

Volání vyhrazené pomstě

Džiró Akagawa

Tereza Nakaya
 

A byla jedna.

V domnění, že hodiny v obýváku jdou nejspíš špatně, jsem se podíval na jiné, digitální. Spatřil jsem číslice 1:00.

Telefon ale nezvoní.

„To není možné…,“ zamumlal jsem.

Proč asi? Co se jen mohlo stát?

Je vůbec možné, že tenhle telefon v jednu ráno nezazvonil? … Ne, to není, nejspíš něco narušilo běh času.

Jenže nevím, co by to mohlo být…

Jak se tak dívám, ručičky hodin ukazují jednu hodinu a jednu minutu a na digitálních naskočilo 1:01.

Důkaz

Džiró Akagawa

Sylva Martinásková
 

Prokurátor si zapálil cigaretu a pomalu vyfoukl modravý kouř. Před ním na stole ležel rozprostřený bílý papírek a na něm cigaretový nedopalek. Byl to nedopalek cigarety vykouřené téměř až po filtr. Už na něj hleděl přes hodinu.

Cigareta se samozřejmě nemohla vrátit do své původní podoby, třebaže ji tak upřeně pozoroval.

Byl nejvyšší čas se rozhodnout. Vznese proti němu žalobu, nebo ne? Důkazem byl pouze tento jediný cigaretový nedopalek. Během dneška si musí zvolit, co udělá. Byl v těžké pozici.

Ten muž je nejspíš – na devadesát devět procent – vinen.

Výjimečný mladík a obyčejná dívka

Momoko Sakura

Přeložila Ivona Barešová

V povídce esejistického charakteru se autorka – dnešní úspěšná kreslířka mangy a anime – vrací do období dětství a dospívání. Text je spíše jakýmsi ohlédnutím a jednoduchým zamyšlením, kterému nechybí hravý optimismus. Ten autorce zřejmě zůstal až do dospělých let.
 

Kenta Hasegawa, hráč nejvyšší japonské fotbalové soutěže J. League, byl i mezi námi spolužáky už odmalička známý jako výborný fotbalista. Když se řeklo Kenta, člověk si hned vybavil fotbal, a při zmínce o fotbalu si zase okamžitě vzpomněl na Kentu. Trénoval od časného rána,

Nouzový vchod

Halyna Petrosaňaková

Přeložila Marie Podobová

Autobiografická esej ukrajinské básnířky, ve které líčí svou gastarbeiterskou zkušenost a své setkání s českou kulturou, je zajímavou příležitostí „vidět, jak nás vidí jiní“. Autorčinu poezii, navazující na neoklasickou tradici, tvarově vybroušenou a protkanou intertextuálními hříčkami, bychom rádi čtenářům představili v některém z dalších čísel.
 

Každý z vlastní zkušenosti ví, co je to spiknutí osudu, kdy jako by tě život tlačil do slepé uličky, do otevřeného prostoru, neznámo kam. Nešťastná láska (nebo to, co se jí zdá být), fatální shoda okolností, zlomové a rozhodující momenty,

Vojna a mír / Война и мир

Předmluva k ukázkám

Nejvelkolepější výtvor světové literatury v 19. století, mistr básník, veliký epik a realista – takovými superlativy bývá častována Vojna a mír, románová epopej, která na 1500 stranách vypráví příběh Ruska za napoleonských válek, a její autor, neboli kníže z Jasné Poljany. Děj románu popisuje události mezi lety 1805 a 1813 (v epilogu dojde až do roku 1820) a vedle historických postav v čele s Napoleonem, při jejichž charakteristice se opírá o historické dokumenty, líčí život rodů Rostovových, Bolkonských a Bezuchových. Od svého prvního knižního vydání v roce 1869 (ještě předtím vyšel časopisecky) se román dočkal nespočtu reedic,