Rubrika: Téma Stránka 1 z 3

Existenční otázka

Zveřejňujeme povídku Valerjana Pidmohylného z Plavu č. 1/2011, věnovaného ukrajinské literatuře. Toto číslo je k dostání v elektronické podobě. Tématu ukrajinské literatury se věnují také čísla Plavu 4/2014 – Poetry in the UA, 8/2015 – Stav nebájení a 4/2018 – Vyrvané stránky ukrajinské Prahy.

Z nápisů popel zbyl

Výbor z katalánsky psané poezie

Miquel Desclot, Ramon Pinyol, Pere Gimferrer

Z katalánštiny přeložil Michal Brabec 

Píseň o nakresleném domku Miquel Desclot

Stvoř mi hořlavé zákoutí

někde v blízkosti krbu

uvnitř malého domku

se zahradou své paměti.

Do toho koutku pověs mi

malbu od Paula Kleeho

a nech ji, ať se houpe

za tónů Schönbergových not.

Na lavici mi můžeš dát

zářivě žlutý citron

a nedopitou láhev

se zbytkem ginu z Menorky.

písně dne a noci

Tristan Marquardt

Přeložila Michaela Otterová

Marquardtova poetika je radikální v detailu: jazyk u něj sám sebe usvědčuje z postranních úmyslů, zdánlivě rozvolněná forma je při bližším ohledání neúprosně sevřená. A za každým obrazem se skrývá nevypočitatelný příběh.
 

v noci, kypí tma, černá oslepuje. reflektory na políčkách trávníku
ne. honí mě otázky, zač bereš plat. ve kterém gestu máš
násilí čekat. že by snad vrtulník, kolmý start, vrtal díru
do noci, blbnu, do zdi. nezvedá se. jako by sex byl dávno už

passé.

V obležení

Oleksandr Bojčenko

Z ukrajinštiny přeložil Alexej Sevruk

Od publicisty s pověstí nesmiřitelného, kousavého, ale také vtipného komentátora společenských, kulturních a politických procesů zde přetiskujeme text, který bezprostředně reflektuje jeho dojmy, nasbírané během letošního Měsíce autorského čtení. Další dva autorovy fejetony najdete v tištěném čísle. 

Třetí světová

V červenci pět středoevropských měst – Brno, Ostrava, Košice, Vratislav a Lvov – hostilo velkoryse navržený, ale poněkud horkou nití slátaný literární festival Měsíc autorského čtení. A já rád jezdím na různá zahraniční vystoupení, to nemohu popřít. Nerad tam však vystupuji. Rád vystupuji ve Lvově. V zahraničí to obvykle vyznívá jaksi mechanicky.

Klíček

Paz M. Latorenová

Z angličtiny přeložila Silvie Mitlenerová

V horku, při únavě a v nemoci přijdou i na zdravého člověka paranoidní představy. V krátké povídce jedné z „učitelek“ filipínské literatury Paz M. Latorenové se mnohem více věcí vybájí, než se skutečně stalo.
 

Bylo velmi teplo. Nahoře na obloze, modré a rozlehlé, která lákala ptáky ustavičně v pohybu, svítilo slunce, jako by všechno pod tím nebem chtělo spálit, i nízký dům na kůlech, který se zřetelně rýsoval proti zelenošedému oparu trávy a listí.

Stavení stálo osaměle daleko od sousedních,

Z dob, kdy lidé měli řeči

Pere Calders

Z katalánštiny přeložil Jan Schejbal
 

Hlavními postavami příběhu, který bych chtěl vyprávět, jsou jedna lesba a jeden homosexuál. Už to vyžaduje odvahu!

Ona se jmenovala Clàudia, on Eduard a tato podrobnost by mohla připadat bezvýznamná, nicméně musíme je nějak označit. Oba trpěli a bojovali, aby je společnost přijala takové, jací jsou, ale nebylo to snadné, neboť rodina, přátelé, známí a celé okolí je po dlouhou dobu odmítali. Je však dokázáno, že se vyvíjíme pokrokovým směrem, a tak nadešel okamžik, kdy je nejenže přijali, nýbrž i uctívali. Eduard se dokonce stal vedoucím gay sekce jedné důležité politické strany a jeho otec,

Santander a Gijón

Max Aub

Ze španělštiny přeložil Vít Pokorný

Zatímco předcházející úryvek zachycoval postavy, které si i ve válečné době snažily zachovat důstojnost a lidskost, povídka Santander a Gijón je psána z jiné perspektivy. Jsme v ní svědky toho, jak válka z lidí činí cyniky a sobce, v některých případech pak přímo zvířata. 

„Tady nikdy nebudete mít ponětí o tom, co se stalo na severu,“ vyprávěl nám jedné noci v Barceloně Toribio Mayans. „Ponětí o tom, jakej je rozdíl mezi hranicí a mořem. Mezi výmysly a pravdou. Z pozice můžeš ustoupit, z pláže ne. Moře nám brzy začalo připadat jako hradba, úplná vertikála.

Reference

Carmen Martínová Gaiteová

Ze španělštiny přeložila Veronika Štefanová

Ženský pohled Mercè Rodoredové doplňuje z kastilské strany Carmen Martínová Gaiteová. Salamanská prozaička ve své povídce zachycuje některé ze společenských dopadů frankistické diktatury v poválečném období.
 

„Paní říká, abyste počkala, že je teď zaneprázdněná.“

Služka je vysoká, dobře rostlá a při řeči hledí zpříma. Je čisťounká a vlasy jí září. „Bude stejně stará jako já,“ pomyslí si Concha. Pak trochu zahanbeně sklopí oči a opře se o dveře. Usiluje o to, aby se cítila jistější. Vnímá, jak se jí do zad skrz obnošený kabátek zabodává ozdoba na dveřích,

Co se do čísla nevešlo

Milovala jsem tvé ženy Anna Malihonová

Milovala jsem tvé ženy… Ty, které jsem znala, i ty z fotek, které mě neznaly, ale o nichž mi vyprávěli tví přátelé. Nejvíc jsem však milovala ty smyšlené, odkojené modrým mlékem bezesných nocí.

Věříš? Hledala jsem přátele,

tvé staré přátele, z nichž se skládá vaše společná minulost jako puzzle, s nimi bych si o tobě mohla povídat. Pouštěla jsem si je blízko k srdci – jednoho po druhém, číhala na ně a přepadávala je jako maniak, abych se… spřátelila.

A také jsem se dotýkala tvých stromů,

když jsem našla ulici, kde jsi vyrůstal.

To pravé, skutečné, imigrantské blues

Alexandra Salmelová

Z finštiny přeložila Martina Šímová

Povídka Alexandry Salmelové líčí dobrodružství slovenského imigranta Paľa Oškvaroka, který místo ve vysněné Americe skončí v dalekém severském Finsku. Chladný sever ale není ani trochu oním rájem na zemi, který si Paľo představoval. Autorka při psaní těžila z osobní zkušenosti a ožehavé téma imigrace se nebála zpracovat formou satiry.
 

Já jsem přistěhovalec. Já přišla krást tvůj muž. Já přišla krást tvůj sociální podpory. Já ne práce.

Já sedím doma a starám se o moje a mojeho muže děti a chodím do obchod a koukám se a ponakupuju zboži.