Rubrika: Téma Stránka 1 z 3

Zrcadlo, které uniká

Giovanni Papini

Z italštiny přeložil Luděk Liška

Co by se stalo, kdyby se celý svět v určitou chvíli najednou zastavil a všechno by zůstalo na svém stávajícím místě? Lidé by znehybněli jako sochy, mohli by však nadále přemýšlet o minulosti i budoucnosti, o všem, čeho dosáhli a čeho ještě dosáhnout chtějí. Byli by šťastní? Byl by to pro někoho z nich faustovský okamžik, který si přejí zadržet? Co o tom soudí tajemný „Člověk, jehož jsem neznal“? A jak se k tomu všemu hodí právě přijíždějící vlak?
 

Jednoho podivného zimního rána na jednom známém nádraží se mi člověk,

Kočičí zima

Zveřejňujeme ukázku z románu Kočičí zima, která se nevešla do třetího čísla letošního ročníku. Pohádkové motivy v ní se hodí k dnešnímu Mezinárodnímu dni dětí.

Smrt za šest

V karanténě stoupá on-line prodej deskových her. Odemykáme jeden text ze staršího čísla (2/2011 – Po světových humořích); povídka pojednává o velmi vypjaté manželské partii scrabble. Smrt je za šest…

Pán chleba

Senioři od sedmi do devíti, právníci od devíti do desíti, lidi s piercingem v nose od půl třetí do půl čtvrté. Taky se moc nevyznáte v nakupovacích pravidlech? Odemykáme pro vás povídku o tom, jak složité může být koupit si chleba, co všechno musíte vědět a co všechno kvůli tomu můžete zjistit, aniž byste chtěli.

Existenční otázka

Zveřejňujeme povídku Valerjana Pidmohylného z Plavu č. 1/2011, věnovaného ukrajinské literatuře. Toto číslo je k dostání v elektronické podobě. Tématu ukrajinské literatury se věnují také čísla Plavu 4/2014 – Poetry in the UA, 8/2015 – Stav nebájení a 4/2018 – Vyrvané stránky ukrajinské Prahy.

Z nápisů popel zbyl

Výbor z katalánsky psané poezie

Miquel Desclot, Ramon Pinyol, Pere Gimferrer

Z katalánštiny přeložil Michal Brabec 

Píseň o nakresleném domku Miquel Desclot

Stvoř mi hořlavé zákoutí

někde v blízkosti krbu

uvnitř malého domku

se zahradou své paměti.

Do toho koutku pověs mi

malbu od Paula Kleeho

a nech ji, ať se houpe

za tónů Schönbergových not.

Na lavici mi můžeš dát

zářivě žlutý citron

a nedopitou láhev

se zbytkem ginu z Menorky.

písně dne a noci

Tristan Marquardt

Přeložila Michaela Otterová

Marquardtova poetika je radikální v detailu: jazyk u něj sám sebe usvědčuje z postranních úmyslů, zdánlivě rozvolněná forma je při bližším ohledání neúprosně sevřená. A za každým obrazem se skrývá nevypočitatelný příběh.
 

v noci, kypí tma, černá oslepuje. reflektory na políčkách trávníku
ne. honí mě otázky, zač bereš plat. ve kterém gestu máš
násilí čekat. že by snad vrtulník, kolmý start, vrtal díru
do noci, blbnu, do zdi. nezvedá se. jako by sex byl dávno už

passé.

V obležení

Oleksandr Bojčenko

Z ukrajinštiny přeložil Alexej Sevruk

Od publicisty s pověstí nesmiřitelného, kousavého, ale také vtipného komentátora společenských, kulturních a politických procesů zde přetiskujeme text, který bezprostředně reflektuje jeho dojmy, nasbírané během letošního Měsíce autorského čtení. Další dva autorovy fejetony najdete v tištěném čísle. 

Třetí světová

V červenci pět středoevropských měst – Brno, Ostrava, Košice, Vratislav a Lvov – hostilo velkoryse navržený, ale poněkud horkou nití slátaný literární festival Měsíc autorského čtení. A já rád jezdím na různá zahraniční vystoupení, to nemohu popřít. Nerad tam však vystupuji. Rád vystupuji ve Lvově. V zahraničí to obvykle vyznívá jaksi mechanicky.

Klíček

Paz M. Latorenová

Z angličtiny přeložila Silvie Mitlenerová

V horku, při únavě a v nemoci přijdou i na zdravého člověka paranoidní představy. V krátké povídce jedné z „učitelek“ filipínské literatury Paz M. Latorenové se mnohem více věcí vybájí, než se skutečně stalo.
 

Bylo velmi teplo. Nahoře na obloze, modré a rozlehlé, která lákala ptáky ustavičně v pohybu, svítilo slunce, jako by všechno pod tím nebem chtělo spálit, i nízký dům na kůlech, který se zřetelně rýsoval proti zelenošedému oparu trávy a listí.

Stavení stálo osaměle daleko od sousedních,

Z dob, kdy lidé měli řeči

Pere Calders

Z katalánštiny přeložil Jan Schejbal
 

Hlavními postavami příběhu, který bych chtěl vyprávět, jsou jedna lesba a jeden homosexuál. Už to vyžaduje odvahu!

Ona se jmenovala Clàudia, on Eduard a tato podrobnost by mohla připadat bezvýznamná, nicméně musíme je nějak označit. Oba trpěli a bojovali, aby je společnost přijala takové, jací jsou, ale nebylo to snadné, neboť rodina, přátelé, známí a celé okolí je po dlouhou dobu odmítali. Je však dokázáno, že se vyvíjíme pokrokovým směrem, a tak nadešel okamžik, kdy je nejenže přijali, nýbrž i uctívali. Eduard se dokonce stal vedoucím gay sekce jedné důležité politické strany a jeho otec,