Jan Zikmund

Že obraz české literatury v zahraničí utvářejí zejména překladatelé, není tajemství. Nejde přitom jen o samotný překlad. Zapálení překladatelé často dobrovolně zastávají více rolí. Jsou neoficiálními literárními agenty, kteří české knížky doporučují zahraničním nakladatelům. Jejich práce navíc pokračuje i po vydání překladu, kdy shání recenzenty, moderují, ne-li přímo organizují literární čtení s autorem a i jinak se podílejí na propagaci knížky.

Všestrannou překladatelkou byla také Susanna Rothová (1950–1997), která do němčiny přeložila třicet českých knih. Švýcarská bohemistka proslula svým nadšením a pevnou vůlí – překládala i v pokročilém stadiu rakoviny. Jak vzpomíná její synovec Daniel Roth, věřila, že působení překladatele nemá spočívat jen „v překládání knížky za knížkou či účasti na literárních turné, ale též v sdílení osobních chvil a budování silných vazeb se spisovateli“. Důkazem budiž řada snadno dohledatelných fotek, na nichž je Susanna Rothová zvěčněna s Bohumilem Hrabalem, jejím obzvláště oblíbeným spisovatelem a dobrým přítelem.

Odkaz Susanny Rothové přežívá v jejích překladech, ale od roku 2015 nepřímo i v mezinárodní překladatelské soutěži, která nese její jméno. Za Cenou Susanny Roth, která má za cíl objevovat a podporovat mladé překladatele z češtiny, stojí hned tři české instituce: její vznik podnítily Institut umění – Divadelní ústav a Česká centra. Právě ta v současné době soutěž pořádají spolu s Českým literárním centrem (sekcí Moravské zemské knihovny).

Světový rozměr soutěži dává aktivita zahraničních Českých center a zastupitelských úřadů ČR. Jejich zásluhou Cena Susanny Roth každoročně probíhá zhruba v patnácti zemích v Evropě a Asii, přičemž v každé z nich soutěžní překlady vyhodnocuje místní komise složená z odborníků. Například účastníci z Maďarska, kteří překládají předem určený prozaický text ze současného českého románu či novely, se tak poměřují jen se svými maďarskými kolegy, nikoli s Němci či Japonci. Na konci jara pak vzejde vítěz z téměř každé přihlášené země.

Skupinu výherců za odměnu čeká plně hrazený týdenní pobyt v Česku, který tradičně probíhá v červenci primárně v režii Českého literárního centra. Pestrý program pobytu zahrnuje překladatelský workshop v Praze a následnou účast na bohemistickém semináři Moravské zemské knihovny, kde se mladí překladatelé poznají s bohemisty z celého světa. Letošní program se z pochopitelných důvodů posunul, a bude-li to možné, příští léto do Česka přijedou výherci z let 2020 a 2021 současně.

Smyslem Ceny Susanny Roth je povzbudit zájemce o překlad z češtiny a zároveň pomoci současné české literatuře. Skutečnost, že se soutěžní úryvek přeloží asi do patnácti jazyků, usnadňuje propagaci dané knihy v zahraničí. Potvrzuje to Bianca Bellová, jejíž Jezero bylo soutěžní knihou v roce 2017. „Díky ceně se můj román dostal do rukou renomovaného japonského bohemisty Kenichiho Abeho, který pro něj našel nakladatele a sám ho přeložil. Díky ceně jsem se také seznámila s téměř všemi jejími vítězkami, které přijely do Prahy; Julia Sutton-Mattocks mi po čase přeložila povídku do angličtiny, Anna Maślanka se mnou dělala rozhovor pro polské čtenáře – a s těmi ostatními o sobě do budoucnosti prostě jenom víme.“

Vědět o sobě, být v kontaktu, spolupracovat, i o tom je literární činnost. Susanna Rothová to věděla a soutěž zaslouženě nese právě její jméno. Za dva nebo tři roky už bude po světě chodit asi sto laureátů Ceny Susanny Roth. Nezbývá než doufat, že pandemie postupně ustoupí a nezabrání tomu, aby k oné stovce každý rok přibývalo několik dalších nadaných překladatelů.

Zpět na číslo