Štítek: 9 Stránka 1 z 5

9/2019 – Polské kresentimenty

Vychází nový Plav. Toto číslo je věnováno Kresům, oblasti za východními hranicemi dnešního Polska, regionu s bohatou a pohnutou historií.

Kresy – hranice nepochopitelná jak smrt

Hanele Palková

Následující text nastiňuje specifika kresové literatury a literatury Kresů. Jaké je postavení Kresů v rámci polské literatury? Jaké charakteristické motivy se objevují v dílech spjatých s Kresy? S jakými žánry pracují kresoví autoři? Efemérní kategorie „kresovosti“ ukazuje své pestré i temné stránky.
 

Kresy čili hranice, magická oblast východních území náležejících do roku 1945 Polsku, dnes součást Běloruska, Ukrajiny a Litvy. Jejich hlavními kulturními centry byly Wilno (Vilnius) a Lwów (Lvov). Předmět nekončící polské nostalgie i demytizace sebe samých. Někteří autoři se domnívají, že Kresy zanikly podpisem jaltské smlouvy v roce 1945.

Monofónní román o lásce etc.

Martin Šplíchal

Barnes, Julian. Jediný příběh. Z anglického originálu The Only Story (2018) přeložil Petr Fantys. 1. vydání. Praha: Odeon, 2019. 263 stran. 

České vydání románu Jediný příběh se u nás setkalo s veskrze příznivým ohlasem. Již třináctý román Juliana Barnese (*1946) byl nejednou označen za „brilantní“. Ano, takové romány tohoto anglického prozaika zpravidla bývají, Jediný příběh mezi ně ale rozhodně nepatří.

Protagonista a zároveň vypravěč románu Paul se vrací ve vzpomínkách o padesát let nazpátek, kdy se v devatenácti letech seznámil v tenisovém klubu se svou životní láskou,

9/2018 – Nuda.

Dnes vychází nový, naprosto a zcela úmorný, nezáživný a nudný Plav.


Dynamika nudy

Rozhovor s básníkem Jakubem Řehákem

Moci se nudit, bloumat a rozmlouvat s nitrem lze chápat i jako luxus. Básník Jakub Řehák se v následujícím rozhovoru zamýšlí nad rolí nudy ve své tvorbě, nad tím, proč jsou jeho básně místem zvláštních setkání nudy a činnosti, nudy a překotnosti, nudy a dynamiky. A abychom nezůstali jen u slov o básních, připojujeme k rozhovoru také autorovu báseň Nové události, o níž se zde opakovaně hovoří.
 

Anna Paap: Jakou roli hraje nuda ve vaší tvorbě a v procesu vašeho tvoření?

Jakub Řehák: Možná se poezie rodí právě z nudy.

Vedu si minulost za sebou jako psa na vodítku

Monika Sechovcová

Rawicz, Piotr. Krev nebe.
Z francouzského originálu
Le sang du ciel (1961) přeložila Veronika Matiášková.
1. vydání. Praha: Rubato, 2017. 357 stran.
 

Více než půlstoletí od prvního vydání se román Piotra Rawicze Krev nebe dočkal českého překladu. Důvodem této prodlevy pravděpodobně bylo, že text po prvotním úspěchu (v roce 1962 získal cenu Prix Rivarol za nejlepší francouzskou knihu psanou cizincem) upadl v zemi svého vzniku v nemilost, a tím pádem i v zapomnění. Mohl za to nonkonformismus jeho tvůrce, který se odvážil kritizovat události Května 68 v době,

Jaro, které nepřišlo

Jan Zikmund

Sylvia Plathová. Ariel. Z anglického originálu Ariel (1966) přeložil Jan Zábrana. 3. vydání. Praha: Argo, 2017. 123 stran. 

Americká básnířka Sylvia Plathová (1932–1963) si vzala život jednoho únorového rána, zatímco její nic netušící děti spaly ve vedlejším pokoji. Utěrkami utěsnila dveře do kuchyně, napsala poslední vzkaz pro chůvu (Zavolejte dr. Hordera), pak strčila hlavu do trouby a zapnula plyn. Ukončila tak půlroční období nejistoty a zoufalství, které zažívala, když ji opustil manžel, anglický básník Ted Hughes. Deprese a sklony k sebevraždě měla už dřív, leč v létě 1962,

Pozvánka na Den poezie

Josef Straka 

19. ročník mezinárodního básnického festivalu Den poezie s názvem Labyrint světa se koná ve dnech 12.–26. listopadu 2017.

Letošní ročník je inspirován názvem jedné z nejznámějších filosofických knih Jana Amose Komenského. Možná také nepřímo navazuje na téma ročníku minulého, nazvaného Žádný člověk není ostrov, což je citát z básně Johna Donnea. Kontinuita je jednou z ústředních myšlenek festivalu od jeho založení v roce 1999, kdy opravdu byl jediným dnem poezie – do současné, čtrnáctidenní podoby se ustálil teprve postupně; jeho začátek připadá vždy na druhou listopadovou neděli, a proto si 16. listopad, výročí narození K.

9/2017 – Kabinet múz Bruna Schulze



Osvícení Schulzem

Rozhovor s Virou Meňokovou

Z polštiny přeložila Hanele Palková

V posledních desetiletích se Bruno Schulz stává nejen kulturní ikonou, inspirující umělce z celého světa, ale také se vrací do své „republiky snů“, do svého „jediného města na světě“, tedy do rodné Drohobyče. Přinášíme vám rozhovor s iniciátorkou schulzovských akcí v Drohobyči, tamější rodačkou, překladatelkou a znalkyní Schulzova díla a spoluzakladatelkou drohobyčského schulzovského muzea i festivalu. 

Hanele Palková: Narodila jste se v Drohobyči, Schulzově rodišti. Kdy jste se poprvé setkala s jeho dílem?

Vira Meňoková: Jako většina obyvatel nyní ukrajinské Drohobyče jsem o Schulzovi dlouho nevěděla nic.