Stránka 4 z 110
Rozhovor s Helenou Honcoopovou vedla Michaela Melichová
Jedním z posledních svazků, jež vydalo nakladatelství DharmaGaia, je antologie japonské poezie waka a haiku, kterou přeložili Petr Borkovec a Helena Honcoopová. V antologii pojmenované Světlušky v rukávech se to hemží tvory z hmyzí říše a krom hmyzu v ní občas poskočí i žáby. Jak básně haiku a waka fungují a jak je možné, že jejich forma zůstala po staletí nezměněná? Spolupráci v překladatelském tandemu i specifika japonské poezie přiblíží kunsthistorička a japanoložka Helena Honcoopová v rozhovoru s japanoložkou Michaelou Melichovou.
Antologie japonské poezie waka a haiku,
…Michaela Melichová
Óe, Kenzaburó. Němý výkřik.
Z japonského originálu Man’en gannen no futtobóru (1967) přeložila Anna Cima.
1. vydání. Praha: Vyšehrad, 2024. 320 stran.
Óeho román Němý výkřik (Man’en gannen no futtobóru) bývá považovaný za vrcholné dílo autorova prvního tvůrčího období. Rozvíjejí se v něm některá starší témata, výrazná především v románu Soukromá záležitost (1964, č. 2010), jako narození postiženého dítěte a s ním spojený rozklad manželského vztahu nebo vypravěčovo dilema, zda přijmout odpovědnost za svůj život,
…Kateřina Bártková
Portero, Alana S. Zlozvyk.
Ze španělského originálu La mala costumbre (2023) přeložil Radovan Beneš.
1. vydání. Praha: Prostor, 2024. 227 stran.
Zlozvyk Alany S. Portero vzbudil v literárním světě rozruch, jaký žádný jiný román s trans hlavní hrdinkou zatím nesvedl. Už před tím, než text spatřil světlo světa, ho španělská literární kritika dychtivě očekávala a na Frankfurtském knižním veletrhu vyvolal v té době stále ještě nepublikovaný rukopis senzaci. Měsíc po vydání byla práva na překlad prodána do čtrnácti jazyků a Portero – jak sama později řekla – se stala finančně zajištěnou do konce života.
…
Rozhovor s Lucelle Pardoe vedla a z angličtiny přeložila Veronika Korjagina
S translatoložkou Lucelle Pardoe jsme mluvily o literárních potopách a jejich překladu mezi globálním Severem a Jihem. Proplouvaly jsme mezi britským, nizozemským a indonéským kontextem, narážely na neúprosné mechanismy kompartmentalizovaného literárního trhu a uvažovaly, zda je v období modernity vůbec možné dekolonizovat překladem. Lucelle mluvila o tom, jak by taková dekolonizace mohla fungovat ve výuce literatury na nizozemských středních školách, o rozdílech mezi příběhy o potopách z bývalých impérií a z jejich kolonií, o recepci těchto příběhů na britském trhu, jejím významu pro autorky z bývalých kolonií i o tom,
…Martina Mecco
Jméno Vanessy Springory (* 1972), jedné z čelných představitelek současné francouzské literatury, není českým čtenářkám a čtenářům neznámé. Roku 2021 tuto spisovatelku a nakladatelku uvedlo do tuzemského prostředí nakladatelství Host, když v překladu Tomáše Havla vydalo její tehdy rok starý debut Svolení. Letos v lednu publikovala Springora ve francouzském originálu svůj druhý román Patronyme (Patronymum). V próze, která se opět pohybuje na pomezí memoáru, autobiografie a autofikce, se zabývá znovuobjevováním jedné větve svých kořenů, již nachází v moravském Zábřehu.
V prvním románu Springora zpracovala traumatický zážitek – zneužívání,
…Karin Zamrazilová
Dne 20. června je to třicet let od smrti muže, který tvrdil, že „největším neštěstím pro člověka je jeho narození“. Emil Cioran (1911–1995), estét zoufalství, mistr nespavců a patron poražených, by nás právě dnes mohl oslovit víc než kdy dřív. A sice proto, že ve světě plném významů a řešení nabízel něco, co už skoro vymřelo: odvahu říci, že nic nemá smysl, a přesto v tomto absurdním světě setrvat do úplného konce. V Cioranově díle (viz ukázku v Plavu 2/2019) bychom horko těžko našli jakýkoli systém či řád; spíše se jedná o soustavu aforismů,
…