Stránka 5 z 110

Mohu jen vrátit čtenářům dary mrtvých

Rozhovor s Tong Wei-gerem vedla a z čínštiny přeložila Pavlína Krámská

Patnáct let starý román Letní deště je čerstvým příspěvkem k překladu tchajwanské literatury u nás. Kniha, která osciluje mezi žánry, zachycuje život čtyř generací jedné rodiny, provádí čtenáře Tchaj-wanem do hor i na pobřeží a seznámí je také se zdejším folklórem. Tong Wei-ger v rozhovoru hovoří o tom, jak se z autora stal čtenářem své knihy, o možnosti literárního psaní na Tchaj-wanu a o paradoxním „neužitečném užitku“ literatury.

 

Román Letní deště byl v roce 2016 mezinárodním internetovým portálem pro čínsky psanou literaturu zařazen mezi třicet nejlepších tchaj­wanských románů z let 2001 až 2015.

Zavřít pravdu za dveře

Barbora Vacková

Besson, Philippe. Nech těch lží.
Z francouzského originálu Arrête avec tes mensonges (2017) přeložila Markéta Krušinová.
1. vydání. Praha: Paseka, 2024. 157 stran.

 

Vše začalo jedním letmým zahlédnutím. Mladý muž v hotelové hale mizí v davu kolem něj – tento výjev stačil, aby se mysl ponořila do dávných vzpomínek na čas plný touhy, vášně, ale také strachu a samoty. Zatím poslední přeložený román Philippa Bessona nás zavádí do Francie osmdesátých let, do jednoho konkrétního malého města a jednoho konkrétního období autorova mládí.

Stínohra z fjordu

Klára Soukupová

Fosse, Jon. To je Ales.
Z norského originálu
Det er Ales (2004) přeložil Ondřej Vimr.
1. vydání. Příbram: Pistorius & Olšanská, 2024. 88 stran.

 

Po dvaceti letech od vydání v norštině vychází český překlad novely Jona Fosseho To je Ales, iniciovaný pravděpodobně Nobelovou cenou za literaturu, již autor získal v roce 2023. V jádru příběhu stojí žena vzpomínající na svého muže, který kdysi zmizel na moři. Fosse svým specifickým stylem zachycuje cykličnost a repetitivnost myšlenek, které se popírají navzájem, při tom se upřesňují a posouvají od tématu k tématu.

Štěstí přeje připraveným

Barbora Svobodová

Zink, Rui. Instalace strachu.
Z portugalského originálu
A Instalação do Medo (2012) přeložila Martina Čáslavská.
1. vydání. Praha: Bourdon, 2024. 182 stran.

 

Letošním čestným hostem veletrhu Svět knihy bylo Portugalsko a do Čech zavítal také autor recenzované knihy: Rui Zink. Jeho doposud jediná přeložená kniha byla vydaná nakladatelstvím Bourdon v překladu Martiny Čáslavské, která v roce 2015 dostala za překlad úryvku Cenu Hieronymitae Pragenses (dnes Cena Pavly Lidmilové). O jazykovou redakci se postarala Šárka Grauová a text románu doplňuje obsáhlý úvod Karoliny Válové a poznámka samotného autora,

5/2025 – Flamendry, blázni a sadisti

Vychází nový Plav věnovaný tureckému undergroundu.

Vyždímat se do poslední kapky života

Rozhovor s Fethim Demirem vedl a z turečtiny přeložil Petr Kučera

Chápání toho, co je underground, může být dost různorodé. Profesor Fethi Demir z Vanské univerzity na východě Turecka zastává názor, že jde o projev naší – sdílené lidské – temné stránky, která si v různých dobách i kulturách hledá svůj způsob vyjádření. Tureckou undergroundovou literaturu tak v rozhovoru s Petrem Kučerou zasazuje do nejširších kontextů, ale zároveň ukazuje její specifika v kontrastu s tou evropskou, americkou nebo sovětskou. Pokud by vás překvapilo, že v poměrně konzervativním Turecku nepůsobí vulgární, násilná a jinak vyhrocená tvorba příliš skandálně,

Verše psané do hlíny

Michaela Melichová

 

Stalo se mi náhodou, že jsem se 31. března ocitla na uvedení knihy nových překladů japonské poezie haiku a waka Světlušky v rukávech (2024) v luxusní restauraci Miyabi. Na úzký seznam hostů mě připsala překladatelka Helena Honcoopová několik málo dní před akcí po rozhovoru, který by měl vyjít v některém z dalších čísel. „Hlavně o knize napište, ať se o ní lidi dozvědí,“ zněla překladatelčina prosba a mou vstupenkou do světa jemného japonského vkusu pěstovaného v centru Prahy se stal příslib, že to udělám: tak tedy píšu.

Představení antologie sestávající z dvou set dvaceti básní s hmyzími motivy příznačnými pro šintoistickou a buddhistickou citlivost proběhlo v dialogu obou tvůrců – Heleny Honcoopové a Petra Borkovce,

Proč dnešní osmáci čtou Deník malého poseroutky a nestydí se za to

Petra Paťchová

 

Přeleželé ruce, brnící prsty, ztuhlá záda. Hodinky ukazují 00.43, zbývá jen dočíst kapitolu. Jenže… ani si nepamatuji, kdy přesně to začalo, ale asi brzy.

O dobrých třicet let později stojím před tabulí a pozoruji neklidné děti kroutící se v lavicích, těkající pohledem po místnosti, po spolužácích, na strop, z okna, na hodiny. Čas se jim nepředstavitelně vleče. Když se jich po dvaceti minutách ptám, co četly a jak to hodnotí, jen ledabyle pokrčí rameny. Mají-li to vyjádřit na škále, zeptají se mě se spikleneckým pohledem, co je to škála.

Všichni jsme emigranti z vlasti svého dětství

Rozhovor s Georgim Gospodinovem vedl a z bulharštiny přeložil Ondřej Zajac

Další z textů bulharského spisovatele Georgiho Gospodinova, oceňovaný román Časokryt, vyšel minulý rok v českém překladu Davida Bernsteina. Z amnézie, již protagonista Gaustin nejprve léčí individuálně v klinikách minulosti, se v něm stává kolektivní epidemie a evropské vlády vyhlašují celospolečenská referenda o preferovaném historickém období, v němž by zakotvili bezčasou přítomnost. O iluzornosti a nebezpečí takové představy opakování dějin, o tom, jaké období lidé nejčastěji volí, i o mezigeneračním pochopení promlouvá Georgi Gospodinov v rozhovoru s balkanistou Ondřejem Zajacem.

 

Andorrská krajina mlčení

Olga Pavlova

Villaró, Albert. Pruská modř.
Z katalánského originálu
Blau de Prússia (2006) přeložil Michal Brabec.
1. vydání. Praha: Filip Tomáš – Akropolis, 2024. 336 stran.

 

Spisovatel a novinář Albert Villaró (* 1964), jehož tvorba zůstává v České republice stále poměrně neznámá, patří mezi významné andorrské autory a přední představitele současné katalánsky psané prózy. Velký ohlas získala knižní série případů policejního vyšetřovatele Andreua Boixe, do níž patří i Blau de Prússia (Pruská modř, 2006, č. 2024). Podobně jako v jiných svých textech zde Villaró propojuje detektivní žánr,