Rozhovor s Justinem Quinnem

Co znamená pro básníka trvalá změna místa pobytu, vstup do odlišné literární tradice a jiného jazykového prostředí? A v kterém okamžiku se nové místo stává pro člověka domovem? V restauraci poblíž pražského nádraží Na Knížecí, a tedy v blízkém sousedství čtvrtí, kde se odehrávají některé z jeho básní, jsme s Justinem Quinnem hovořili o úloze míst v moderní irské poezii, hledání básnického smyslu české krajiny, W. B. Yeatsovi i středoevropské exotice. 

Josef Hrdlička: V irské poezii mají básně, které se vztahují k místům, dlouhou tradici. Je i ve dvacátém století tato stará tradice něčím živým?

Justin Quinn: Pro generaci Seamuse Heaneyho a dalších irských básníků,

Rozhovor s Vladimírem Klímou a Lubošem Kropáčkem

Dva afrikanisté, překladatelé z afrických literatur a odborníci na subsaharskou kulturu, hovoří o šarmu tohoto kontinentu, svých životních zkušenostech a samozřejmě také o překládání. 

Vojtěch Šarše: Čím vás africká kultura natolik okouzlila, že se jí věnujete celý život? Ovlivnila vás expedice Lambaréné, které jste se účastnil?

Luboš Kropáček: Bylo to složitější. Dospíval jsem v padesátých letech v tíživém prostředí tehdejšího Československa. Toužil jsem poznávat svět – a nikam jsme tehdy cestovat nesměli. Tak jsem svou touhu po cestách, dalekých krajích a pestřejších barvách uspokojoval náhražkově četbou knížek a studiem nejenom evropských, ale také exotických jazyků.