Stránka 63 z 105

5/2014 – Snopravectví volného stylu



Sen je neúplatný

Rozhovor s Brunem Solaříkem

Bruno Solařík se v následujícím rozhovoru ujímá nelehkého úkolu vysvětlit význam snu v literární tvorbě a v lidském životě. Hovoří také o svém díle a osobní zkušenosti se snem a náhodou. 

Vojtěch Šarše: Surrealistická díla jsou často nějakým způsobem spojena se snem. Do jaké míry by podle tebe měl sen být prvkem nebo inspirací umělecké tvorby, ať už se jedná o literaturu, sochařství či malířství?

Bruno Solařík: Sen je pro surrealisty závažným tématem proto, že představuje nejzazší podobu neřízeného myšlení. Důraz na tu neřízenost je dán její schopností vystihovat realitu intuicí. O takové vlastnosti myšlení se vždycky mluvilo jako o „milosti“,

Básník nemusí nic

Rozhovor se Serhijem Žadanem

V Česku je známý díky prozaické knize Big Mac a nedávno vydané básnické sbírce Dějiny kultury začátku století. Serhij Žadan patří mezi nejpřekládanější současné ukrajinské literáty a jeho vliv na nejmladší básnickou generaci je neoddiskutovatelný. 

Alexej Sevruk: Nedávno se objevil český překlad tvého článku Démoni revoluce, ve kterém komentuješ dění na východě Ukrajiny. [1] Článek končí slovy: Ano, říkají, jsme démoni a provokuje nás všechno: vaše vlajky, váš jazyk, sám fakt vaší přítomnosti zde. Znamená to, že oněmi démony jsou proruští separatisté?

4/2014 – Poetry in the UA



Taras Ševčenko v českých překladech

Rita Kindlerová 

Pouhý rok před smrtí největšího ukrajinského spisovatele Tarase Ševčenka (9. 3. 1814, Morynci, Zvenyhorodský okres, Kyjevská gubernie – 26. 2. 1861, Petrohrad) měli čeští čtenáři možnost seznámit se s jednou jeho básní v překladu do češtiny. V Obrazech života za rok 1858/1860 (č. 2) vyšla báseň Ivan Pidkova. Překlad pořídil Josef Perwolf, a to zřejmě z ruského překladu Kobzara, který vyšel téhož roku v redakci N. V. Gerbela v Rusku). Perwolf měl s největší pravděpodobností k dispozici i ukrajinský originál sbírky, jak dokládá srovnání jeho překladu s originálem a ruským překladem básně.

Co se do čísla nevešlo

Milovala jsem tvé ženy Anna Malihonová

Milovala jsem tvé ženy… Ty, které jsem znala, i ty z fotek, které mě neznaly, ale o nichž mi vyprávěli tví přátelé. Nejvíc jsem však milovala ty smyšlené, odkojené modrým mlékem bezesných nocí.

Věříš? Hledala jsem přátele,

tvé staré přátele, z nichž se skládá vaše společná minulost jako puzzle, s nimi bych si o tobě mohla povídat. Pouštěla jsem si je blízko k srdci – jednoho po druhém, číhala na ně a přepadávala je jako maniak, abych se… spřátelila.

A také jsem se dotýkala tvých stromů,

když jsem našla ulici, kde jsi vyrůstal.

Překlad jako dobrodružství

Alena Morávková

Autoportrét Aleny Morávkové seznamuje čtenáře s ukrajinistickou stránkou profesního životopisu této významné překladatelky a literární a divadelní historičky.
 

Každý překlad je svým způsobem dobrodružství. Překladatel objevuje neznámou pevninu, neznámý svět, hájemství a záleží na něm, zda takové dobrodružství skončí zdarem nebo neúspěchem. Nezbytnou podmínkou je chuť je podniknout. Vynucená výprava za dobrodružstvím byla by už předem odsouzená k nezdaru. Vzpomínám, jak jsem nedočkavě hltala stránky konečně uveřejňovaných Deníků Oleksandra Dovženka – psal se rok 1964. Dovženkovy filmy jsem v té době už znala a obdivovala jsem je.

Veselá dánská deprese

Rozhovor s Larsem Husumem

Narodit se na Severu není žádný med. Během následujícího rozhovoru, bylo to jednoho lednového dne, kdy prsty po sundání rukavic do minuty omrzaly, protože fičelo, jak v Kodani už dlouho nepamatovali, v kočárku na balkóně podřimovala Larsova půlroční holčička Nina. Na vyděšený dotaz, co tam dělá, její otec s klidem odpověděl, že do minus deseti stupňů je to zdravé a v Dánsku běžné. Nelze se pak zbavit podezření, že v útulném podkrovním bytě při diskusi o drsném severském humoru, současných literárních trendech ve Skandinávii a úspěšném románu Mit vendskab mit Jesus Kristus (Můj kámoš Ježíš) bylo tazatelce i zpovídanému spisovateli a dramatikovi Larsi Husumovi daleko lépe.

Různé podoby a odstíny humoru na Severu

Radka Slouková

Hitem internetu se v loňském roce stala bizarní píseň The Fox (What Does the Fox Say?), ve které norské komediální duo Ylvis názorně předvádí posluchačům a divákům, jaké zvuky vydávají různá zvířata, a marně hledá odpověď na otázku, jak dělá liška. Píseň, která nemá jen rozesmát, ale i kriticky poukázat na obsahovou vyprázdněnost současné popové hudby, je typickým příkladem severského humoru: ironická až absurdní se sklony k parodii. 

Vymezit spojení „severský humor“ je značně komplikované. Problém představuje sám pojem humoru, který patří k teoreticky obtížně uchopitelným fenoménům. Existuje nespočet jeho definic, z českého prostředí můžeme zmínit přístup Vladimíra Boreckého,

Adopce gorilou aneb Osamělé dítě v náruči přírody

Viola Somogyi

Nilsson, Frida. Apstjärnan. Stockholm: Natur och kultur, 2005. 135 stran. Ilustrovala Lotta Geffenbladová. Lindenbaum, Pija. Gittan och gråvargarna. Stockholm: Rabén och Sjögren, 2002. 40 stran. Ilustrovala autorka. Lindenbaum, Pija. Gittan och älgbrorsorna. Stockholm: Rabén och Sjögren, 2003. 40 stran. Ilustrovala autorka. 

Zejména menší děti obvykle vstřebávají poselství obsažená v textu a ilustracích, aniž by je příliš hodnotily. Autoři dětské literatury by se proto měli vyvarovat jakýchkoli stereotypů, které znevýhodňují různé skupiny lidí, ať už se jedná o osoby určitého pohlaví, vzhledu, jiné národnosti nebo sexuální orientace. V mnoha státech,