Stránka 79 z 106

Svět knihy 2011 – Literatura arabského světa

Silvie Mitlenerová  

Rok se s rokem sešel a na pražském Výstavišti se opět otevřely brány jednoho z největších českých literárních podniků – veletrhu Svět knihy 2011. Jako čestný zahraniční host byla letos přizvána Saúdská Arábie, z tematických okruhů se nejvýrazněji prosadily e-knihy; o těch se zde hovořilo už vloni, se vzestupem elektronických čteček však toto téma na aktuálnosti spíše nabývá, nežli ztrácí.

Literatura arabského světa se prolínala všemi čtyřmi dny veletrhu. Obzvlášť velkorysý prostor nicméně písemnictví arabského světa dostalo v neděli, v pořadu „Velikáni arabské literatury v českých překladech“ zazněla jména nobelisty Nadžíba Mahfúze či klasika Chalíla Džibrána, prostor dostali také dva současní populární arabští básníci Mahmúd Darwiš a Nizár Kabbání.

Vytí vlků – k překladu jednoho čínského románu

Olga Lomová

Ťiang Žung. Totem vlka – Velký čínský román. Z čínského originálu Lang Tchu-tcheng přeložila Zuzana Li. 1. vydání. Praha: Rybka, 2010. 584 s. 

Letos se k českému čtenáři dostává románová prvotina čínského autora, který si zvolil pseudonym Ťiang Žung (Jiang Rong; cosi jako Barbar nebo Divoch). V roce 2004, kdy román vyšel poprvé, vzbudil pozornost jako nejprodávanější kniha v Číně; údajně se během dvou let prodaly čtyři miliony výtisků (a další čtyři miliony kolovaly v pirátských kopiích); další dotisky vycházejí dodnes. O rok později se o Totemu vlka psalo i v našich novinách jako o knize,

Politika, exotika, erotika a ústup čínštiny

O překladech moderní čínské literatury

Olga Lomová
 

Mimo úzký okruh odborníků si dnes jen málokdo v České republice je vědom toho, že česká sinologie zastává v mezinárodním měřítku zcela mimořádné postavení coby „česká“ či „pražská“ škola. Výjimečnost oboru, jak jej začal koncipovat v 50. letech minulého století Jaroslav Průšek, spočívá v přístupech, které se mezitím staly ve světě samozřejmostí, ve své době však měly převratný význam. Průšek pojímal sinologii jako obor, který propojuje klasický filologický a historický přístup zaměřený na zkoumání čínské tradice a specifických rysů čínské kultury s novou orientací na aktuální problémy současnosti,

Spisovatelé ve vězení

Olga Lomová

Zdá se vám, že o čínské literatuře nemáte ani ponětí? Pak je pro vás následující esej perfektní možností, jak si rozšířit obzory! Kromě komentáře ke kompozici tohoto čísla se zde předkládá mnoho zajímavých a často překvapivých informací o klasických čínských literárních žánrech a způsobu užívání jazyka. 

V rámci tohoto čísla literárního měsíčníku Plav čtenářům předkládáme překlady básní, esejů a povídek čínských autorů, kteří jsou nebo donedávna byli ve vězení. Jedná se o výbor z antologie, která vznikla v roce 2006 pod hlavičkou iniciativy nazvané „Spisovatelé ve vězení“ a byla sestavena za účasti Nezávislého centra čínského PEN klubu (www.chinesepen.org).

O neobvyklém putování jazykem

Zuzana Li

Gao Xingjian. Hora duše. Z čínského originálu Lingshan přeložil Denis Molčanov. 1. vydání. Praha: Academia, 2010. 512 s. 

Hora duše je jedním z nejunikátnějších románů současnosti. Vznikala v devadesátých letech dvacátého století a jejím autorem je v té době již uznávaný čínský dramatik a svébytná tvůrčí osobnost – Kao Sing-ťien (Gao Xingjian). Příběh začíná autorovou poutí do jižní Číny – román je částečně autobiografický. Dokončen byl v Paříži, kam Kao odjel na tvůrčí stipendium a kde posléze zůstal. Čínský originál Ling-šan (Lingshan) byl vydán poprvé v roce 1990 na Tchaj-wanu.

Švýcarská literatura na cestách

Jitka Nešporová

Které osobnosti udávají tón v současné švýcarské literatuře? Napoví multimediální výstava Swiss Lib. – Švýcarská literatura na cestách, která bude prezentována na veletrhu Svět knihy.

Specifikem švýcarské literatury je její jazyková rozmanitost. V zemi jsou používány čtyři úřední jazyky – němčina, francouzština, italština a rétorománština. Od počátku šedesátých let 20. století je navíc Švýcarsko de facto přistěhovaleckou zemí; žije zde vedle silné italské, portugalské a turecké komunity i početná srbská, albánská a tamilská diaspora. Tento demografický vývoj pochopitelně s několikaletým zpožděním ovlivnil i literární produkci v zemi a dodává jí pozoruhodný náboj.

Patos pokoje posypaného pylem

Lucie Koryntová

Jenny, Zoë. Pokoj posypaný pylem. Z německého originálu Das Blütenstaubzimmer (1997) přeložila a doslov napsala Magdalena Štulcová. Odpovědný redaktor Pavel Jungmann. 1. vydání. Zlín: Archa, 2010. 137 stran. 

Švýcarská literatura může působit dojmem jisté neurčitosti stejně jako literatura belgická. Jenomže zatímco belgická literatura očividně trpí svou rozkročeností mezi Francií a Nizozemskem (viz Plav 3/2009 Belgie: literatura pomezí), švýcarská literatura oscilující mezi frankofonním, germanofonním a nadto italofonním literárním centrem působí zdáním jednotnosti a samostatnosti, o čemž u nás svědčí existence samostatné rubriky na literárním serveru iLiteraturaEdice moderních švýcarských autorů v nakladatelství Archa.

Výběrová bibliografie českých překladů novější švýcarské literatury

Sestavila redakce ve spolupráci s Jitkou Nešporovou
 

Amann, Jürg. Dopisy od panenky. Přel. Magdalena Štulcová. Zlín: Archa, 2010.

Amann, Jürg. Zabít matku. Přel. Alena Nováková. Zlín: Archa, 2009.

Bauersima, Igor. norway. today. Přel. Ondřej Černý. Praha: Divadelní ústav, 2003.

Bichsel, Peter. Povídání pro děti. Přel. Petra Koryčánková. Brno: Host, 2006.

Blatter, Silvio. Není krásnější země. Přel. Růžena Grebeníčková. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1989.

Bouvier, Nicolas. Deník z Aranu a jiných míst.

3/2011 – Eidgenossenschaft Svizzera



Sto let od narození spisovatele Maxe Frische

Tomáš Kimla

4. dubna si světová literární veřejnost připomíná výročí narození jednoho z nejvýznamnějších spisovatelů švýcarské literární scény, Maxe Frische. Rok 2011 je v tomto ohledu výrazně symbolický, neboť od narození tohoto slavného švýcarského literáta uplynulo právě sto let. 

Jméno Maxe Frische je v dějinách literatury spojováno především s fenoménem demytologizace švýcarské národní historie, přesněji pak s termínem tzv. „Vergangenheitsbewältigung“, kterým se v německojazyčném prostoru označuje proces vyrovnávání se s událostmi obou světových válek a s následky obou konfliktů pro vývoj poválečné Evropy. V tomto ohledu vytyčil literární odkaz Maxe Frische zásadní mezník ve vývoji švýcarské literatury. K demytologizaci legendární švýcarské nestrannosti a neutrality přispěly výraznou měrou Frischovy zápisky z jeho aktivní vojenské služby z 2.