Stránka 80 z 106
Rozhovor s Irenou Šebestovou
Rozhovor o literárních velikánech i nástupu mladé generace, o zvláštním fenoménu švýcarské ženské literatury a také o nedávném vzniku oboru „švýcarská literatura“ na některých tamních univerzitách.
Tereza Hřibová: Ve švýcarském literárním prostoru se míchají čtyři úřední jazyky a široká řada různých dialektů – lze přesto najít nějaký spojující nebo charakteristický prvek, pokud jím není jazyk?
Irena Šebestová: Literatury jednotlivých jazykových oblastí se autonomně vyvíjejí v každém ze čtyř regionů, a tím pádem zůstává literární Švýcarsko jako celek i nadále živoucím organismem, který svou jedinečností vyvolává rostoucí zájem evropské literární vědy.
…Rozhovor s Jaroslavem Vejvodou
Spisovatel Jaroslav Vejvoda mluví o životě a psaní v exilu, švýcarské multikulturnosti, kterou srovnává s xenofobními postoji v krajanských spolcích. A také o tom, že bez osobní svobody není možné tvořit – ať už je doba jakákoli.
Tereza Hřibová: Proč jste si jako místo pro život v emigraci vybral právě Švýcarsko, Curych a tedy také němčinu?
Jaroslav Vejvoda: Švýcaři hovoří nejen čtyřmi zemskými jazyky: německy, francouzsky, italsky, rétorománsky (pořadí dle počtu mluvících), ale také mnoha dialekty. „Politický národ“ Švýcarů ztotožnil bez nálepky multikulturnosti národnost s občanstvím a vícejazyčnost je podstatou jejich kultury.
…
Milena M. Marešová
Blecher, George. Jsou i jiní lidé.
Z anglického originálu Other People Exist přeložil Marek Sečkař.
1. vydání. Brno: Host, 2010. 240 s.
Galerie podivínů, kteří zarputile vyprávějí o svých obsesích? Jen zdánlivě. Kniha amerického spisovatele, novináře, překladatele a herce George Blechera (nar. 1941) Jsou i jiní lidé je soubor výpovědí o zvláštním pocitu, který sám autor nazývá „sdílenou izolací“. Je to jakási podoba dobrovolné či samovolné destrukce rodinných i partnerských vztahů, vyskytující se v nitru současného člověka, která se ale neuvolňuje jako zvláštní psychická porucha,
…Alexej Sevruk
Bayard, Pierre. Jak mluvit o knihách, které jsme nečetli.
Z francouzského originálu Comment parler des livres que l’on n’a pas lus ? přeložila Petra James.
1. vydání. Brno: Host, 2010. 208 s.
Když na samém začátku tohoto roku oznámilo brněnské vydavatelství Host vydání knížky s mnohoslibným názvem Jak mluvit o knihách, které jsme nečetli, bezpochyby tím zaselo naději do duše nejednoho lajdáckého studenta či salónního literárního snoba. Považte, stačí si přečíst jednu jedinou knihu, která čtenáři poskytne návod, jak se vyjadřovat ke všem knihám,
…Střípky z Fóra vydavatelů a Literárního festivalu ve Lvově
Alexej Sevruk
Veletrh probíhající ve čtyřech patrech Paláce umění v Kopernikově ulici si od počátku svého vzniku kladl za cíl sdružovat ukrajinské knižní vydavatele, a to v podmínkách výrazně nepříznivých pro vydávaní ukrajinských knih. Ty přetrvávají dodnes: většina knihkupectví je zahlcená ruskou knižní produkcí a fungující distribuční síť prakticky neexistuje. Lvovské Fórum tak skýtá představitelům široké veřejnosti vítanou možnost, jak doplnit knihovny a knihovničky. Sežene se tu prakticky cokoliv, co bylo na Ukrajině v posledních letech vydáno. Veletrh si rychle vydobyl mezinárodní postavení: v minulosti ho navštívili mimo jiné Michał Witkowski,
…Rozhovor s Jurijem Andruchovyčem
Ukrajinský spisovatel Jurij Andruchovyč o svých literárních plánech a preferencích, o angažovanosti, vztahu umění a státních orgánů a o básníkovi Bohdanu-Ihoru Antonyčovi.
Alexej Sevruk: Kdysi jsem se setkal s rozhořčením vratislavských studentů ukrajinistiky, kteří mi vyprávěli, jak se na nějakém setkání či literárním čtení ve Vratislavi zeptali Andruchovyče, co si myslí o ukrajinské literatuře. Prý jste jim řekl, že se o ni nezajímáte.
Jurij Andruchovyč: Vratislavští ukrajinisté, ostatně jako všichni ukrajinisté světa, příliš ostře reagují na všechno ukrajinské. A to je dobře. Možná, že jsem tehdy byl přesycený podobnými tématy a otázkami. Hodně často se mě ptají,
…Tereza Chlaňová
Pokud bychom chtěli sezvat na pomyslné literární sympozion nejoriginálnější a nejvýraznější ukrajinské literární osobnosti 20. století, které dosud neměly možnost předvést své kvality českému čtenáři, začali bychom hledat vhodné adepty ve 20. letech. Slavní autoři předchozího období, dnes již klasikové (Ivan Franko, Mychajlo Kocjubynskyj, Vasyl Stefanyk, Volodymyr Vynnyčenko, Olha Kobyljanská, Lesja Ukrajinka), kteří na konci 19. a na počátku 20. století výrazně pozvedli kvalitu ukrajinského písemnictví, byli v různých obdobích ve větší či menší míře do češtiny překládáni. Z autorů let dvacátých se sice překladů do češtiny dočkala rovněž celá řada (např. Pavlo Tyčyna, Mykola Bažan, Maksym Rylskyj,
…Halyna Petrosaňaková
Přeložila Marie Podobová
Autobiografická esej ukrajinské básnířky, ve které líčí svou gastarbeiterskou zkušenost a své setkání s českou kulturou, je zajímavou příležitostí „vidět, jak nás vidí jiní“. Autorčinu poezii, navazující na neoklasickou tradici, tvarově vybroušenou a protkanou intertextuálními hříčkami, bychom rádi čtenářům představili v některém z dalších čísel.
Každý z vlastní zkušenosti ví, co je to spiknutí osudu, kdy jako by tě život tlačil do slepé uličky, do otevřeného prostoru, neznámo kam. Nešťastná láska (nebo to, co se jí zdá být), fatální shoda okolností, zlomové a rozhodující momenty,
…