Stránka 99 z 111

Odnepaměti / Pamtivek

Radovan Karadžić

přeložil Jakub Novosad

Dvacátého prvního července večer byl v Bělehradě tajnou službou zadržen jistý Dragan Dabić, profesor alternativní medicíny. Do rána se z Dabiće vyklubal jeden z nejhledanějších lidí na planetě, Radovan Karadžić. Následoval mediální humbuk a Karadžić se po více než jedenácti letech opět ocitl na titulních stranách novin po celém světě. Mezi politologickými analýzami a reportážemi z Karadžićova uprchlického života nezůstal přehlédnut mediálně pochopitelně vděčný fakt, že Karadžić je také básník (jako prozaik už byl, alespoň v českém prostředí, připomínán zřídka). Přece jen je dosud spisovatelství obecně chápáno jako obor vyhraněný humanistickému smýšlení,

7–8/2008 – Srbsko a Bosna a Hercegovina



A tamten odkryl všechny svoje tváře

Lukáš Novosad

Popa, Vasko. Vlčí stín.
Ze srbských originálů vybrali a přeložili Luděk Kubišta a Irena Wenigová.
1. vyd. Praha: Havran, 2008. 164 s.

 

Z tvorby srbského básníka Vaska Popy vyšel dosud v češtině, vedle časopiseckých ukázek, výbor Vrať mi moje hadříky (1964 v překladu L. Kubišty) a sbírka Vedlejší nebe (1971 v překladu týchž co aktuální výbor – jde tedy zjevně o případ celoživotní služby vyvolenému autorovi). Nejnovější knížka jednak opakuje výběry předchozí, jednak je doplňuje o ukázky z pozdních Popových sbírek.

Výsledky soutěže Jiřího Levého a expresivum na trávení

Matouš Jaluška

Ve čtvrtek 12. června byly v Divadelním klubu Na prádle vyhlášeny výsledky 16. ročníku Překladatelské soutěže Jiřího Levého. Kategorii poezie, v níž byla udělena pouze první a třetí cena (Mikuláš Bryan, resp. Barbora Hartigová), kralovala francouzština. V kategorii prózy už byl rozptyl oceněných tradičně pestřejší a jejich počet vzrostl na tucet: porota udělila jednu první cenu (Dominika Kovářová), tři druhé ceny, čtyři třetí ceny a taktéž čtyři čestná uznání. Více než v jiných letech dominovala angličtina, ale porota ocenila i překlady z francouzštiny, nizozemštiny, galicijštiny a ukrajinštiny. Detailní výsledky najdou zájemci na stránkách Obce překladatelů http://obecprekladatelu.cz/levy.htm, na tomto místě upozorněme jen na čestné uznání za překlad z ukrajinštiny pro Jana Jeništu,

Tobiáš Lolness – Život ve větvích

Michaela Otterová

Timothée de Fombelle: Tobiáš Lolness.

Z francouzského originálu Tobie Lolness (2006) přeložila Drahoslava Janderová.

1. vydání. Praha: Baobab 2007, 296 s.

Třináctiletý Tobiáš patří k miniaturnímu nárůdku, jehož domovem a celým vesmírem je strom. Tito lidičkové žijí ve větvích, na kmeni či v kouli jmelí, hloubí si domečky v kůře, koexistují s larvami a červotoči, děsí se mravenců, nosatců a pěnic. Otec Tobiáše, geniální vědec a vynálezce, bádá nad skutečnou povahou stromu a spekuluje o životě mimo něj. Jednoho dne přijde s objevem, který může změnit osudy všech jeho spoluobčanů – a odmítne ho vydat. Lolnessovi jsou posláni do vyhnanství,

Nepsané pohádky

Rozhovor Marie Kantůrkové s Naďou Dingovou

Zemřel spisovatel a překladatel Zdeněk Urbánek

Jan Zelenka

Ve čtvrtek 12. června zemřel ve věku 90 let významný český spisovatel, překladatel z angličtiny, kritik a esejista Zdeněk Urbánek. Do české literatury vstoupil téměř před sedmdesáti roky lyrickými básněmi v próze Jitřenka smutku (1939), v témže roce jako jeho tehdejší blízký přítel, básník Jiří Orten. O dva roky později vydal svůj generační román Příběh bledého Dominika a v roce 1945 sbírku povídek Životy a svědomí. Své literární juvenilie Urbánek uzavřel historickým románem Cestou za Quijotem (1949), který se s výjimkou útlé dětské knížky Rychle vpřed (1951) stal na dlouhých čtyřicet let jeho posledním titulem vydaným v oficiálním nakladatelství!

6/2008 – Pohádky pro nejmenšiny



K překladu Houellebecqových Elementárních částic

Václav Jamek

Z francouzského originálu Les particules élémentaires přeložil Alan Beguivin,

redaktorka Anežka Charvátová. 1. vyd. Praha: Garamond 2007, 300 s.

Překlad Houellebecqova prvního slavného románu, pořízený překladatelem Alanem Beguivinem, zavdal důvod k polemice přičiněním Aleše Knappa, který mu vytýká především nepřiměřeně hrubou expresivitu, zkreslující podle tohoto kritika ladění a vyznění díla. To by při mimořádné explicitnosti v líčení sexuální motivace a sexuálního chování zřejmě nemělo působit křečovitě ani vulgárně, ale přirozeněji, lehčeji a snad i „subtilněji“.

S touto kritikou v zásadě souhlasím, jde ovšem o jeden aspekt práce, týkající se hlavně rozvahy při volbě výrazových prostředků, jehož důsledkem může být zkreslení dojmu z díla;

5/2008 – Smysl nesmyslu