Úvodník

Vážené čtenářky, milí čtenáři,

držíte v rukou další dvojčíslo, celkově již třetí, které jsme pro vás v redakci připravili. Po loňském nizozemském speciálu jsme se vrátili k původnímu modelu z před dvou let, kdy nám na severských literaturách šlo o pokus postihnout literaturu celého regionu. Letos jsme si před sebe postavili obdobný cíl, a tak v čísle najdete ukázky z literatury srbské a bosenskohercegovské. Sepětí obou těchto písemnictví je nasnadě: donedávna obě patřila do jednoho prostoru jugoslávského státu, vzápětí byla poznamenána, každé z jiné strany, válečným konfliktem, který se v devadesátých letech na Balkáně rozhořel. A to je také, zřejmě nikoli překvapivě, další téma tohoto čísla – ukázat, jak se s válkou vyrovnala bosenskohercegovská literatura. Najdete tu celkem deset ukázek, které k válce přistupují z různých stran a také literárně různě. Ať už jde o básně a drama Abdulaha Sidrana, či úryvky z románů Nury Bazduljové-Hubijarové, Dževada Karahasana anebo Zlatka Topčiće. Celé téma je uvozeno esejem Mihada Mujanoviće, který pro pochopení souvislostí v Bosně zvlášť doporučuji ke čtení.

Druhé dílčí téma je srbská postmoderna. Na srbské zobrazování balkánské války jsme až na jednu výjimku v podobě ukázky z dramatu Uglješi Šajtinace (filmová podoba této hry získala na letošním Febiofestu cenu za 3. místo v hlavní soutěži festivalu) rezignovali. Důvody, proč je nedávná válka v Srbsku na rozdíl od jiných balkánských zemí umělecky tak málo reflektována, osvětluje úvodní esej k oddílu od Jakuba Novosada. Ještě podotýkám, že také srbská část čísla přináší hojnost ukázek, celkem devět. Zmiňmě alespoň úryvek z románu Dragana Velikiće, mikropovídky Davida Albahariho anebo hned dvě ukázky ze slavného románu Svetoslava Basary. Řazení obou kapitol by vás možná mohlo zmást, neboť jsou nezvykle rozděleny do samostatných oddílů. Je to kvůli specifické stavbě tohoto románu, vlastně románu sestávajícího z románů. Respektujeme toto nezvyklou kompozici a zachováváme ji.

Závěrem chci ještě zmínit speciál čísla, který vznikl jako okamžitá reakce na jednoznačně nejvýznamnější událost na Balkáně od jarního prohlášení Kosova o nezávislosti. Dopadení Radovana Karadžiće a jeho předání k soudnímu dvoru v Haagu nám poskytly příležitost zařadit na ukázku překlady několika jeho básní. Jindy by nás to zřejmě nenapadlo, ale myslím si, že při aktuální konstelaci je pro časopis našeho zaměření v podstatě povinnost nabídnout čtenáři servis, který jinde nedostane.

Zářijovým číslem se vrátíme do Pobaltí: po loňském Lotyšsku nahlédneme tentokrát do literatury litevské.

Přeji vám příjemné čtení,

Lukáš Novosad



Obsah

Psaní není sprint, ale maraton
rozhovor s Adinem Ljucou

Nevyrovnaná literatura nevyrovnaného národa
esej Jakuba Novosada

Bosenskohercegovská literatura v postmoderní epoše
esej Mihada Mujanoviće

Dragan Velikić: Ruské okno
překlad Radka Schicha

Ana Ristovićová: Život na pohlednici
originál a překlad Ondřeje Zajace

Marija Jovanovićová: Pletichaření s vlastní duší
překlad Michaely Dufkové

David Albahari: Mikropovídky
překlad Milici Petrikové

Vojislav Karanović: Světlo v náletu
originál a překlad Ondřeje Zajace

Svetislav Basara: Fáma o bicyklistech
překlad Jakuba Novosada

Jovica Aćin: Dlouhé stíny krátkých stínů
překlad Rity Akritidisové

Uglješa Šajtinac: Huddersfield
překlad Jakuba Novosada

Radovan Karadžić: Odnepaměti
originál a překlad Jakuba Novosada

Irfan Horozović: Ptáčci na nehtech
překlad Julie Ravinger

Goran Samardžić: Lesní duch
překlad Julie Ravinger

Nura Bazduljová-Hubijarová: Láska je sihirbaz, táto
překlad Mihada Mujanoviće

Abdulah Sidran: Dvě básně
originál a překlad Mihada Mujanoviće

Abdulah Sidran: Ve Zvorniku jsem nechal své srdce
překlad autora

Dževad Karahasan: Šahriarův prsten
originál a překlad Evy Janouškovcové

Šejla Šehabovićová: Svícen
překlad Sandry Vlainić

Zlatko Topčić: Holá kůže
překlad Mihada Mujanoviće

Nenad Veličković: Sáhib, imprese z deprese
překlad Kristýny Altmanové

Izet Sarajlić: Druhá láska
originál a překlad Julie Ravinger

A tamten odkryl všechny svoje tváře
recenze Lukáše Novosada

Čím se dnes děti baví
recenze Lukáše Novosada

Apostrof – otevřenost v uzavřenosti
aktualita Vojtěcha Varyše


Toto číslo vychází ve spolupráci s Ministerstvem zahraničních ČR v rámci projektu osvětových aktivit ve zvyšování povědomí o prioritních zemích zahraniční rozvojové spolupráce ČR.

Česká republika dnes patří mezi čtyři desítky nejbohatších zemí světa. Kojeneckou úmrtnost máme jednu z nejnižších na světě. Průměrná délka lidského života v České republice se stále prodlužuje. Přístup k pitné vodě je u nás naprostou samozřejmostí. V této situaci se však většina obyvatel naší planety nenachází. Ve třech desítkách nejchudších zemí světa se průměrný člověk nedožije padesáti let. V mnoha zemích nemá ani polovina obyvatel přístup ke zdravotně nezávadné pitné vodě. V celé řadě zemí umírá každý desátý novorozenec. Tváří v tvář této situaci přijímá Česká republika svůj díl odpovědnosti za zmírňování chudoby v méně šťastných částech světa.

Ministerstvo zahraničních věcí ČR
Odbor rozvojové spolupráce a humanitární pomoci