Štítek: 10 Stránka 1 z 10

Je nás tolik, že máme samy pro sebe vlastní ráj

Program k číslu 10/2025 v rámci festivalu Tabook 5. září od 18:00.


Je nás tolik, že máme samy pro sebe vlastní ráj. Literární reflexe femicidy

Uvedení čísla 10/2025 proběhne v pátek 9. ledna v pražském Punctu (Krásova 27), a to formou workshopu od čtyř hodin a uvedení čísla od sedmi hodin večer.


10/2025 – Polibek pěstí

Vychází nový Plav věnovaný literární reflexi femicidy.


V umění jde o představování si jiných možností

Rozhovor s Ren Aldridge vedla a z angličtiny přeložila Alžběta Knappová

Mnohostranná umělkyně, punkerka a aktivistka Ren Aldridge stojí za kolektivním dílem The Resistance Quilt Project, které dalo možnost na velkoplošné patchworkové dece neboli „quiltu vzdoru“ široké komunitě lidí vyjádřit bolest, frustraci i vztek, připomenout jména obětí femicidy a společně formulovat způsoby, jak bojovat proti epidemii násilí na ženách. Bavily jsme se o předsudcích spojených s tímto tématem, o narativech bránících komplexní společenské změně i mezích a úskalích feministického hnutí. Ren se také svěřila, co jí dává do života punk, jak souvisí stříhání a sešívání s komponováním hudby a jak nám může technika patchworku pomoct v přemýšlení o lepší budoucnosti.

Být jenom divákem najednou nestačí. Úvahy po cestě z Projektu Casanova: Jak voní ramlice

Pavel Kobylák

 

Novou divadelní hru o posledních dnech Giacoma Casanovy napsal k letošnímu třístému výročí jeho narození německý scenárista a režisér Peter Wekwerth. K nastudování oslovil dva divadelní soubory: drážďanský Theaterkahn a český Geisslers Hofcomoedianten; oba ji premiérově uvedly v září na zámku v Duchcově, kde se její děj odehrává. Geissleři teď Casanovu v překladu Ondřeje Staňka hrají i v pražském Divadle VILA Štvanice a je to událost. Pro ně nejsou problém ani sebesložitější příběhy, stačí si rozebrat název souboru. Ten je historickou reminiscencí: skutečný Geissler, principál Šporkova divadla, je tři sta let mrtvý,

Pokud má verš štěstí, bude z něj báseň

Rozhovor s Joãem Luísem Barreto Guimarãesem vedla a z portugalštiny přeložila Kateřina Ritterová

V českém překladu vyšly ve dvouletém odstupu sbírky portugalského lékaře a básníka Joãa Luíse Barreto Guimarãese. Po introspektivním Tulákovi (2022) následovala poezie oceánská, Středomoří (2024), v níž se autor na cestách obrací ke světu i k Bohu. V rozhovoru se svou překladatelkou a portugalistkou Kateřinou Ritterovou Guimarães promlouvá o vztahu k českým a polským básníkům a básnířkám, o vlastním tvůrčím procesu a také o paralelách mezi chirurgií a básněním, které vysvětluje na svých kurzech o poezii i univerzitním studentům medicíny.

Když se ti soudce dívá do knihovny

Ema Kovalčíková

Debré, Constance. Love Me Tender.
Z francouzského originálu
Love Me Tender (2020) přeložila Petra Zikmundová.
1. vydání. Praha: Tranzit.cz, 2025. 112 stran.

 

Napětí mezi láskou k dítěti a láskou k ženám, mezi čekáním a stáváním se někým radikálně odlišným zachycuje román Love Me Tender francouzské spisovatelky Constance Debré. Ve druhé části své autofikční trilogie autorka syrovým a úsporným stylem líčí příběh hledání autenticity, revolty a snahy oprostit se od lásky. Útlý a kritikou vysoce ceněný román čerpá z existenciálně absurdní zkušenosti,

Po stopách arabského románu

Barbora Vacková

Al-Mabchūt, Šukrī et al. Slova psaná do písku: antologie současného arabského románu na počest Františka Ondráše.
Z arabských originálů přeložil kolektiv překladatelů a překladatelek.
1. vydání. Praha: Argo, 2024. 218 stran.

 

Jaké příběhy vznikají v arabsky mluvících zemích zmítaných neprůhlednými politickými bouřemi podobajícími se těm písečným? Co mohou přinést českému čtenáři a co nás s takto vzdálenými kulturami spojuje? Slova psaná do písku (Argo, 2024), vydaná u příležitosti životního jubilea arabisty, překladatele a pedagoga doc. PhDr. Františka Ondráše, Ph.D., nám nabízejí jedenáct úryvků z románů od oceňovaných autorů a autorek současné arabské literatury,

10/2024 – Co je k čertu zač?

Vychází nový Plav věnovaný ironii v dánské literatuře.

O národě s ironií v krvi

Rozhovor s Johannesem Eske Andersenem vedla a z dánštiny přeložila Markéta Kliková

Johannes Eske Andersen z Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v rozhovoru doloží, jak pevně je ironie v dánské společnosti zakořeněná – tvoří totiž nejen součást každodenní komunikace, ale i širších společenských interakcí a představuje jednu ze souřadnic dánské kultury. Dánové se skrze ni vyrovnávají s realitou všedních dní, zůstávají však „nohama na zemi“. Zároveň rozhovor nabízí přehled toho, jakých podob ironie nabývala v dánské literatuře a kdo byli a jsou jejich průkopníci.

 

Při povídání s Dány si nelze nevšimnout ironických náznaků či přímo poznámek,