Štítek: 11 Stránka 3 z 6

11/2013 – Les (dé)colonies



11/2012 – Visegrádská vícejazyčnost



Když padly pilíře hranice

Miroslav Tomek

Łysohorsky, Óndra. Bard swojeho ludu / Euro-lašsky poeta. Editor Jiří Marvan. Verše přeložili Zdenka Bergrová do češtiny a Ewald Osers do angličtiny. Ostrava: Moravskoslezský kraj, Krajský úřad, 2009. 160 stran. 

Kniha Bard swojeho ludu / Euro-lašsky poeta má na evropské úrovni představit lašského básníka Óndru Łysohorského. Obsahuje 35 jeho básní v originále, v českém doslovném překladu a v angličtině. Najdeme zde i české básnické překlady autorovy tvorby. Poezii doprovází úvod editora Jiřího Marvana, velkého popularizátora Łysohorského díla. Obšírný epilog pak napsal básník a překladatel Ewald Osers, který je také autorem anglických převodů.

Óndra Łysohorsky (1905–1989) je básník,

Štylizovaná autenticita visegrádskej multijazykovosti

Rozhovor s Rudolfem Chmelem

V tomto čísle přinášíme rozhovor s literárním vědcem Rudolfem Chmelem, jednou z nejpovolanějších autorit v otázkách spojených se střední Evropou obecně a zejména s literaturami tohoto jedinečného prostoru. 

Magdalena Bystrzak: Narodili ste sa v Plzni, v rokoch 1990–1992 ste pôsobili ako veľvyslanec Československa v Maďarsku, žijete v Bratislave, avšak už niekoľko rokov chodievate pracovne do Prahy. Vo svojej vedeckej činnosti sa popri inom venujete aj slovensko-maďarským literárnym vzťahom, slovenskej literatúre a strednej Európe. Ľahostajné vám nie je ani susedské Poľsko. Cítite sa teda ako Stredoeurópan? Čo pre vás, osobne, znamená stredoeurópska identita?

Rudolf Chmel: To je otázka na monografiu alebo aj autobiografiu.

Středoevropský překladatelský tábor

Alexej Sevruk

Loni v srpnu proběhlo na Valašsku soustředění mladých překladatelů ze střední Evropy. A protože tato událost byla poněkud opomenuta médii, nebude jistě na škodu si ji připomenout právě v tomto čísle. 

Událost s výmluvným názvem Středoevropský překladatelský tábor se uskutečnila koncem loňského léta, mezi 23. a 28. srpnem, v obci Bystřička na Valašsku. Soustředění již popáté přilákalo zejména studenty bohemistiky z okolních států. Zde v inspirativním prostředí na úpatí Radhoště měli mladí překladatelé možnost vyslechnout semináře svých starších kolegů a překladatelská úskalí prokonzultovat s pořadateli, případně se zde přítomnými autory.

Nápad na pořádání soustředění vzešel z okruhu osob kolem vsetínského literárního časopisu Texty – nejmenší,

Milovník, ne bojovník

Karolína Ryvolová

Walsh, Mikey. Gypsy Boy. 2. vydání. Londýn. Hodder and Stoughton, 2010. 278 s. 

Jsou tajemství a tajemství. Nad některými se tiše tetelíme štěstím a hoříme touhou se o ně podělit, jiná nás naplňují chladnou hrůzou z prozrazení. Mikey Walsh, autor životopisné knihy Gypsy Boy, který vyrostl v relativně uzavřeném, extrémně patriarchálním prostředí anglických Romaničelů, měl tajemství, které ho málem stálo život. Ve věku patnácti let se rozhodl rodinu i komunitu opustit. Vyznání Gypsy Boy napsal pod pseudonymem, protože některá tajemství si svůj explozivní charakter zachovávají i poté, co na únikových cestách sednul prach.

Ivan & Dominik – příběh jedné knihy

Eva Zdařilová 

Dětská kniha Ivan & Dominik je příběhem dvou bratrů vyrůstajících ve východoslovenské romské osadě Habeš, který ve svých obrazech zachytil benediktinský řádový bratr Lukas Ruegenberg. Na motivy jeho ilustrací pak příběh obou chlapců ve dvaadvaceti krátkých prózách vykreslil romský spisovatel Emil Cina. Agentura z Kolína nad Rýnem, věnující se mezinárodní literatuře pro děti a mládež, však s jeho texty naložila poněkud nestandardním způsobem, díky čemuž je samotný vznik tohoto knižního titulu sám o sobě zaznamenáníhodným příběhem, jenž ilustruje, co všechno může potkat (nejen) romského autora, jenž není zběhlý v literární branži.

Na podzim roku 2008 se na tehdejšího ředitele občanského sdružení Romano džaniben Petra Wagnera obrátil Lukas Ruegenberg s prosbou,

11/2011 – Romano Plavos



Vyprávění jako premisa současné světové romské prózy

Karolína Ryvolová 

Podle záznamů, které máme k dispozici, se Romové ke svému místu ve světě vyjadřují písemně zhruba od 20. let 20. století. Spojení romská literatura, které se nabízí, je dílem protimluv, protože mezi nejvýraznější společné charakteristiky často radikálně odlišných subetnik, jež souhrnně nazýváme Romy, patří právě absence psaného dědictví. Fakt, že se Romové ve svém nikterak překotném přibližování modernitě nakonec dobrali od striktně orální tradice k písmu a tisku, jako by současně signalizoval úpadek romství jako takového. Potřeba zapisovat to, co se donedávna udržovalo při životě zcela dostačujícím ústním předáváním, se obvykle vynoří v úpadkovém režimu,

Psát, aby nás pochopili

Rozhovor s Helenou Sadílkovou

Málo znalostí, mnoho předsudků – zhruba v takové situaci se nyní nachází romská literatura. Helena Sadílková se pokouší některé předsudky vyvrátit a popsat, co se s romským psaním děje za posledních padesát let. 

Lukáš Houdek: Odkdy u nás můžeme o literární tvorbě Romů hovořit?

Helena Sadílková: Její vznik je kladen do šedesátých let 20. století, souvisí se založením Svazu Cikánů-Romů (1969–1973) a vznikem věstníku této organizace s názvem Romano ľil. Díky dobové konstelaci a existenci toho časopisu získali Romové v Československu vůbec poprvé možnost relativně neomezeně publikovat,