Štítek: 11 Stránka 4 z 6

Dílo Oldřicha Krále

Sestavila Nelly Pelc Vostrá
 

Původní tvorba

Král, Oldřich a kol. Z dějin literatur Asie a Afriky. 5 svazků. Praha: SPN, 1962–1965.

Král, Oldřich. Umění čínského románu. Praha: SPN, 1965.

Král, Oldřich. „Metamorfózy hodnot. Nápady k úvaze“. Orientace 3/1966. 18–22.

Král, Oldřich. „Cesta zůstala sjízdná“. O čem bych psal kdybych měl kam. (Tak píšu vám, pane Hrabal!). Praha: Samizdat, 1974.

Král, Oldřich. „Zrod a vývoj básnické ideje v Číně“. Kulturní tradice Dálného východu.

Podoby Starého mistra

Zuzana Li 

Oldřich Král zásadním způsobem ovlivnil naše povědomí o čínské kultuře, naše čtení a chápání čínské literatury a vzdělanosti. Studoval a přeložil základní dílo klasického čínského kánonu Knihu proměn, texty taiostických filosofů, buddhistické texty, texty o estetice, básně, ale také klasické čínské romány Literáti a mandaríniSen v červeném domě nebo moderní román spisovatele Ba Jina. Tento nástin je seřazen dle typologie a přibližné doby vzniku původních děl od nejstaršího k nejmladším. V chronologii překladů profesora Krále však můžeme spatřit cestu ke kořenům, od moderního ke klasickému, od literatury k filosofii, od prózy k poezii, od explicitně vyjádřeného k významově nejednoznačnému.

Pravdu má situace, ne řád

Rozhovor s Oldřichem Králem

S letošním laureátem Státní ceny za překladatelské dílo, sinologem a komparatistou Oldřichem Králem, o tajemství dobrého překladu, srovnávací literatuře a zenu. 

Marie Iljašenko: Začnu otázkou, která se týká tajemství dobrého překladu. Ve Vsuvce do Putování na západ, posledním čínském románu, který jste přeložil a vydal, říká hlavní hrdina Opičák: „Dobrá stylistika dobrého soudce nedělá.“ Dělá dobrá stylistika dobrého překladatele?

Oldřich Král: Překladatel by měl být stylisticky dobře vybavený. Zároveň by měl umět svou stylistiku potlačit ve službách stylistiky autora. U překladatele je to dvojznačné: neměl by se stylisticky předvádět,

Vojna a mír / Война и мир

Předmluva k ukázkám

Nejvelkolepější výtvor světové literatury v 19. století, mistr básník, veliký epik a realista – takovými superlativy bývá častována Vojna a mír, románová epopej, která na 1500 stranách vypráví příběh Ruska za napoleonských válek, a její autor, neboli kníže z Jasné Poljany. Děj románu popisuje události mezi lety 1805 a 1813 (v epilogu dojde až do roku 1820) a vedle historických postav v čele s Napoleonem, při jejichž charakteristice se opírá o historické dokumenty, líčí život rodů Rostovových, Bolkonských a Bezuchových. Od svého prvního knižního vydání v roce 1869 (ještě předtím vyšel časopisecky) se román dočkal nespočtu reedic,

11/2010 – Levý Král



Překladateli by text především neměl drkotat jako žebřiňák na polňačce

Rozhovor s Miroslavem Jindrou

Po roce opět s čerstvým laureátem Státní ceny za překladatelské dílo. Letos o překládání z povolání, výuce překladu, intelektuálním obžerství z poezie a Hlavě XXII. 

Viktor Janiš: Jak ses vlastně dostal k literatuře? Překládal sis něco už pro sebe na střední škole?

Miroslav Jindra: To ne. Já jsem studoval na tehdy dost prestižním (bohužel výlučně chlapeckém!) reálném gymnáziu ve Slovenské ulici na Vinohradech; maturitu jsme ovšem skládali ve velmi podebraném roce 1948, brzy po Únoru, což pro závěr středoškolského studia a vstupu na vysokou školu nebyla právě příjemná kulisa. Během studia jsme měli šest let latinu (dodneška za ni vzdávám dík antickým bohům a lituji,

Obec překladatelů: Nominace na Státní cenu za překladatelské dílo 2009

Jan Zelenka

Nemáme ve zvyku dodatečně uveřejňovat nominační texty. Protože se však opakovaně potvrzuje, že k udělení jakékoli ceny porotě často velmi pomůže právě dobře sepsaná nominace, chceme poté, co jsme v Plavu 5/2009 otiskli redakční nominaci Viktora Janiše,1 ukázat, jaké jsou hranice tohoto žánru, kde se texty mohou potkávat, rozcházet či doplňovat. Publikujeme proto nominaci Obce překladatelů, již podala právě pro Miroslava Jindru a již sepsal dlouholetý redaktor jeho prací, Jan Zelenka.
 

Překladatel PhDr. Miroslav Jindra (nar. 5. 8. 1929) již zprostředkoval českému čtenáři bezmála padesát titulů z anglické,

Tón hlasu

Ladislav Nagy

Ukázalo se už loni po ocenění Jiřího Stromšíka, že sehnat fundovaného autora – schopného obratem a obratně sepsat byť krátkou analýzu způsobu překládání vyznamenaného umělce – je potíž. Nejinak tomu bylo letos. A tak přijměte alespoň krátké zamyšlení jiného překladatele praktika, které dohromady s oběma letos otištěnými nominacemi utváří obraz Miroslava Jindry jako překladatele i člověka, mj. i proto, že se svými předchůdci nachází řadu styčných bodů. 

Letošním laureátem Státní ceny za překladatelské dílo se stal Miroslav Jindra, člověk, kterého generace anglistů pamatují jako laskavého pedagoga a generace čtenářů… tak, zde je problém.

11/2009 – Jindra Levý



To rondo prosím bez čárky: odborný překlad v české muzikologii

Kateřina Veselovská

Členové a příznivci Klubu (nejen) hudebních historiků, kteří pravidelně pořádají svá neformální setkání v knihovně Ústavu hudební vědy Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, měli v úterý třináctého října na programu téma, jež se ukázalo být povýtce interdisciplinárním. Přestože byl předmětem debaty odborný překlad v české muzikologii, mnohé z jejích závěrů lze bez potíží vztáhnout na kteroukoliv oblast humanitních věd.

Moderátor diskuze, student doktorského studia Jan Baťa, vznesl postupně několik podnětných otázek, přičemž logicky začal tou nejzákladnější, a sice zda je odborného překladu v (české) muzikologii vůbec třeba. Plénum sestávající z nejpovolanějších současných odborníků na danou problematiku – českých i zahraničních překladatelů muzikologických textů – se jednoznačně usneslo na kladné odpovědi.