Štítek: 2 Stránka 1 z 10

Příští stanice Finsko. Uvedení čísla

Uvedení čísla 2/2024 v pátek 8. března od 19:00 ve Skautském institutu v Rybárně (U Sovových mlýnů 134/1).

2/2024 – Příští stanice Finsko

Vychází nový Plav věnovaný finské přistěhovalecké literatuře.

Čtení jako cesta vlakem

Luděk Korbel

V souladu s koncepcí Kendalla Waltona lze věřit tomu, že fikční svět umění vzniká teprve v prostoru mezi dílem a jeho vnímatelem, který jej spoluvytváří a má na jeho podobě také svůj podíl. Ale s každou další dobrou knihou docházím k přesvědčení, že lze s touto metaforou zajít ještě dál. Rozdíl mezi světem fikčním a tím naším spočívá v pouhém čase. V prodlevě mezi okamžikem, kdy jej čtenář měl možnost navštívit a usídlit se v něm, a dobou, kdy zde, v jakémsi svébytném paralelním čase, fiktivní hrdinové rozžívali své osudy; a i když jsme pobývali na daném místě,

Pověst o nesrozumitelnosti finštiny často rozšiřují sami Finové

Rozhovor s Violou Parente-Čapkovou vedla Silvie Mitlenerová

Literatuře se hojně věnuje tematický esej, v rozhovoru s profesorkou finské literatury a překladatelkou Violou Parente-Čapkovou se proto věnujeme více sociologickému a historickému pozadí migrace. Kdo přichází do Finska, a kdo z něj naopak odchází? Kde se vzalo vyzdvihované finské školství – a je tak dobrá škola díky Finům, nebo Finové díky škole? Na závěr ještě přidáváme tip pro ty, kteří by se chtěli zapojit do finského literárního kroužku.

 

Silvie Mitlenerová: Toto číslo Plavu se věnuje současné migrační literatuře,

Nic nemůže poškodit báseň víc než mnohomluvnost

Rozhovor s Andrésem Sánchezem Robaynou vedl a ze španělštiny přeložil Petr Zavadil

O knize Por el gran mar (2019, č. Tím velkým mořem, 2022) rozmlouval se španělským básníkem a zároveň svým přítelem Andrésem Sánchezem Robaynou jeho překladatel Petr Zavadil. Řeč přišla na pozici sbírky v autorově souhrnném díle, na obohacující lehkost či chudobu poetiky sbírky jako nový prvek autorovy tvorby, na ústřední motivy moře a ostrovanství, na Robaynovo vnímání poezie a metafory i na jeho vztah k jiným básníkům a překládání jejich děl.

 

Petr Zavadil: Nedávno jsi vydal souhrn veškeré své poezie.

O sebenalézání v prostoru

Klára Witzany Hutková

Lahiri, Jhumpa. Kde zrovna jsem.
Z italského originálu
Dove mi trovo (2018) přeložila Alice Flemrová.
1. vydání. Praha: Argo, 2023. 152 stran.

 

Jhumpa (oficiálně Nilandžana Sudešna) Lahiri se narodila v roce 1967 v Londýně do rodiny indických imigrantů a od tří let vyrůstala ve státě Rhode Island v USA. Studovala na Kolumbijské a poté Bostonské univerzitě, kde absolvovala několik oborů: anglický jazyk a literaturu, tvůrčí psaní a komparatistiku. Na Bostonské univerzitě pak získala i doktorský titul v oblasti renesančních studií. První sbírku povídek Lahiri vydala v roce 1999 a o rok později za ni získala Pulitzerovu cenu.

Odplouvání snů

Klára Soukupová

Woolfová, Virginia. Plavba.
Z anglického originálu
The Voyage Out (1915) přeložila Zuzana Mayerová.
1. vydání. Praha: Odeon, 2023. 488 stran.

 

Překladatelka Zuzana Mayerová po povídkách (vyšly v souborech Smyčcový kvartet, č. 1982; Strašidelný dům, č. 2006) a románu Roky (1937, č. 2021), za nějž získala Cenu Josefa Jungmanna, přeložila další dílo Virginie Woolf – její první román Plavba (1915), v němž manželé Ambroseovi odjíždějí na zimu z Londýna do Jižní Ameriky a berou s sebou do horské vily i svou neteř Rachel.

2/2023 – Zubr ve stínu medvěda

Vychází nový Plav věnovaný literatuře Moldavska.

Když vám napíše sir David

Jitka Jeníková

S oblibou tvrdím, že překladatel je hned po autorovi tím, kdo zná jeho text nejlépe, stráví s ním nejvíce času a má s ním nesmírně intimní a intenzivní vztah. Každé slovo, výraz, větu, souvětí, odstavec bere (obrazně) do ruky, přehazuje z dlaně do dlaně a vypouští zpátky na obrazovku. Čím lepšího textu se dotýká, tím příjemněji mu plynou dny a tím větší meč se mu houpe nad hlavou. Mé týdny ve společnosti sira Davida Attenborougha patřily k těm nejúžasnějším a nejnáročnějším zároveň.

Deníky z prvních cest, které v padesátých letech podnikl tehdy mladičký,

Iracionálno nám někdy přeroste přes hlavu

Rozhovor s Dumitrem Crudem vedla a z rumunštiny přeložila Tereza Prymak

Básník a prozaik Dumitru Crudu vypráví, proč se nestal fotbalistou a jak se vyhnul vojně, protože nechtěl zešílet v Afghánistánu. Za těmito střípky z vlastního života se ukrývá místy anekdotická, ale spíše depresivní zkušenost jedince v zemi, která má smůlu na svého souseda. Rozhovor je doplněním k ukázkám z autorovy povídkové knihy, které taktéž přinášíme v tomto čísle.

 

Tereza Prymak: Zjevně máš načteno dost z literatury našich končin, spatřuješ mezi českou a moldavskou literaturou nějaké podobnosti?

Dumitru Crudu: Řekl bych,