Štítek: 2008 Stránka 3 z 7

Litevci literatuře věří

Rozhovor s Vaidasem Šeferisem

O současné litevské literární sféře a recepci litevské literatury v Čechách jsme hovořili s pedagogem Masarykovy univerzity v Brně, lituanistou Vaidasem Šeferisem.

Anna Čmejrková: Aktuální číslo Plavu je věnováno litevské literatuře po roce 1990. Je tato literatura tematicky či jinak vyhraněná?

Vaidas Šeferis: Nejen litevská, ale i každá jiná literatura se jen těžko poddává chronologizaci a tematizaci a bylo by příliš zjednodušující, kdybychom se snažili v literárním životě Litvy po roce 1990 rozpoznat jedno či několik hlavních témat. Avšak tento úsek literatury je přece jen vyhraněný: vyhraněný ve smyslu návratu k svobodnému slovu,

9/2008 – Z Litvy na Madagaskar



Poezie vlastním nákladem

Ivana Myšková

V rámci Polsko-českých dnů křesťanské kultury bude o víkendu od 3. do 5. 10. v Broumově probíhat devátý ročník festivalu Dny poezie.

Broumovské Dny poezie jsou určeny převážně začínajícím autorům, a to v jakémkoliv věku, v podstatě však všem, kdo poezii čtou a kdo se poezií vyjadřují, ať už se jim to daří, nebo ne. Nejde o soutěžní klání, jde o radost ze sdílení společného zájmu a pobídku k tvorbě. A o výlet do překrásné krajiny. Kdo z duše nerad kolektivně tvoří, ten ať nejezdí.

Zakladatelkou akce je Věra Kopecká, která sice vystudovala MFF UK a živí se vyučováním matematiky,

Čím se dnes děti baví

Lukáš Novosad

Ztracen v samoobsluze. Současné srbské povídky.
Ed. Tatjana Micić.
Beograd: IP Beograd a.d., 2007. 1. vyd. 130 s.

 

Když už jsme balkánské číslo postavili na překladech zejména studentů srbštiny a chorvatštiny z pražské filozofické fakulty, připomeňme obdobný projekt antologie srbských povídek nazvané Ztracen v samoobsluze, jež vyšla koncem loňského roku. Je to svazeček, který edičně připravila Tatjana Micićová, někdejší lektorka srbského jazyka na FF UK. Pod patronací kritika a prozaika Mihajla Pantiće a s pomocí svých studentů vybrala texty a nechala jim je přeložit;

A tamten odkryl všechny svoje tváře

Lukáš Novosad

Popa, Vasko. Vlčí stín.
Ze srbských originálů vybrali a přeložili Luděk Kubišta a Irena Wenigová.
1. vyd. Praha: Havran, 2008. 164 s.

 

Z tvorby srbského básníka Vaska Popy vyšel dosud v češtině, vedle časopiseckých ukázek, výbor Vrať mi moje hadříky (1964 v překladu L. Kubišty) a sbírka Vedlejší nebe (1971 v překladu týchž co aktuální výbor – jde tedy zjevně o případ celoživotní služby vyvolenému autorovi). Nejnovější knížka jednak opakuje výběry předchozí, jednak je doplňuje o ukázky z pozdních Popových sbírek.

Apostrof – otevřenost v uzavřenosti

Vojtěch Varyš

Pražský festival amatérských a nezávislých divadel Apostrof oslavil koncem června své první kulaté narozeniny. Jeho desátý ročník proběhl v divadlech Celetná a DISK a v baru Krásný ztráty. Zázemí festivalu ale i nadále zůstalo v divadle Na Zábradlí, které nyní prochází rekonstrukcí.

Apostrof je komorní festival pro pár desítek diváků, především pro členy pozvaných souborů a okruh organizátorů – má koneckonců i minimální propagaci. Není proto divu, že poté, co se letos nad Celetnou ulicí objevil propagační transparent, se návštěvnost široké veřejnosti ihned zvedla na dvojnásobek. (Z těchto počtů vynecháváme svébytný jev masové návštěvnosti arménského divadla Elbakyan arménskou menšinou žijící Čechách.) Tato určitá uzavřenost dává festivalu možnost neobvyklé otevřenosti – v setkávání mezi tvůrci a kritiky,

Odnepaměti / Pamtivek

Radovan Karadžić

přeložil Jakub Novosad

Dvacátého prvního července večer byl v Bělehradě tajnou službou zadržen jistý Dragan Dabić, profesor alternativní medicíny. Do rána se z Dabiće vyklubal jeden z nejhledanějších lidí na planetě, Radovan Karadžić. Následoval mediální humbuk a Karadžić se po více než jedenácti letech opět ocitl na titulních stranách novin po celém světě. Mezi politologickými analýzami a reportážemi z Karadžićova uprchlického života nezůstal přehlédnut mediálně pochopitelně vděčný fakt, že Karadžić je také básník (jako prozaik už byl, alespoň v českém prostředí, připomínán zřídka). Přece jen je dosud spisovatelství obecně chápáno jako obor vyhraněný humanistickému smýšlení,

Psaní není sprint, ale maraton

Rozhovor s básníkem Adinem Ljucou

Mezi čtenářskými ohlasy na sbírku povídek Vytetované obrazy zazněl i takový: „Vzniká tu balkánská pražská literatura, co bude jednou možná tak slavná jako ta německá.“ Nostalgie po lepších časech v něm obsažená je také jedním z témat rozhovoru s autorem zmíněné knihy.

Mihad Mujanović: Potkal vás osud mnohých Bosňanů, kteří museli během války na začátku 90. let odejít do zahraničí. Jak těžké bylo pro vás jako člověka, jehož hlavním pracovním nástrojem je jazyk, přicestovat do země, kterou jste neznal a jejímuž jazyku jste nerozuměl?

Adin Ljuca: To tak těžké nebylo.

Bosenskohercegovská literatura v postmoderní epoše

Mihad Mujanović

Bosenskohercegovská literatura je značně neurčitý a těžko definovatelný pojem. Mnohdy si s ním nevědí rady ani místní obyvatelé, natož pak zasvěcení cizinci. Zjednodušeně řečeno se jedná o kompaktní spojení tří národních písemnictví, která více či méně odlišuje historické vědomí a spojuje jazyková blízkost na jasně definovaném prostoru. I při takovém vymezení je však nutné počítat s přesahy do literatur bezprostředně sousedících. Až druhotné je, že bosenskohercegovskou literaturu tvoří Bosňáci, Srbové, Chorvati a další etnika v jejich jazycích, bosenštině, srbštině, chorvatštině nebo ve starším období srbochorvatštině.

Prostor Bosny a Hercegoviny vždy stál na okraji světového dění.

7–8/2008 – Srbsko a Bosna a Hercegovina