Džiró Akagawa

Sylva Martinásková
 

Prokurátor si zapálil cigaretu a pomalu vyfoukl modravý kouř. Před ním na stole ležel rozprostřený bílý papírek a na něm cigaretový nedopalek. Byl to nedopalek cigarety vykouřené téměř až po filtr. Už na něj hleděl přes hodinu.

Cigareta se samozřejmě nemohla vrátit do své původní podoby, třebaže ji tak upřeně pozoroval.

Byl nejvyšší čas se rozhodnout. Vznese proti němu žalobu, nebo ne? Důkazem byl pouze tento jediný cigaretový nedopalek. Během dneška si musí zvolit, co udělá. Byl v těžké pozici.

Ten muž je nejspíš – na devadesát devět procent – vinen.

Džiró Akagawa

Tereza Nakaya
 

A byla jedna.

V domnění, že hodiny v obýváku jdou nejspíš špatně, jsem se podíval na jiné, digitální. Spatřil jsem číslice 1:00.

Telefon ale nezvoní.

„To není možné…,“ zamumlal jsem.

Proč asi? Co se jen mohlo stát?

Je vůbec možné, že tenhle telefon v jednu ráno nezazvonil? … Ne, to není, nejspíš něco narušilo běh času.

Jenže nevím, co by to mohlo být…

Jak se tak dívám, ručičky hodin ukazují jednu hodinu a jednu minutu a na digitálních naskočilo 1:01.

Momoko Sakura

Přeložila Ivona Barešová

V povídce esejistického charakteru se autorka – dnešní úspěšná kreslířka mangy a anime – vrací do období dětství a dospívání. Text je spíše jakýmsi ohlédnutím a jednoduchým zamyšlením, kterému nechybí hravý optimismus. Ten autorce zřejmě zůstal až do dospělých let.
 

Kenta Hasegawa, hráč nejvyšší japonské fotbalové soutěže J. League, byl i mezi námi spolužáky už odmalička známý jako výborný fotbalista. Když se řeklo Kenta, člověk si hned vybavil fotbal, a při zmínce o fotbalu si zase okamžitě vzpomněl na Kentu. Trénoval od časného rána,