Štítek: 2013 Stránka 2 z 5

10/2013 – Praha v množném čísle



Překlady bulharské krásné literatury do češtiny po roce 1989

Ondřej Zajac

Se kterými bulharskými autory se můžeme v současnosti setkat v českých knihkupectvích, jak se měnil status „malých literatur“ spolu se změnami přicházejícími v devadesátých letech a co čeká bulharskou literaturu v letech následujících? Odpovědi (nejen) na tyto otázky najdete v bilančním ohlédnutí Ondřeje Zajace. Vydání Plavu zaměřené na bulharskou literaturu, o kterém rovněž padne zmínka, aktuálně připravujeme. A konečně: také v současné bulharské literatuře lze vysledovat jistou pražskou stopu… 

Jak název předznamenává, v tomto textu se budu věnovat historii překladů z bulharštiny během posledních pětadvaceti let. Ve srovnání s lety předrevolučními poměrně drasticky ubylo knižních překladů. Zároveň se změnil systém vydávání: velká státní nakladatelství nahradila především drobná a soukromá,

Správňák Bernie Günther na cestách

Milena M. Marešová

Kerr, Philip. Praha osudová. Z anglického originálu Prague Fatale (2011) přeložil Martin Škapa. 1. vydání. Praha: Argo, 2013. 258 stran. 

Philip Kerr (nar. 1956) není coby literát začátečník, je autorem téměř třiceti knih, sci-fi povídek, fantasy příběhů pro děti. Vystudovaný právník se proslavil především detektivními příběhy, jejichž hlavní postavou je Bernhard Günther, důsledně nazývaný Bernie, komisař berlínské policie, muž z rodu drsných správňáků čelících nepravostem zbytku světa. První Kerrova kniha o dobrodružstvích policisty, důstojníka SS a tajné policie nacistického Německa, vyšla v roce 1989 pod názvem March Violets a její děj se odehrával v roce 1936.

9/2013 – Zde jsou Leví!



Poznávací znamení: lehkonoze veselý

Rozhovor s Vratislavem Jiljím Slezákem

Když se překladatel stane viditelným v novinách, či dokonce v televizi, pravděpodobně byl ověnčen nějakou veřejnosti povědomější cenou. Státní cenu za překladatelské dílo za rok 2013 obdržel Vratislav Jiljí Slezák, jemuž ale z adjektiv „významný“ či „prestižní“ pokaždé zatrne. Nejenom z vrozené pokory a vědomí pomíjivosti pozemské slávy, ale i kvůli zvýšené citlivosti vůči jazykovým klišé. Sám s velkou radostí opečovává český jazyk, a proto špatně snáší, když se mu dějí příkoří.  

Ivana Myšková: Zdají se vám literární sny?

Vratislav Jiljí Slezák: Ne vždy, ale několik jich mám. Například tento: Jsem mladík,

O Anglosasech a aliteraci

Jan Čermák

Onǣlcere ēa swā wyrse fordes, swā betere fisces, praví hlasem neznámého anglosaského překladatele jedno z Catonových distich: čím horší je na řece brod, tím lepší jsou v ní ryby. Staroanglické písemnictví představuje v mnoha ohledech – a v českém kulturním kontextu až donedávna zvlášť – řeku, kde se dobré brody nehledají snadno. 

Navzdory jakosti svých ryb zaujímá písemnictví Anglosasů (tradičně rámované léty 700–1100) v kánonu dějin anglické literatury dodnes většinou postavení okrajové a výlučné. Je tomu tak především proto, že čtenářský a odborný zájem o nejstarší anglickou literaturu i nadále naráží na bariéry nesnadno srozumitelného jazyka, a musí se proto vyrovnávat s rozsáhlým filologickým aparátem nebo problematicky spoléhat na překlady do moderní angličtiny.

Devátý

Jan M. Heller

Barnás, Ferenc. A kilencedik.
Budapest: Magvető, 2006. 216 stran.
 

Děj románu A kilencedik (Devátý) maďarského prozaika Ference Barnáse, autora čtyř románů, laureáta Ceny Sándora Máraiho (2001) a Ceny Tibora Déryho (2006), se odehrává na maďarském venkově kdesi severně od Budapešti v době po roce 1968. Vypravěčem a zároveň hlavním hrdinou je titulní „Devátý“: devátý syn v pořadí jedenácti dětí, které jeho matka přivedla na svět. Jeden z jeho deseti sourozenců zemřel, jedna sestra je vdaná, avšak s ostatními sdílí tento chlapec a jeho rodiče společnou domácnost.

O normálnosti abnormálnosti

Rozhovor s Ferencem Barnásem

Přeložil Robert Svoboda

O styčných bodech pešťského a českého humoru, o rozdílu mezi nacionalismem a zdravým národním sebevědomím, o pokusu postihnout normálnost abnormálnosti i o tom, jak se vše propojilo v autorových posledních románech Devátý (recenze na str. 48) a Jiná smrt (ukázka na str. 28) si s Ferencem Barnásem povídal Jan M. Heller. 

Jan M. Heller: V poslední době se v zemích bývalého východního bloku častým tématem v beletrii stalo zobrazení života v komunistickém režimu. Toto zobrazení má nejrůznější podoby a v románu Devátý jste použil perspektivu dítěte, navíc příslušníka společenské menšiny.

Vzpomínky na dusno

Jan M. Heller

Kukorelly, Endre. Údolie víl.
Z maďarského originálu Tündér Völgy, avagy az emberi szív rejtelmeiről (2003) přeložila Jitka Rožňová.
Odpovědný redaktor Vlado Pisár. Bratislava: Kalligram, 2006. 456 stran.
 

Román Údolí víl vydal Endre Kukorelly v roce 2004 už jako zavedený autor řady prozaických knih, oceňovaný v Maďarsku i v zahraničí. Kritika jeho vydání přivítala jako literární událost a jako vyvrcholení autorovy tvorby. Román dosud nebyl přeložen do češtiny, v roce 2006 však vyšel ve slovenském překladu Jitky Rožňové.

Název je odvozen od stejnojmenné básnické skladby Mihálye Vörösmartyho.

8/2013 – Magyarország