Štítek: 4 Stránka 2 z 9

Od Zámku ke Klíči

Klára Hutková

Ó Cadhain, Máirtín. Klíč.
Z irského originálu
An Eochair (1967 [2009]) přeložil Radvan Markus.
1. vydání. Praha: Argo, 2021. 104 stran.

 

Irský spisovatel Máirtín Ó Cadhain (1906–1970) vstoupil na českou literární scénu v roce 2017 svým nejslavnějším románem Cré na Cille (1949). Pod názvem Hřbitovní hlína ho vydalo nakladatelství Argo a překladatel Radvan Markus za něj získal prestižní cenu Magnesia Litera. Nyní Argo přináší Ó Cadhainův Klíč (An Eochair, 1967) z pera stejného překladatele.

Méně známá veledíla čítankového klasika

Jaroslav Stanovský

Balzac, Honoré de. Neznámé veledílo a jiné prózy. Povídky o umělcích.
Z francouzských originálů
Le Chef-d’œuvre inconnu et autres nouvelles (1994), Sarrasine – Gambara – Massimilla Doni (1995) a La Maison du Chat-qui-pelote et autres Scènes de la vie privée (1970) přeložil Jan Petříček.
1. vydání. Praha: Maraton, 2021. 248 stran.

 

Kniha Neznámé veledílo a jiné prózy, vydaná nakladatelstvím Maraton jako třetí svazek edice Světoví klasici, si jednak klade za cíl ukázat šíři Balzacova tvůrčího rozpětí,

4/2021 – Rukopis ruských revolucionářek

Nové číslo Plavu je opět rebelské, ale tentokrát se podíváme do Ruska začátku 20. století a položíme si otázku, jak se chovají ženy v mezních situacích.

O lásce a kapitalismu

Kateřina Bártková

Nejoblíbenější motiv popkultury: láska věčná, bolavá, nenáviděná, kýčovitá. Láska je všude, láska je lék i jed, ale to hlavní: láska je „já a ty“. To jsou východiska, které švédská komiksová autorka Liv Strömquistová tematizuje ve své, do češtiny z velké části nepřeložené, tvorbě.

Jeden z jejích prvních komiksů, nazvaný Prins Charles Känsla (Pocit prince Charlese), začíná čtyřmi okénky, na kterých jsou princ Charles s Dianou na tiskové konferenci týkající se jejich zasnoubení. Are you in love? ptá se někdo z přítomných prince. Yes, odpoví Charles v druhém okénku,

O kontinuitě ruské vzdoročetby

Alena Machoninová

Suma ruské revoluční literatury je obsáhlá, zde je zúžena podle prostého klíče: vybrané ukázky jsou napsány ženami (nebo o ženách), které se střetů za radikální společenské změny osobně účastnily. Texty vznikaly s velkou mírou osobního nasazení. Častěji než o dobrodružném boji vypovídají o dramatických koncích. Úvodní esej poukazuje na souvislosti, jež texty a jejich autor(k)y provazují jak na úrovni faktické a osobní, tak z hlediska kontinuity revolučního myšlení.
 

Texty o ruských revolucionářkách představené v tomto čísle patří k těm, o něž už dlouhé roky – slovy Jana Zábrany – klopýtám na cestě k jiným knihám,

Překlad je oboustranná služba

Rozhovor s Istvánem Vörösem vedla Olga Pavlova

S maďarským básníkem, překladatelem a literárním vědcem Istvánem Vörösem jsme mluvili o smyslu překladatelské práce, o tvorbě Jaroslava Vrchlického, o nedocenění tohoto autora v české akademické obci a také o čtení poezie a porozumění jí.
  

Olga Pavlova: Vnímáte překládání jako službu, nebo spíš jako tvůrčí činnost?

István Vörös: Jako obojí. Překládám hlavně poezii a pořád říkám studentům, kteří chtějí být spisovateli, že překlad je nejlepší škola. Když člověk překládá poezii nebo prózu, pochopí, jak postupoval dotyčný mistr, pokusí se udělat totéž,

Drobné črty k portrétu doby

Alexej Sevruk

Kononenko, Jevhenija. Katovo poslední přání.
Z ukrajinského originálu
Ostanně bažanňa (2015) přeložila Jiřina Dvořáková.
1. vydání. Praha: Volvox Globator, 2020. 132 stran.
 

Jevhenija Kononenková se jako spisovatelka prosadila v devadesátých letech minulého století a od té doby si mezi předními současnými ukrajinskými autory vydobyla nepřehlédnutelné postavení. Svědčí o tom mimo jiné i její průnik do českého prostředí. Tvorba Kononenkové je zastoupena v obou reprezentativních antologiích ukrajinské prózy, které v posametovém Česku vyšly (Expres Ukrajina, 2008, a Ukrajina, davaj, Ukrajina,

4/2020 – Když norské sci-fi potká cli-fi

Dnes vychází nový Plav. Ani s ním neopustíme žánr sci-fi, ale přesouváme se na drsný sever a zkoumáme, jak vypadá sci-fi v Norsku a co je cli-fi.

… a těším se do Bretaně

Michala Marková

Před šesti týdny jsem žila jiný život. Po bezmála dvaceti letech v oboru literárního překladu jsem se v průběhu loňského roku finančně dopracovala ke stavu, který bych neváhala označit za fajn: tak například před Vánoci jsem už nebulela kvůli dilematu „ještě jeden dárek pro děti, nebo pořádné jmelí?“ a přestala jsem se pravidelně budit ve čtyři ráno kvůli kombinaci tragického pracovního skluzu a nulového zůstatku na účtu.

A hlavně se mi hrou osudu a férových licenčních smluv povedlo našetřit na měsíc digitálně nomádského života v Bretani, kde jsem hodlala přeložit knížku a kam jsme se s rodinou zcela nezřízeně těšili.

Klimatické změny do velké míry definují naši dobu

Rozhovor s Thorunn Gullaksen Endresonovou

Řada současných (nejen) norských postapokalyptických a dystopických románů spadá do poměrně nedávno pojmenovaného žánru cli-fi neboli climate fiction. Tento termín označuje beletrii, která tematizuje klimatické změny spjaté s člověkem a která se díky svému silnému akcentu na životní prostředí přirozeně často ocitá v hledáčku ekokritického přístupu. Existuje v Norsku delší tradice ekologicky zaměřené literatury, nebo je to záležitost až posledních několika let? Proč je cli-fi tak často spojováno se sci-fi a mladými čtenáři? A má v knihách tohoto žánru své místo i humor?
 

Jitka Jindřišková: Co je ekokritika a o jaké texty se zajímá?