Štítek: 6 Stránka 1 z 7

6/2020 – Běloruští světoběžníci

Ani s novým číslem nespouštíme prst z tepu doby. Číslo věnované Bělorusku a zejména jeho autorům, kteří žijí a tvoří mimo jeho hranice, je literárním doprovodem k nadcházejícím prezidentským volbám v této zemi.

Druhý život literárních překladů z „malých“ jazyků

Zdeněk Lyčka

Sebelepší překlad – zejména z oblasti tzv. malých literatur – se neudrží na výsluní pozornosti kulturní veřejnosti věčně, neboť musí zápasit s přetlakem nových či neustále recyklovaných informací, které se na čtenáře valí z médií, sociálních sítí a prostřednictvím všeobecně zrychleného tepu kulturního života. Pokud se podaří propojit literaturu s další kulturní oblastí, třeba výtvarným uměním, znamená to jeden život navíc.

Výtvarný rozměr literárních děl, ať už původních, či přeložených, hraje specifickou a někdy velmi důležitou roli. Díky knižním ilustracím často vzniká zcela nová vizuální realita, která udržuje trvalý zájem publika o danou literaturu,

V Bělorusku bych literární ceny zrušila

Valžyna Mortová

Z ruštiny přeložila Olga Pavlova

Rozhovor s Valžynou Mortovou pro časopis Bělarusskij žurnal vznikl v roce 2019. Minská rodačka žijící dlouhodobě ve Spojených státech mluvila s Olgou Bubičovou o reputaci běloruské identity na mezinárodní literární scéně, o místních cenách, o „bažinách“ a vypočítavosti „kulturního sportu“. Ukázku její básnické tvorby otiskujeme v tomto čísle.
 

Olga Bubičová: Má někdo na Západě zájem obecně o Bělorusko, a zejména o běloruskou poezii?

Valžyna Mortová: Bělorusko nemá žádnou kulturní sílu, nemá žádné páky kulturního vlivu.

Vynikající autor se překládá snadno, pracovat s umělecky slabšími je ovšem dost těžké

Nives Vidrihová

S překladatelkou, spisovatelkou a vynikající znalkyní české kultury a literatury jsme mluvili o teoretických základech a praktických úskalích profese, o radosti z vykonávání milované činnosti a také o zvláštnostech práce s texty odlišných autorů.
 

Olga Pavlova: V čem vidíte příbuznost české a slovinské kultury, české a slovinské mentality? Čím je to podle vás podmíněno?

Nives Vidrihová: Je to něco, co člověk cítí, není snadné to vyjádřit slovy a vyhnout se přitom nějakým zobecňujícím názorům. Je to dáno naším společným původem, částečně společnými dějinami a také k tomu přispívají vzájemné styky.

Z Grünwäldchenu do Zeleného Lesíka, z Lindendorfu do Lipova

Michael Alexa

Orłoś, Kazimierz. Děvče ze zápraží.
Z polských originálů
Dziewczyna z ganku, Letnik z mierzei, Bitwa pod Kolnem a Opowieść o drewnianych mostach (2006, 2008, 2001) přeložil Jiří Červenka.
1. vydání. Martínkovice: Opus, 2019. 168 stran.
 

Děvče ze zápraží je druhým výborem z povídkové a novelistické tvorby polského prozaika Kazimierze Orłośe, který vyšel v češtině. První, Smrt cikánského krále, vydalo v roce 2004 nakladatelství Academia a – stejně jako novinku z Opusu – jej pořídil a přeložil Jiří Červenka.

Drsný Enšpígl v drsném světě

Michaela Otterová

Kehlmann, Daniel. Tyll.
Z německého originálu
Tyll (2017) přeložil Michael Půček.
1. vydání. Praha: Argo, 2019. 365 stran.
 

V době, kdy si nejedna útlá próza osobuje označení „román“, člověka vyloženě potěší, když mu nějaká kniha už svým objemem nabízí možnost dlouhodeché četby. Samozřejmě by bylo pošetilé tvrdit, že kvalita díla je přímo úměrná jeho délce, na druhou stranu nám tlustospis předem napoví, že se jeho autor pustil do většího a nejistějšího podniku. Daniel Kehlmann každopádně není v literatuře žádným nováčkem a jeho sázky na nejistotu mu už leckdy vyšly.

6/2019 – Z temné komory

Dnes vychází nový Plav, zaměřený tentokrát nejen na texty – jeho tématem jsou totiž prózy a básně doprovázené fotografiemi jako jejich rovnocennou součástí.

Jenže text není opravdový dokument…

Rozhovor s W. G. Sebaldem

Z francouzštiny přeložila Eva Ullrichová

Je fotografie věrným odrazem skutečnosti, nebo její zdánlivě jasnou referenční funkci mohou snadno narušit nezřetelné prvky, které nás vybízejí, abychom vyprávěli příběh? Představuje fotografický obraz výsostné médium vzpomínání? A jaké je jeho sepětí se smrtí? Na tyto a další otázky o vztahu fotografie a literatury odpovídal v rozhovoru s Christianem Scholzem německý spisovatel W. G. Sebald. Interview proběhlo 14. listopadu 1997 v Curychu, dva roky poté ho odvysílala německá rozhlasová stanice WDR a v roce 2000 ho poprvé otiskli ve švýcarském deníku Neue Zürcher Zeitung.

Nepoměr mezi autory a autorkami v české literatuře není unikátní, ale je nápadný

Rozhovor s Alexem Zuckerem vedla Olga Pavlova

S dlouholetým překladatelem z češtiny a spisovatelem Alexem Zuckerem jsme mluvili o současné a předrevoluční literatuře, o některých úskalích překladu a také o rozdílu mezi angažovanou literaturou a tzv. uměním pro umění.

Olga Pavlova: Věnujete se překladu a české literatuře už skoro třicet let. Dokázal byste říct, jestli se za tu dobu něco zásadního změnilo? Nemluvím zde jen o tématech, ale i o stylu psaní.

Alex Zucker: To je velká otázka a nevím, jestli mám dostatečný přehled, abych na ni odpověděl.

Překladiště jako hra a metoda

Michaela Otterová

Tom Bresemann, Milan Děžinský, Carl-Christian Elze, Pavel Kolmačka, Nadja Küchenmeisterová, Birgit Kreipeová, Léonce W. Lupette, Pavel Novotný, Steffen Popp, Božena Správcová, Jan Škrob a Marie Šťastná. VERSschmuggel/Překladiště.
Eds. Alexander Gumz, Jonáš Hájek, Thomas Wohlfahrt.
1. vydání. Heidelberg: Wunderhorn; Ostrava: Protimluv, 2019. 240 stran.

Německý projekt VERSschmuggel (Překladiště) se loni poprvé uskutečnil ve spolupráci s českou stranou. Z iniciativy Domu pro poezii (Haus für Poesie) a Asociace spisovatelů se v Berlíně sešlo dvanáct českých a německých básníků a básnířek,