Štítek: 6 Stránka 1 z 8

6/2021 – Kde se vaří kuskus

S novým Plavem zamíříme do severní Afriky, a to do oblasti Maghrebu. Obsahuje francouzsky psané texty o bojích se společností i se sebou samými.

Hořká příchuť každodennosti

Dóra a Jakub Ehrenbergerovi

Na současnou maďarskou literaturu jsme nahlíželi už v Plavu 7/2020. Do článku nepřímo navazujícího na vystoupení řady maďarských autorek a autorů na festivalu Měsíc autorského čtení se tehdy nicméně nevešlo vše, hned několik talentovaných spisovatelek zůstalo takříkajíc pod čarou. Následující řádky se pokoušejí tuto křivdu alespoň zčásti napravit.

K pozoruhodným hlasům nejstarší generace, tedy autorkám debutujícím ještě za komunismu, patří Zsuzsa Takácsová (* 1938) a Zsuzsa Rakovszká (* 1950). Obě spojuje silný příklon k poezii, třebaže mají v bibliografiích i pár prozaických textů, a také dlouholetá překladatelská činnost.

Maghrebský literát žije ve čtverci

Rozhovor s Mílou Janišovou vedla Silvie Mitlenerová

Příprava a pojídání kuskusu v zemích Maghrebu to dotáhly až na seznam nehmotného kulturního dědictví UNESCO. V rozhovoru s Mílou Janišovou se ale posouváme od chytlavého názvu čísla hlouběji do jazykového vývoje „západního poloostrova“ a k otázkám, které přináší jazyková a kulturní mnohotvárnost.
 

Silvie Mitlenerová: Začněme úplně od píky. Co znamená slovo Maghreb?

Míla Janišová: Maghreb znamená západní, dokonce to znamená „západní poloostrov“. Jedná se o část světa ohraničenou Libyjskou pouští, Saharou, Středozemním mořem a na západě Atlantským oceánem. Tradičně se tam řadily Tunisko,

Frankofonní maghrebská literatura vydaná v češtině a slovenštině

Sestavila Míla Janišová

Pro ty, kteří ještě nemají dost nebo se teprve začítají, autorka koncepce Míla Janišová sestavila bibliografii dosud vydaných českých a slovenských překladů frankofonní maghrebské literatury.
 

Azzedine, Saphia. Bilqiss [Bilqiss]. Přel. Mária Michalková. Bratislava: Inaque, 2016 [2015].

Ben Jelloun, Tahar. Tichý den v Tangeru [Jour de silence à Tanger]. Přel. Anna a Erik Lukavští. Praha: Dauphin, 2002 [1990].

Ben Jelloun, Tahar. Tati, co je to rasismus [Le racisme expliqué à ma fille]. Přel. Anna a Erik Lukavští. Praha: Dauphin,

Nejsem úspěšný literární podnikatel

Rozhovor s Maxem Ščurem vedla Olga Pavlova

S běloruským básníkem a překladatelem Maxem Ščurem jsme mluvili o koexistenci ruštiny a běloruštiny v Bělorusku, o zasahování státu do kulturního života v zemi, o přijetí české nemainstreamové literatury v Bělorusku a o práci překladatele a spisovatele na volné noze.
 

Olga Pavlova: Už skoro dvacet let žiješ v České republice. Nebojíš se, že každodenní kontakt s češtinou může ovlivnit tvou běloruštinu?

Max Ščur: Když jsem přijel do České republiky, má běloruština byla spíše nespisovná a v některých ohledech poměrně rudimentární,

Jak prodat hulánskou šavli do komise. Nejpesimističtější kniha polské literatury?

Michael Alexa

Mackiewicz, Józef. Cesta nikam.
Z polského originálu
Droga donikąd (nedatováno) přeložila Marcela Bramborová.
1. vydání. Praha: Volvox Globator, 2020. 368 stran.
 

Loňským vydáním Cesty nikam, prvního románu polského (exilového) spisovatele Józefa Mackiewicze (1902–1985), je splacen velký dluh. Dosud nebyla do češtiny přeložena jediná autorova kniha, tato je navíc jeho zdaleka nejslavnější a nejdiskutovanější. Nositel Nobelovy ceny Czesław Miłosz označil pojetí politického osudu v Cestě nikam za neobyčejně nepolské – a ve zpětném pohledu neobyčejně trefné a historicky věrné.

Mackiewiczův román,

S hlavou mrtvé kočky

Klára Soukupová

Burnsová, Anna. Mlíkař.
Z anglického originálu
Milkman (2018) přeložila Ester Žantovská.
1. vydání. Praha: Argo, 2020. 412 stran.
 

Román Mlíkař, za nějž v roce 2018 severoirská autorka Anna Burnsová získala Man Bookerovu cenu, se odehrává v sedmdesátých letech v Severním Irsku ve čtvrti „odpůrců“ státu „na druhém břehu moře“. V případě protibritských separatistů se sice nejedná o žádné sektářské společenství, přesto jsou životy místních lidí determinovány rodinnou příslušností, jménem či vztahem k náboženství. Smrt v přestřelce nebo při výbuchu se bere jako běžná věc,

Sedmá funkce jazyka – překlad coby generální přestavba textu

Michala Marková

O tom, že překládání uměleckého díla je tvůrčí činnost, není třeba čtenáře Plavu zdlouhavě přesvědčovat. Jak ale vypadá překladatelova práce ve chvíli, kdy mu výchozí text odepře obvyklá vodítka a kdy ve snaze napodobit estetický účinek předlohy zůstane odkázán téměř jen sám na sebe? O tom píše v tomto textu Michala Marková, která se tak ohlíží za svým překladem Sedmé funkce jazyka Laurenta Bineta, vydaném v roce 2017 nakladatelstvím Argo. A ještě upozornění: některé z následujících pasáží mohou poodhalit rozuzlení románu. Proto pokud se jej teprve chystáte přečíst, zvažte, jestli tak neučinit ještě před četbou tohoto textu.

6/2020 – Běloruští světoběžníci

Ani s novým číslem nespouštíme prst z tepu doby. Číslo věnované Bělorusku a zejména jeho autorům, kteří žijí a tvoří mimo jeho hranice, je literárním doprovodem k nadcházejícím prezidentským volbám v této zemi.

Druhý život literárních překladů z „malých“ jazyků

Zdeněk Lyčka

Sebelepší překlad – zejména z oblasti tzv. malých literatur – se neudrží na výsluní pozornosti kulturní veřejnosti věčně, neboť musí zápasit s přetlakem nových či neustále recyklovaných informací, které se na čtenáře valí z médií, sociálních sítí a prostřednictvím všeobecně zrychleného tepu kulturního života. Pokud se podaří propojit literaturu s další kulturní oblastí, třeba výtvarným uměním, znamená to jeden život navíc.

Výtvarný rozměr literárních děl, ať už původních, či přeložených, hraje specifickou a někdy velmi důležitou roli. Díky knižním ilustracím často vzniká zcela nová vizuální realita, která udržuje trvalý zájem publika o danou literaturu,