Štítek: 6 Stránka 10 z 11

Nepsané pohádky

Rozhovor Marie Kantůrkové s Naďou Dingovou

Tobiáš Lolness – Život ve větvích

Michaela Otterová

Timothée de Fombelle: Tobiáš Lolness.

Z francouzského originálu Tobie Lolness (2006) přeložila Drahoslava Janderová.

1. vydání. Praha: Baobab 2007, 296 s.

Třináctiletý Tobiáš patří k miniaturnímu nárůdku, jehož domovem a celým vesmírem je strom. Tito lidičkové žijí ve větvích, na kmeni či v kouli jmelí, hloubí si domečky v kůře, koexistují s larvami a červotoči, děsí se mravenců, nosatců a pěnic. Otec Tobiáše, geniální vědec a vynálezce, bádá nad skutečnou povahou stromu a spekuluje o životě mimo něj. Jednoho dne přijde s objevem, který může změnit osudy všech jeho spoluobčanů – a odmítne ho vydat. Lolnessovi jsou posláni do vyhnanství,

Výsledky soutěže Jiřího Levého a expresivum na trávení

Matouš Jaluška

Ve čtvrtek 12. června byly v Divadelním klubu Na prádle vyhlášeny výsledky 16. ročníku Překladatelské soutěže Jiřího Levého. Kategorii poezie, v níž byla udělena pouze první a třetí cena (Mikuláš Bryan, resp. Barbora Hartigová), kralovala francouzština. V kategorii prózy už byl rozptyl oceněných tradičně pestřejší a jejich počet vzrostl na tucet: porota udělila jednu první cenu (Dominika Kovářová), tři druhé ceny, čtyři třetí ceny a taktéž čtyři čestná uznání. Více než v jiných letech dominovala angličtina, ale porota ocenila i překlady z francouzštiny, nizozemštiny, galicijštiny a ukrajinštiny. Detailní výsledky najdou zájemci na stránkách Obce překladatelů http://obecprekladatelu.cz/levy.htm, na tomto místě upozorněme jen na čestné uznání za překlad z ukrajinštiny pro Jana Jeništu,

Kratochvilné příběhy ze staré Indie

Jan Filipský

S obrazivostí, myšlenkovou hloubkou a moudrostí staré Indie se český čtenář mohl poprvé důkladněji seznámit již roku 1528, kdy pražský měšťan, humanistický nakladatel, knihtiskař a spisovatel Mikuláš Konáč z Hodiškova (asi 1480–1546) ve své tiskárně U bílého lva na Starém Městě pražském vydal staroindický bajkový soubor Paňčatantra, který přeložil z latinské verze Jana z Kapuy pod názvem Pravidlo lidského života. Tím založil bohatou tradici překladů a zpracování tzv. Bidpajových bajek, pojmenovaných podle domnělého autora Bidpaje (v poarabštělé podobě Bajdabá), moudrého rádce a filozofa, jenž prostřednictvím mravoučných historek a podobenství zasvěcuje nenadané královské syny do tajů vladařského umění.

Errata květnového čísla

redakce

V posledním čísle věnovaném africké literatuře jsme nedopatřením otiskli chybně křestní jméno překladatele Zdeňka Poláčka, jméno konžského spisovatele – správně je Bienvenu Sene Mongaba – a jinou znakovou sadou originál bambarské básně Předmluva – opravenou verzi Vám výměnou za chybnou prostřední dvoustranu, vrácenou redakci na dobírku, zašleme zdarma domů (oprava je také k nalezení na webu Plavu). V povídce Guvernér vypadla na s. 17 za jménem Ferlo třetí překladatelova poznámka ve znění: Severní oblast Senegalu, kde žijí převážně pastevci z kmene Fulbů. Za chyby se omlouváme.

6/2007 – Gramatika, poezie, Indie



Kamil Veith Zvelebil

Pavel Hons

Profesor Kamil Zvelebil se nesmazatelně zapsal do dějin indologie, a to nejen té české – můžeme bez nadsázky říci i světové. Nikdy nezapomenu na svůj pobyt na dvou indických univerzitách, kde toho o České republice nikdo moc neslyšel, zato jméno Kamil Zvelebil znali všichni. Pouhé jeho vyslovení pomáhalo dostat se k cenným fondům tamních knihoven, případně dojednat si schůzku s předními vědeckými pracovníky.

Kamil Veith Zvelebil se narodil 17. 11. 1927 v Praze. Vystudoval indologii, sanskrt a anglistiku na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy; mezi jeho učitele patřil také významný indolog Vincenc Lesný. Již během studia se zajímal o tamilštinu,

O překládání z indických jazyků

Rozhovor Dagmar Markové a Blanky Knotkové-Čapkové

Překlad literárního díla otvírá lidem okno do života lidí v jiné části světa i jiné kulturní oblasti. Z okna obvykle nevidíme celý širý kraj. Může vést do úzké uličky, na volné prostranství, do krajiny romantické nebo jednotvárné. Z každého okna bývá pohled trochu jiný. A někdy se to okénko otvírá trochu ztuha.

Co bylo přeloženo z moderní hindské prózy?

Dagmar Marková: První byla Déobála, kterou napsal Ajódhjásinh Upádhjáj Hariaudh a v roce 1911 přeložil Vincenc Lesný. Lesný zachoval autorův styl, který se nám dnes jeví hodně starobylý. Déobála je na tehdejší Indii velmi odvážná novela o lásce dvou mladých lidí,

CD básní Kita Lorence

  1. W měše     0:42

  2. V pytli     1:02

  3. Zpráva o veliké bitvě     4:29

  4. Dźiwne přeměnjenje     0:47

  5. Zázračná proměna     1:05

  6. Malování kraslic     2:33

  7. Rozchad     0:15

  8. Rozchod     0:29

  9. Jezero u Gojace     2:50

  10. Schöner Tag     0:28

  11. Pěkný den     0:52

  12. Adam a Eva jako cizí dělníci     1:03

  13. Na rjanej molowanej njedźeli     1:33

  14. Jedné krásně malované neděle     1:50

  15. Slepjanske pěsnje     1:11

  16. Písně ze Slepa     1:39

  17. Konec představení     1:38

  18. Spisy Hanza Nepile     4:36

  19. Spisy Hanzo Nepily     5:08

Originály básní Kita Lorence vyšly ve sbírkách Rymarej a dyrdomej (1985,

6/2006 – S malou lžicí déle chutná