Štítek: 7 Stránka 6 z 9
Šárka Grauová
Zatímco překladem se obvykle rozumí písemný převod textu z jednoho jazyka do druhého, kulturně významný překladatel obvykle není jen člověk tvořící dobré překlady z jazyka do jazyka. Zejména v takzvaných malých oborech – což z překladového hlediska nejsou „malé literatury“, nýbrž literatury, z nichž se málo překládá – na sebe často, byť i bezděčně, bere také úlohy další. Takřka exemplárně to platí o překladatelce z portugalštiny Pavle Lidmilové, která letos oslavila významné životní jubileum.
Narodila se ve Zlíně, odkud po Vyšší hospodářské škole odešla studovat španělštinu a češtinu na Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy. Hned po absolutoriu roku 1959 začala pracovat jako redaktorka zahraničního vysílání Československého rozhlasu,
…Michaela Hečková
Brno, Košice, Ostrava, Wrocław. Trasa, kterou díky nakladatelství Větrné mlýny a festivalu Měsíc autorského čtení letos absolvovalo rovných 62 spisovatelů. 1130 kilometrů, které spolu urazili vždy jeden polský a jeden český či slovenský spisovatel. Největší středoevropský literární festival jako by se každý rok pokoušel prolomit hranice vlastních možností. Loni se z Brna rozšířil do Ostravy, (neúspěšně) kandidující na titul Evropské hlavní město kultury pro rok 2015, letos expandoval hned do dalších dvou destinací – slovenských Košic, které jsou pro změnu nositelem titulu Evropské hlavní město kultury pro rok 2013, a polské Wrocławi, která tentýž titul získala pro rok 2016 krátce před samotným počátkem letošního festivalu.
…
Rozhovor s Igorom Otčenášom
Často počuť názor, že rozpad Československa viedol v Česku nielen k strate celkového záujmu o slovenskú kultúru, ale dokonca, že najmladšia generácia už ani nerozumie po slovensky. Znamená to, že je potrebné slovenskú literatúru prekladať? Tiež o tom, rovnako ako o (domnelej) tragédii neporozumenia a vzťahu oboch kultúr hovorí v rozhovore spisovateľ a diplomat, bývalý riaditeľ Slovenského inštitútu v Prahe Igor Otčenáš.
Lucia Satinská: Ako vnímate, aj z pohľadu toho, že ste dlho pôsobili v Česku ako riaditeľ Slovenského inštitútu v Prahe, vzťah českej a slovenskej literatúry v jej historickom kontexte,
…Obecná čeština v polském překladu románu Noční práce Jáchyma Topola
Marta Harasimowicz
Polsko-české kulturní styky mají poměrně dlouhou tradici, k významnému oživení kulturní výměny mezi oběma zeměmi však došlo až v průběhu posledních dvaceti let. Zájem polské čtenářské obce o českou literaturu přitom míval různou intenzitu: v 90. letech byla vydávána především díla nejznámějších současných českých autorů, například Milana Kundery, Václava Havla, Bohumila Hrabala či Josefa Škvoreckého. Časem byla tato bibliografie rozšířena i o autory mladší generace. Mnozí z nich na polském knižním trhu zapadli, některé si ovšem tamější publikum výrazně oblíbilo. Patří k nim Jáchym Topol, jehož prozaická tvorba byla téměř kompletně přeložena do polského jazyka.
…Rozhovor s Péterem Esterházym
Maďar Péter Esterházy je jedním ze spisovatelů, kteří existenci střední Evropy jako kulturního celku neustále zpochybňují, ale svými díly naopak zpochybňuje své pochyby. Zdá se, že o tomto tématu nemluví rád, pro tentokrát však udělal výjimku. Kromě toho se rozpovídal o svých plánech, o politické situaci v Maďarsku a o tom, jaké je to psát pod pseudonymem.
Lucia Satinská: Vycházejí vaše knihy častěji v maďarštině, nebo v překladu? Zajímáte se o zahraniční vydání svých knih?
Péter Esterházy: To je čistá matematika, překladů může být vždy více,
…Alexej Sevruk
Stryjkowski, Julian. Hostinec (Austeria). Z polského originálu Austeria (1966) přeložila Olga Hostovská. Odpovědný redaktor Josef Mlejnek. 1. vydání. Praha: Sefer, 2011. 232 stran.
Tak se dějí dějiny (…) a tak se ještě zcela určitě bude dít smrt. Rozhodně se tak vždycky a stejným způsobem děje všechno, co je větší a rychlejší než člověk, to, co jsem právě nazval dějinami. Je to příliš velké a příliš rychlé, než aby to šlo pochopit. Myslím, že takhle může člověka překvapit vypuknutí války. Než se ohlédneš, jsi dva dny neholený, sedíš u nějakého příkopu, držíš za nohu například malé kůzlátko,
…Rozhovor se Smaro Kamboureliovou
S profesorkou Smaro Kamboureliovou o kanadské mozaice, kulturním kapitálu Kanady a mantře multikulturalismu.
Klára Kolinská: Jak dnes obecně vypadá situace kanadské literatury a kdo jsou její čtenáři?
Smaro Kamboureliová: Odpovědět na tuto otázku vyčerpávajícím způsobem by vyžadovalo situovat ji mimo její specifický rámec. Z jednoho hlediska samozřejmě existuje kanadská literatura (CanLit) jako instituce, jako literární tradice, která se vyvinula postupně, ale také za cenu vynaložení nemalého úsilí. „Postupně“ v tom smyslu, že vývoj všech takových tradic je pomalý proces, během něhož se tyto tradice jako takové definují a konstituují jako specifický korpus literárních děl,
…Připravila Lucie Koryntová
Pamatuji si, že jako malá čtenářka Dobrodružství Toma Sawyera jsem narážela na dráždivou poznámku pod čarou „Nepřeložitelná slovní hříčka“, z čehož jsem nabyla dojmu, že slovní hříčka stojí nejvýše v překladatelském umění – alespoň jsem nikdy nenarazila na poznámku typu „Nepřeložitelná stylová rovina“ –, a když jsem objevila rafinovaný dopis francouzské ženské autorky jejímu milenci Alfredu de Mussetovi, rozhodla jsem se jej v plavím čísle 2/2010 předložit čtenářům jako hozenou rukavici k překladu. Ačkoliv se to na první pohled nezdá, dopis v sobě nese dvě významové roviny, jednu zjevnou, jíž nelze z hlediska konvenční zdvořilostní korespondence nic vytknout,
…