Alfréd Tóth

Debut, který se vyprodal téměř ještě předtím, než byl vydán. V rámci svého cyklu, který vychází v rubrice Knihovničky slovenské poezie, se do reflexe Zošitu Milana Demka prešovského  autora Pavla Bakajsu pouští Alfréd Tóth. V osobitém textu se Tóth vrací do školní lavice na hodinu matematiky, jíž záhy přenáší na rozbouřené moře. Extrahuje tak ústřední motivy a principy Bakajsovy poezie a vytváří jakýsi vlastní bedekr k putování světem básníkovy první sbírky.

Romana Kališová

Lyrický subjekt se mění ve vypravěče a v centru básní stojí událost konfliktu – válečného či mezilidského – v němž dochází k pnutí mezi intimitou a sociálnem. Tohoto příklonu k narativitě si ve třech loni vydaných sbírkách všímá Romana Kališová, doktorandka Ústavu slovenskej literatúry Slovenskej akadémie vied. Ve svém komparativním eseji, jejž se svolením přetiskujeme ze slovenského internetového magazínu Plav (Platforma pre literatúru a výskum), analyzuje souběžné motivické a narativní linie protínající sbírky Cudzinečnosť Anny Siedykh, Strmhlav, sliepňajúc Viliama Nádaskaya a Prekročenie frontovej línie Aleny Brindovej. Každá po svém tak sbírky vyjadřují zakoušenou nejistotu ze světa a odcizení od sebe sama i druhých charakteristické pro současnost.

Martin Pavlov

Jak se utvářela moderní slovenská poezie v druhé polovině 20. století? A jak lze uchopit pomyslné mezníky jejího vývoje? Svůj pohled na tyto otázky bude v rámci antikvární rubriky Knihovničky slovenské poezie pravidelně přinášet doktorand Ústavu slovenskej literatúry Slovenskej akadémie vied Martin Pavlov. Ve svém aktuálním textu přibližuje důležitou kritiku schematismu v umění v 50. letech 20. století prostřednictvím „práva na smútok“ v prvotinách Milana Rúfuse a Miroslava Válka.

Alfréd Tóth

V osobním záznamu četby debutu Maroše Bafiy – který vychází jako druhý text rubriky Knihovničky slovenské poezie – připomíná Alfréd Tóth, že jádrem básně není téma ani forma, ale nepravděpodobné, a přesto skutečné setkání, událost, která záhadně spojuje píšící a čtoucí já. Tato společná cesta, liminální prostor procházky („na ceste z práce domov“) dovoluje rozvinout vzájemné sblížení, které do jisté míry uniká jazyku. Snad proto se Tóth uchyluje k náznakům, dotýká se vždy jen letmo a samotnou událost ponechává především na naší představivosti.

Lubomír Tichý

„Číst krajinu a text jako poprvé“ – to učí podle Lubomíra Tichého básník Jakub Erich Groch dospělé čtenářstvo. První článek webové rubriky Knihovničky slovenské poezie se věnuje nejnovější sbírce básníka, samotáře z Levočských vrchů, dlouholetého nakladatele a editora či knižního úpravce, která vyšla pod názvem Hlinený zošit. Grochovo meditativní pozorovatelství se tu snoubí se zájmem o materialitu a medialitu slova, od hlíny přes písmo až po iPhone a Youtube. V zahradě nebo v lukách a lesích, mimo jinou než vlastní lidskou přítomnost, tiše přebývá spolu se zvířaty a rostlinami a tento „stojatý pohyb“ vsazuje do básní.