Štítek: ukrajinština Stránka 1 z 2

Za jeden provaz III

Nedávno jsem poslouchala rozhovor s ukrajinskou překladatelkou Taňou Rodionovou, členkou překladatelské skupiny VERBacija. Spolu s dalšími dvěma členkami – Veronikou Jaduchou a Julijou Didochou – překládají společně a pod své překlady se podepisují jménem celé skupiny. Zdá se to jako revoluční myšlenka, ale pokud běžně existují kolektivy v jiných uměleckých oborech, proč by nemohly také na poli literárního překladu?


Za jeden provaz II

Nedávno jsem poslouchala rozhovor s ukrajinskou překladatelkou Taňou Rodionovou, členkou překladatelské skupiny VERBacija. Spolu s dalšími dvěma členkami – Veronikou Jaduchou a Julijou Didochou – překládají společně a pod své překlady se podepisují jménem celé skupiny. Zdá se to jako revoluční myšlenka, ale pokud běžně existují kolektivy v jiných uměleckých oborech, proč by nemohly také na poli literárního překladu?


Nemáme jistotu, že nás čeká nějaká budoucnost

Rozhovor s Tamarou Dudou vedl a z ukrajinštiny přeložil Miroslav Tomek

Překladatelka, spisovatelka a dobrovolnice Tamara Duda, rozená Kyjevanka, popsala ve svém úspěšném debutu dění v Doněcku během jara a léta 2014. Svéráznou dobrodružnou fiktivní reportáž Dcerka do češtiny přeložila ukrajinistka Jiřina Dvořáková. V rozhovoru s ukrajinistou Miroslavem Tomkem poodhaluje Tamara Duda své intenzivní studium doněckých reálií a jejich nečekané zdroje, popisuje neustálé hrozby a stres, který s sebou přináší válka, a dotkne se také toho, jakou roli v tom všem hraje gender.

 

Když jste se v roce 2017 rozhodla,

Jaký nejvypečenější překladatelský oříšek jste v poslední době řešili?

Překlad staví před ty, kdo se do něj pouštějí, nečekané výzvy, jež často vyžadují ještě nečekanější řešení. Na jaké záludnosti překladatelstvo při práci naráží a kde všude může čerpat inspiraci? Právě na to jsme se ptali v první z našich anket! Respondenti a respondentky v nich budou odhalovat zákulisí překladatelské práce, komentovat situaci světové literatury ve společnosti a poodkrývat všemožné další aspekty související s uměleckým překladem i literaturou obecně.


DIY a další impulsy z lvovského Mače

Jakub Vaněk

 

Letos se již po desáté konal ve Lvově Měsíc autorského čtení (MAČ). Festival, který od roku 2000 koordinuje brněnské nakladatelství Větrné mlýny, je dlouhodobě koncipován jako středoevropská událost. Vedle měsíčního programu, který se letos odehrával v Brně, Ostravě, Trenčíně, Prešově a v Bratislavě a zahrnul přes šest desítek autorek a autorů z celého světa, se mezi 23. a 26. červencem uskutečnila část festivalového dění právě na západě Ukrajiny, a to pod dramaturgickým a organizačním vedením Lucie Řehoříkové a Hrigoryje Semenčuka.

Jednalo se přitom o nejdelší lvovský běh od začátku ruské invaze.

8/2023 – Roztroušený Karpatland

Vychází nový Plav věnovaný vzdáleným koutům rusínské literatury.

Jak mluví Ukrajina

Alexej Sevruk

Ukrajinština je společně s ruštinou a běloruštinou jedním z východoslovanských jazyků. Uvádí se, že ukrajinsky mluví třicet až čtyřicet milionů lidí, počtem mluvčích tak ukrajinštině patří druhé až třetí místo v rodině slovanských jazyků (po ruštině se sto čtyřiceti a polštině se čtyřiceti miliony mluvčích).

Data z výzkumu provedeného v roce 2017 Centrem Razumkova, neziskovou organizací zaměřenou na mapování veřejných politik, uvádějí, že v samotné Ukrajině považuje ukrajinštinu za svůj mateřský jazyk 60 % obyvatel, 15 % obyvatel Ukrajiny uvádí jako svůj mateřský jazyk ruštinu, 22 % respondentů pak jako mateřské uvedlo oba dva tyto jazyky.

Drobné črty k portrétu doby

Alexej Sevruk

Kononenko, Jevhenija. Katovo poslední přání.
Z ukrajinského originálu
Ostanně bažanňa (2015) přeložila Jiřina Dvořáková.
1. vydání. Praha: Volvox Globator, 2020. 132 stran.
 

Jevhenija Kononenková se jako spisovatelka prosadila v devadesátých letech minulého století a od té doby si mezi předními současnými ukrajinskými autory vydobyla nepřehlédnutelné postavení. Svědčí o tom mimo jiné i její průnik do českého prostředí. Tvorba Kononenkové je zastoupena v obou reprezentativních antologiích ukrajinské prózy, které v posametovém Česku vyšly (Expres Ukrajina, 2008, a Ukrajina, davaj, Ukrajina,

Ukrajinský Miláček

Petr Šmíd

Pidmohylnyj, Valerjan. Město.
Z ukrajinského originálu
Misto: roman (1929 [1928]) přeložil Miroslav Tomek.
1. vydání. Brno: Větrné mlýny, 2019. 416 stran.
 

Českému čtenáři se dostává poprvé do rukou román, který pro ukrajinskou literaturu znamenal podobný mezník jako pro irskou Vyhnanství Pádraica Ó Conaira nebo Azul Rubéna Daría pro literatury hispanoamerické: je jedním z prvních kontaktů s moderní evropskou prózou. Pidmohylnyj byl překladatelem francouzské literatury a právě poučení, které získal četbou Anatola France či Guye de Maupassanta, mu umožnilo vymanit se z tehdejší módy ukrajinských prozaiků,

Existenční otázka

Zveřejňujeme povídku Valerjana Pidmohylného z Plavu č. 1/2011, věnovaného ukrajinské literatuře. Toto číslo je k dostání v elektronické podobě. Tématu ukrajinské literatury se věnují také čísla Plavu 4/2014 – Poetry in the UA, 8/2015 – Stav nebájení a 4/2018 – Vyrvané stránky ukrajinské Prahy.