Plav
archiv


Suomi, nejkrásnější sen

Úvodník Marie Kantůrkové

Národ Suomi, lidé bažin, lesů, jezer a ticha, mohli poprvé velmi silně vnímat svůj jazyk v literární podobě ve zpěvech pěvců run, v Kalevale. Alku-Kalevala (tzn. Pra-Kalevala) vyšla roku 1833 a Vanha Kalevala neboli Stará Kalevala (celým názvem Kalevala aneb Staré karelské zpěvy z dávných dob finského národa) o dva roky později. Toto stěžejní dílo finské literatury vytyčuje základní lidské hodnoty a dovednosti – myšlení, vědění, poznání, pracovitost, houževnost, ale i slabost a nectnost jako právoplatné součásti mnohasetleté lidské povahy.
Slovo v této době chránilo před zlými silami a zároveň dodávalo naději pro budoucí časy. Lidé v magii slova věřili a věděli, že „chtějí-li věc poznat, musí ji pojmenovat, a znají-li její historii a původ, získají nad ní moc“. Řeč tak podává svědectví o „poetických radostech kmene“. Její skladba a čistota projevuje tajemné zákony myšlení, její přesnost a logičnost udává míru rozumových darů národa.
Finský jazyk může být pro Evropany opředen tajemstvím, které se vám na následujících stránkách budeme snažit alespoň trochu poodhalit. Kromě textů klasiků, jakými jsou Mika Waltari, Erno Paasilinna nebo Daniel Katz, jsme pro vás vybrali i texty novější – Annu-Leenu Härkönenovou, M. A. Numminena, Joela Haahtelu a Ranyu Paasonenovou. Finští básníci a básnířky jsou zastoupeni Johannou Venhoovou, Juhanim Ahvenjärvim a Helenou Sinervoovou.
Pusťte se odvážně do čtení následujících stránek, do příběhů lidí zrozených z vody, kteří o sobě sami nic neřeknou a neusmívají se, když nechtějí, ale v pestrobarevné mozaice finského jazyka pokračují v nikdy nekončícím boji o porozumění lidí s lidmi a jazyků s jazyky, protože stále ještě, nejen pro finský národ, platí slova Kalevaly, která říkají, že: „slovy ústa oplývají, hlaholy z nich vytékají, po jazyku pospíchají, brány zubů otvírají...“






© 2005 občanské sdružení Splav!