Plav
archiv


Literatura a Bělorusko

Úvodník Josefa Šlerky

Bělorusko a bělorusky psaná literatura představují jeden z nejzajímavějších kulturních fenoménů současné Evropy. Podle běloruské vládnoucí doktríny by neměla běloruština jako živý jazyk vůbec existovat. Zemí, kterou proslavil hrdinský boj proti nacistům, má totiž znít ruština.
Jenže ne všechno je tak, jak by si mocní přáli. Běloruština žije, běloruština je tím, co vytváří zvláštní společenství spojenců, svou polis. Běloruština je politikum.
Číslo, které držíte v ruce, mapuje oba extrémy této situace. V první části tématu se věnuje běloruštině z pohledů jazykových, prozaických i básnických, v části druhé pak současnosti Běloruska viděné jak spisovateli, tak občanskými aktivisty.
V okamžiku, kdy odchází toto číslo Plavu do tisku, protestují v Bělorusku tisíce lidí proti Lukašenkovu režimu. Není jasné, jak tyto protesty dopadnou, ale doufejme, že dříve či později povedou k pádu poslední diktatury v Evropě.
Vraťme se však zpět k obsahu dubnového čísla. Nově byla výrazně posílena rubrika Kritika, teorie a dějiny překladu. Kromě úvah o problému překládání z běloruštiny, kritiky překladů a pokračování polemiky kolem textů Ondřeje Vimra zde najdete i rozsáhlé ohlédnutí rusisty Stanislava Rubáše za českými překlady Evžena Oněgina. Doufám, že se vám číslo bude líbit.
Příště se vydáme s Plavem na jiný kontinent: do Afriky, v dalším měsíci pak do Indie. Protože se nám podařilo získat účelové granty, budou obě čísla o něco větší než obvykle.






© 2005 občanské sdružení Splav!