Plav
archiv


Alenka v říši divů

Lewis Carroll

Na překlad beletristického díla Lewise Carrolla si v češtině dosud troufli nemnozí a značná jeho část zůstává dosud nepřeložena. Kromě obou dílů Alenčiných dobrodružství byl přeložen pouze román pro děti Sylvie a Bruno (č. 1996) a dvě knihy logických hádanek – Logika hrou (č. 1972) a Zamotaný příběh (č. 1996).
Alenka v říši divů, budeme-li se držet zavedeného titulu, se dočkala čtyř převedení do češtiny. První z nich předložil v roce 1896 Jan Váňa pod názvem Malé Elišky země divů a příhod, je však značně kostrbatý a vypouští celé obtížnější odstavce.
Historicky druhým byl převod publikovaný pod jménem Jaroslav Houdek. Pod tímto pseudonymem se skrývá časopisecký redaktor František Serafínský Procházka. Jeho převod již názvem a podtitulem naznačuje, že si nečiní větší ambice na přesnost: Kouzelný kraj. Dle báchorky Lewise Carrolla čes. mládeži vyprav. Jaroslav Houdek.
Prvním pokusem o komplexní překlad je tedy ten z pera Jaroslava Císaře, který vycházel v letech 1928–29 v Dětském koutku Lidových novin a následně byl vydán v roce 1931 ve dvou svazcích: Alenčina dobrodružství v říši divů a Za zrcadlem a co tam Alenka našla. Za úspěchem a uznáním Císařova překladu stojí bezpochyby i to, že zde matematika a básníka opět překládá matematik a básník.
Doba však tomuto překladu nepřála. Dočkal se sice ještě jednoho poválečného vydání v roce 1949; když ale po únorovém převratu Císař požádal o povolení vycestovat do Velké Británie, aby se podílel na konstrukci nového astronomického dalekohledu v budované observatoři v St. Andrews, bylo mu to sice umožněno, a dokonce mu na jeho žádost bylo ponecháno československé občanství, ve své vlasti byl však pozapomenut.
Čtenářům se po letech dostal do rukou nový překlad z pera manželů Aloyse a Hany Skoumalových, vydaný v roce 1961 pod názvem Alenka v kraji divů a za zrcadlem. Na tomto překladu pak vyrostly dvě generace čtenářů. Přesto je zajímavé sledovat, jak jednotlivé pojmy a citace z Alenky utkvěly v povědomí čtenářů v různých verzích. Písňový text Zdeňka Rytíře z roku 1981 nazvaný Alenka v říši divů (tedy podle Císaře) lze ještě přičíst potřebě dlouhé samohlásky kvůli melodii. Skutečnost, že film Terryho Gilliama Jabberwocky z roku 1977 vyšel v české distribuci pod názvem Žvahlav, je však již nesporným odkazem na Císařův překlad. Naopak, zmiňuje-li se „technika“ použitá v básni Jabberwocky (Žvahlav / Tlachapoud), mluví se vždy o kufříkových slovech, tedy podle Skoumalových (Císař používá pojem „slova jako tahací harmonika“, původní Carrollův termín je „portmanteau“, což je velký skříňový kufr).
V souvislosti s naší ukázkou upozorněme na dva detaily: Prvním je přeložení jména bláznivé postavy, kterou Carroll nazval Hatter, jednak jako Švec (u Skoumalových), jednak jako Kloboučník (u Císaře). Císař přitom kupodivu uznává, že pokud Angličan o někom řekne, že je potrhlý jako kloboučník, řekl by Čech spíše, že je potrhlý jako švec. Sám ale v překladu ponechává kloboučníka. Druhý detail je na samém konci ukázky – Carroll svého čtenáře přímo provokuje nezodpovězenými otázkami. Zcela stejný princip očekávání a zklamání je použit i při vypravování Falešné Želvy o podmořské škole. To jsou místa, kde více než jinde profesor matematiky Dodgson poodhaluje svému čtenáři krásy logického myšlení.






© 2005 občanské sdružení Splav!