Plav
archiv


Archivy hrůz: jeden hororový překlad

Jan Vaněk jr.

Stross, Charles. Archivy hrůz.
Z anglického originálu The Atrocity Archives (2004) přeložili Hana a Martin Sichingerovi. Odpovědná redaktorka Květa Svárovská.
1. vydání. Praha: Talpress, 2007. 448 s.
 

Fanoušci hororu si právem stěžují, že se tomuto angloamerickému žánru u nás moc nedaří. Přesto nebo právě proto by se pro hororové číslo Plavu dal najít tematický materiál i do rubriky kritiky překladu: když nic jiného, třeba o českých vydáních Stephena Kinga by bylo lze sestavit celý seriál (proslulý případ O psaní tvoří jen špičku ledovce; konkrétně k rozboru překladu Davida Petrů, v němž mj. lidé mění pohlaví, jsem se zapřisáhl a mám už pár let zpoždění). Zvolil jsem však knihu Charlese Strosse Archivy hrůz, již z anglického originálu The Atrocity Archives přeložili Hana a Martin Sichingerovi a vydalo nakladatelství Talpress v září 2007.
I ji lze počítat k hororu, ačkoli ne jeho „tvrdému jádru“ (prosím o chvilku strpení ty čtenáře Plavu, jimž je bližší krásná literatura): rozvíjí nebo jen dovádí do důsledků klasika žánru H. P. Lovecrafta, jehož „kosmický horor“ o bezejmenných hrůzách číhajících mezi hvězdami nebo v jiných dimenzích v zásadě vychází z premis science fiction. Stross využil své zkušenosti programátora a širokého vědeckého přehledu a matematicko-fyzikální interpretaci zvýraznil; příběh vystavěl na (post)moderním motivu tajné agentury, ba celé byrokracie zajišťující, že „things Man was not meant to know“ zůstanou nepoznány a neškodné i nadále – sám se odvolává na špionážní romány Lena Deightona, u nás málo známého. Vypravěč Bob pro ni pracuje napůl jako správce sítí, napůl agent v „aktivní službě“.
Důvodů, proč se knihou zabývat, je několik. Stross je možná nejvýznamnější z generace britských autorů SF, která se prosadila na přelomu tisíciletí, a Archivy hrůz první kniha, která mu vyšla česky, rychle následována několika dalšími (totéž vlastně platí i pro anglické originály); Talpress je důležité žánrové nakladatelství (známé zejména knihami Terryho Pratchetta), a výběr tak je dostatečně reprezentativní, aby měl širší platnost. Nicméně hlavní motiv byl jiný: Počátkem října vydal Talpress Sichingerových překlad (para)historického románu Rtuť (Quicksilver), první ze tří částí Barokního cyklu Neala Stephensona, amerického spisovatele SF, jehož popularita u nejširšího mimožánrového publika se dá měřit s Williamem Gibsonem (Stephenson je třetí z autorů, na něž se Stross v knize odvolává). Už v prvních čtenářských ohlasech na tisícistránkový svazek, který se prodává za neuvěřitelných 799 Kč, se objevily stížnosti zásadního rázu na překlad a záměr nezůstat pouze u nich; Plav celou záležitost průběžně sleduje a v příštím čísle vydá rozbor překladu Rtuti od Daniela Dolenského. Do té doby může být užitečná přípravná studie o bezprostředně předcházejícím (a rozměrově zvládnutelnějším) překladu Sichingerových, v níž bych využil svá dřívější dílčí zkoumání a postavil je na systematičtější základnu.
Jakousi hříčkou osudu navíc Martin Sichinger v polovině září vyhrál literární cenu Knižního klubu, díky čemuž se mu dostalo na poměry našich kulturních rubrik mimořádné publicity. Víme tak o něm podstatně více, než je u překladatelů běžné: že se narodil roku 1967, vystudoval plzeňskou pedagogickou fakultu, je učitelem angličtiny a češtiny (podle recenze jeho sbírky povídek z roku 2005 šlo o češtinu pro cizince), píše časně ráno, než se probudí tři dcery, a „spolu s manželkou překládá beletrii z angličtiny“, respektive bývá charakterizován jako „učitel a překladatel“. To ovšem není tak jednoduché, jak to zní: Sichinger se vyznává ze záliby v detektivkách a SF, chybělo jen málo a sám rovněž zkusil napsat něco žánrového. Zdá se, že jeho překladatelská kariéra je ještě vyhraněnější a kratší: Nakolik se mi podařilo zjistit, Archivy hrůz jsou teprve čtvrtý Sichingerových knižní překlad. Po SF Frederika Pohla Cesta na Gateway (Laser-books, únor 2006) „povýšili“ – aspoň co se honorářové politiky týče – do Talpressu, kde debutovali v srpnu 2006 thrillerem Roberta Liparula Jezdec přichází. Následoval v dubnu 2007 Mrak Raye Hammonda (už v tomto spotřebním díle na rozhraní SF a technothrilleru měli problém vypořádat se s tak jednoduchým konceptem jako souhvězdí) a výše uvedené knihy. Talpress už anoncoval pokračování Archivů hrůz, překladatele ale nezveřejnil; lze předpokládat, že se Sichingerovými především hodlá pokračovat ve Stephensonově trilogii, která jejich kapacity jistě vytíží – druhý Liparulův titul, vydaný letos v dubnu, také už překládal někdo jiný.

Archivy hrůz obsahují vedle titulního krátkého románu ještě později připsanou novelu Betonová džungle (od s. 307 dále); jelikož její originál byl zveřejněn pod licencí Creative Commons na webu vydavatele, zaměřím se na hůře dostupný první text (s výjimkami příliš dobrými na to, abych jim odolal). Mimoto je kniha opatřena předmluvou a autorovým doslovem; již krátce po vydání jsem upozorňoval na některá jejich problémová místa, zde je neopakuji. Několika dalších chyb si nedávno povšiml jiný čtenář.
I bez originálu bije na první pohled do očí množství neobratných a nečeských formulací; Sichingerovi neomylně volí ze slovníkových významů (to v lepším případě) ty zaručeně nevhodné, neužívané a nejotročtější: „Hodili živý ruční granát“ (s. 137); „obnažím na Harrietu zuby“ (407; bare); mrtvý terorista v USA je „saúdskoarabské národnosti“ (164; Saudi Arabian national, tedy samozřejmě státní občan); stížnost „Mohli jste mi nabídnout brko“ (163) míní husí brk na psaní (quill pen); pleonasticky „na (…) počítači běží spuštěný šetřič obrazovky“ (161) a soustava je „uzemněná do podlahy“ (252; wired to earth); „rádiový šum vyzařovaný videoobrazovkou“ počítače, třebaže zaručeně neionizující, je „Van Eckova radiace“ (128 a 162), hrdinka není filosofickým založením „platonistka“ (142), létá se „obchodní třídou“ (108 a 126) – v tom je překlad aspoň důsledný; Business Software Alliance, lobbující a zastrašující i v ČR pod anglickou značkou, je nazývána „Aliance obchodního softwaru“ (341 a níže). Xeroxovaný návod k atomové bombě je označen „pamflet“ (282; pamphlet – „má desky z modrého kartonu jako školní skripta“, správně school exercise book – sešit).
Odpovědí na dotaz „Co tu děláš?“ je doslovné „Jako co to vypadá?“ (113, What does it look like?); Bobova přítelkyně „mě používá jako kočka místo na broušení drápků“ (115; pro nechovatele: té věci, co je anglicky scratching post, se česky říká škrabadlo); když se hrdince „zvedne žaludek a odběhne“ (hurries away, retching) na záchod, předtím pronese „Myslím, že mi bude špatně“ (192; I think I'm going to be sick); parafráze rozšířeného sousloví our friendly neighbourhood, zde doplněná plurálem abductors, je převedena „naši spřátelení únosci ze sousedství“ (202); Bob „Je jako odjištěné dělo. Představuje hrozbu.“ (298; metafora loose cannon založená na tom, jaké škody na kymácejících se palubách lodí napáchalo dělo, pokud „se utrhlo ze řetězu“, se do češtiny obvykle převádí modernější neřízenou střelou), zatímco hrdinka, jež „vypadá jako vyspělá designérská (grownup designer) verze hippie křížené s gotičkou“, ráda nosí „etno vršky“ (185 a 202).
Neidiomatičnost plynule přechází v neznalost specifických termínů, jakkoli triviálních nebo snadno dohledatelných: alarm clock je „poplašný budík“ (286); elektronkový počítač obsahuje „řady vakuových trubic“ (194); matematický obor calculus of variations není „výpočet odchylek“ (176), ale variační počet, podobně „přednostní pravděpodobnost“ (88) související s Bayesem má být apriorní (prior). Reaganova proslulá Strategic Defense Initiative je označována „iniciativa strategické obrany“ (352) a zastřešující instituce US Strategic Defense Initiative Organisation dokonce „Organizace strategické podnětné obrany Spojených států“ (349)! Třebaže román vysvětluje, co byla nacistická organizace Werwolf, podrobněji, než je pro české čtenáře třeba, vyskytne se i „kolonie vlkodavů Ahnenerbe“ (228). Sichingerovi netuší, že když je řeč o Iráku, Republican Guard není „Republikánská hlídka“ (228); podobně Soviet Guards Motor Rifle formation dezinterpretují „ozbrojená motorizovaná hlídka Sovětů“ (277; u žen je neznalost vojenských termínů jako motostřelecká bohužel rozšířená, ale přítomnost muže v týmu obvykle stačí na to podobným lapsům předejít. Šlo by z toho snad usuzovat na rozdělení práce mezi manželi? Předchozí poznámka prý je sexistická, ale vážně: znáte někoho, kdo by napsal, že automatická pistole má „teoretickou kadenci 1600 otáček za minutu“ – 68; rounds?).
Stross patří v angloamerické SF k autorům s největším mezinárodním rozhledem; převod cizích slov z anglické transkripce do české ale je nad Sichingerových síly: Hned vedle jména „Násir al Tikríti“ se vyskytuje „Yusuf Qaradawi“; irácká státostrana je přepsána „Baas“, ale tajná policie, v novinách nezmiňovaná tak často, v téže větě zůstala „Mukhabarat“ (vše 134, 135). Nezvládají dokonce ani opsat bez chyb anglická slova: ze sítě restaurací Wagamama dělají „Waganama“ (140), z fucking referrer headers „pitomý refferer hlavičky“ (373), v jedné z komicky nechápavých „pozn. překl.“ mluví o Lovecraftově městě „Arkramu“ místo Arkhamu (87); americká potopená ponorka byl Thresher, ne „Tresher“ (85); v „povolat letecký útok (…) aby shodili pár BLU-114/Bs“ (387) není závěrečné „s“ součástí označení bomby, ale pozůstatek anglického plurálu. Píší „Rusové… vynesli nahoru svoji vojenskou družici Poljuz“ (355) místo (plurálu!) Polyus orbital battle stations – že by už zapomněli ruštinu a pletli si to se Sojuzem? S takovou samozřejmě nelze čekat, že opraví autorův překlep „Vertlesgungswaffen“ (338).
Překlad má jeden osobitý rys: kde se v angličtině jednoduše postaví za sebe dvě podstatná jména, Sichingerovi to neřeší inverzí do genitivní nebo jiné složitější vazby, ale bez ohledu na věcný smysl, ducha češtiny nebo zavedené termíny zachovávají slovosled a utvářejí adjektivum. „Typické kancelářské peklo“ oživuje „přišpendlená sbírka Dilbertových komiksů, náznak lehce odbojné mysli“ (24; mass of Dilbert cartoons: pro čtenáře nepoznamenané inženýrským humorem raději dovysvětleme, že Dilbert je hrdina – a název – stripu, jeho autor se jmenuje Scott Adams); pseudointelektuálové debatují „o Derridově vlivu na alkopopový marketing“ (140; alcopop u nás myslím také není „household word“: balené sladké míchané alkoholické nápoje, v britských klubech dosti módní a příslušně intenzivně propagované); Projekt Manhattan používal „neutronový reflektor“ (288; neutron reflector, tj. odražeč neutronů); metafora všudypřítomnosti zní „na každém pouličním rohu“ (355); probírají se dotace „všech filozofických oddělení v USA“ (89; philosophy departments, katedry filosofie); sešněrován v bojové výstroji pro vakuum si vypravěč připadá „jako komiksový hrdina z padesátých let, který se zapletl s fetišistickou filmovou garderobou“ (222; who’s blundered through a fetish movie’s wardrobe ovšem zřetelně odlišuje, čeho se adjektivum týká a co je substantivum, jemuž se přivlastňuje: který zabloudil do kostymérny fetišistických filmů; podobně z motor neurone disease, postihující ruce, dělají Sichingerovi „motorickou poruchu neuronů“, 71, a Official Secrets Act pokládají za „Služební zákon o utajení“, 34) a musí se zabývat „parciálním kyslíkovým tlakem“ (220; přitom v originálu je genitiv partial pressure of oxygen!).
Nalezneme však i stopy tradičnějšího zavádění přívlastků neshodných v prepozici: „Tempest ochrana“ (129 a 162; v posledním výskytu na s. 387 už přece jen „ochrana Tempest“) a dokonce „za Khyber průsmykem“ (277): třebaže se v britské literatuře díky koloniální historii vyskytuje tato brána do Afghánistánu bezmála jako jeho synekdocha v míře překračující všeobecný přehled našince, není problém dohledat ho v českých encyklopediích jako Chajbarský. Nadto, kde přívlastek netvoří vlastní jméno, Sichingerovi napodobují angličtinu odsekáváním předpon: „super tajné služby“ (27), „Tytam jsou i dny monstr procesů“ (84), módní restaurace podává „placky“ (ramen jsou ve skutečnosti japonské nudle) „z bio pohankové mouky“ (140), policistka má hodnost „detektiv inspektorka“ (360 a n.).
To už se dostáváme k hojným chybám v základní gramatice, popřípadě pravopisu (za ně samozřejmě nese díl viny i „Odpovědný redaktor: Květa Svárovská“ a nakladatelství obecně): „on jí nazítří ráno vypakuje z postele“ (116), „jde vlastně o ní“ (169), „e-majly“ (358), „ty slizskej hade“ (41), „algorytmů“ (39), „beriliové slitiny“ (285), „prekambrionální sliz“ (170); měkké skloňování „surreálních“ (131), maskulinní „mikrofišů“ (131 a 134) a singulární „řízeném generativním sepirothu“ (170; v originálu překlep v *sephirot[h]*, což je plurál – v češtině samozřejmě psaný s *f* a podle některých znalců i správněji bez *e* – kabalistického „setra“); do vazby „se vynořili z příletů na Schiphol [a] chytili vlak“ (187) nepochybně patří lokál, ne akuzativ, a není důvod amsterodamské letiště neskloňovat.
Poněkud méně je problémů slovesných: „když do bytu vtrhnul“, „ten posednutý chlap“ (obojí 181; oběť entity zvané „posedátor“ – possessor, 254 a 257; další výskyty na s. 275 a 281 jsou ovšem matoucně přeloženy „posednutý“), „zrudnul“ (386), „se kolíbe“ (394). Pro pořádek uveďme i chybějící interpunkci (např. 170, 9. řádka odspoda 1. odstavce nebo 62, 2. ř. pozn. překl.).
Není divu, že kdo nezvládá tak základní věci, propadne v chytácích o kvantitě koncovky činitelských adjektiv: „velitelské vozidlo“ tvoří „velký kamión s velicí místností na korbě“ (210), která se ale vzápětí protáhne „do velícího vozu“ (214), potažmo „velícího náklaďáku“ (220).

Ale pojďme k vlastní komparaci. Stačí knihu otevřít kdekoli a začnou se z ní sypat chyby a nesmysly. Co se týče těch v jednotlivých slovech a termínech, pár je izolovaných a relativně neškodných: na late June jako „koncem července“ (156) v ději nijak nesejde; v bizarním obraze „erbu ze zkřížených rukou na koberci“ (73) je to, že Sichingerovi neznají význam (natož etymologii) sousloví crest of arms, jenom k smíchu, ale smysl nezastírá.
Mnohem častěji však narušují bezprostřední i širší kontext: „toaster“ (112) je zmíněn podobně letmo, jenže v popisu zaneřáděné kuchyně; rozdíl proti bread-maker (domácí pekárna) je třeba násobit tím, že spotřebič nebyl po použití vyčištěn. Cables nejsou „dráty“ (252), ale lana (potažmo „ocelové kabely“, jak je to překládáno o pár stránek dříve), což je zvláště matoucí, neboť v téže větě se mluví i o wires – obojí jsou různé součásti téhož zařízení. „V inkubátorech pro detektivy vám jednu věc nikdy neřeknou“ (107) kritizuje populární čtivo (detective potboilers); I cut in the anti-sound field není „ruším anti-zvukové pole“ (148), ale „spustím“; bunch of paramilitaries není „halda polovojenského zařízení“ (211), ale skupina příslušníků jednotky; šéf nechce první výsledky „pro začátek“ (215), ale by dawn (do úsvitu); žena polekaná a zhnusená novým zjištěním couvne (backs away), ne „se ke stroji obrátí zády“ (195). Ve shrnutí matematického díla Davida Hilberta he came up with Hilbert Space – obviously není cílem jeho autorství zpochybnit „přišel s Hilbertovým prostorem – podle všeho“ (177), ale naopak konstatovat, že je z pojmenování zřejmé. Právě tak „Jsem tu s mrtvolou. A zbraní. A mrtvolou manifestačně zavražděnou zbraní, kterou třímám“ (268) má být „evidentně zabitou“ (manifestly killed; šlo o sebeobranu). Britská tajná služba není „populárními médii vytrvale a mylně spojovaná s MI5“ (119), nýbrž referred to as MI5 – označovaná touto zkratkou; další půlstránka vysvětluje historii přejmenování a snah utajit samotnou její existenci. Zásahová jednotka se při výjezdu vydává za hasiče, ale v překladu se místo požárních stříkaček motají jakési „motory čerpadel působí dostatečně realisticky, ale velitelské vozidlo nemá s požární jednotkou nic společného (…) po obou stranách z něho trčí čerpadla“ (210; pump engines are real enough – jsou opravdové; a couple of pumps are drawn up on either side – jsou zaparkované). Jamajský rum („hnědý cukr protnutý – crossed with – bílým bleskem“, 117; white lightning je drsná americká domácí pálenka) není „osvědčený“, ale více než padesátiprocentní (overproof); Coke glass, do níž si Bobův spolubydlící nechá nalít, není „sklenice s kolou“, ale reklamní: s ničím rum nemíchá, následky napití jsou popsány na další stránce.
Někdy si překladatelé sami odporují: Bobovi docházejícímu na školení v sídle tajné služby jeho přidělený průvodce pochopitelně neřekne „přijdu si vás vyzvednout za patnáct hodin“ (121), ale v 15:00 (at fifteen hundred hours); také se o odstavec dál loučí „uvidíme se ve tři“. A když si stěžuje, že přišel do práce v osm a poté v ní musel zůstat dlouho přes půlnoc, bere to ne jako „čtyřiadvacetihodinový pracovní den“ (32), ale twenty hour working day – srov. „po dvacetihodinové směně“ (73).
Příznaková vyjádření činí Sichingerovým ještě větší problémy. Neobeznámeni se slangovým významem slovesa to ice jako „odkráglovat“ píší „jestli (…) nějakej pitomej zapomenutej nácek zmrazí moje lidi“ (242) a „myslím, že v předešlé inkarnaci zmrazoval pro carskou ochranku nepřátele“ (33; the Okhrana – v anglické transkripci – samozřejmě není obyčejná tělesná stráž, ale nechvalně proslulá tajná policie). Podobně v „Zamotal jsem se do toho, protože jsem nepostupoval podle předpisů a nenechal tě viset v Kalifornii“ (204) hang you out to dry znamená „ve štychu“; hrdince v USA hrozila vražda, ne však oběšením. (Povšimněte si i anglického slovosledu ignorujícího aktuální větné členění.) Give me room to breathe neznamená „sežeňte mi místnost, kde se dá dýchat“ (280; v kontextu zvláště matoucí – děje se na planetě bez atmosféry, ovšem v hermetické stanici, kde se dá dýchat ve všech místnostech), ale „nechte mi místo na klidnou práci“; vazba you guys, kterou hovorová angličtina vyvinula ke zdůraznění plurálu ve 2. osobě, je překládána opět doslovně „kterou jste vy pánové použili ke zmapování“ (200). Zcela šokující je „Prach mumie z vaší hrobky“ (46) místo Dust from ye Tombe of ye Mummy: učitelé angličtiny nevědí, že archaické ye vedle významu „vy“ (nikdy přivlastňovacího) sloužilo ke zkratkovému zápisu určitého členu (místo staršího rukopisného þe). Take five znamená „dejte si pauzu, nemusíte spěchat“; ne „Je to loterie“ (282). Tolik jen slovní zásoba; co se selhání ve větném rozboru týče, kvůli značnému rozsahu nutných citací se musím omezit na několik reprezentativních příkladů: Bob se nevydává do akce „za zavalitým pásovým robůtkem, napůl členem dobrovolnického pluku SAS a napůl vodíkovou bombou“ (229), ale to follow a dumpy little tracked robot, half a platoon of territorial SAS, and an armed hydrogen bomb (robotem, polovinou čety… a odjištěnou vodíkovou bombou). „Jako nižší soukromý sekretář zde zastupuji Angletona, když je buď na vědecké dovolené na zvláštní farmě, nebo má roční volno na dodělání doktorátu nebo něčeho podobného“ (127) je opět zhola nesmyslné i v kontextu (šéf je přítomen neustále a Bob mu posluhuje, nenahrazuje ho); I’m standing in for Angleton’s junior private secretary, who is on sabbatical down at the funny farm or taking a year out doing an MBA or something znamená „Zastupuji Angletonova… tajemníka, který je… ve cvokhausu nebo má rok volna, aby si udělal MBA, nebo tak něco.“
Jak se u špatných překladů stává často, některá místa nelze vysvětlit jinak než hrubou nepozorností: překladatel si nevyhledal ve slovníčku to, co v originálu stojí, ale vzdáleně podobné slovo, a vrazil ho do výsledku bez ohledu na kontext. Ve větě „V současnosti je ve VB v prodeji více než devadesát (…) mnohé z nich jsou důležité a nelze do nich nainstalovat FPGA“ (350) bylo imported, nikoli important. „Tím, že mlátí moje ego sochorem, získá moji pozornost, to jo, ale na to, abych pochopil, co se mi snaží říct, mě to nepřipraví nejlíp“ (117) muselo vzniknout záměnou posledního slova it’s not going to leave me well disposed to the messenger (…ale nebudu pak dotyčnému nakloněn příznivě) za message.
Posuny dosahují šokujících dimenzí: This is very like what I saw neznamená „Bude to tak, jak jsem řekla“ (200), ale „Tenhle (okultní symbol, který Mo několik hodin vyhledávala v katalogu) je velice podobný tomu, co jsem viděla (dříve)“ – patrně záměna za say/said. Impresses the brass no end neznamená „Zaujmou pikantnosti, ne výsledky“ (54), ale „Na šéfstvo to dělá velký dojem“. Prohození předmětu s podmětem „‚Myslím to vážně,‘ trvá na svém Angleton“ (214) místo I tell (řeknu) Angleton si ale vysvětlit nedokážu.

Na obálce stojí: „Autor s ironickým nadhledem (…) trousí dějem (sic!) ohromné množství faktů z různých vědních oborů, které koření typicky britským černým humorem.“ To je v zásadě, jakkoli pitomě vyjádřená, pravda – o originálu; jenže tak jako poezie prý je to, co se ztrácí v překladu, je humor jedna z prvních věcí, které se ztrácejí ve špatném překladu. Pokusy o vtip tudíž končí podobně jako padouši v románu, kteří vyvolali démona, jenž z jejich světa vysál veškerou energii a teplo, až zmrzl i vzduch: freeze-dried (v překladu „vysušený mrazem“, popřípadě „mrazem vysušený“).
Např. při přípravě čaje Bob najde v lednici „krabici mléka, kterému zbývá asi den, než bude nutné rozhodnout, co s ním dál“ (112). Anglické that’s good for another day or so before it starts demanding the vote ovšem znamená „vydrží ještě tak den, než začne požadovat volební právo“.
Podobně později (tentokrát jde o kávu): „Přidám trochu kravského mléka z lednice, která astmaticky sípe pod pracovní deskou.“ (343) Proč to zdůrazňování, že je kravské? Jaké jiné by taky bylo? Inu, vypravěč se rozhodl použít žertovně ozvláštňující opis cow juice (kraví šťáva); překladatelé však nebyli pobaveni a rozhodli se překlad odborně znevtipnit do zcela nepříznakové roviny – což učinili izolovaně slovo od slova bez úvah o tom, že neutrální substantivum už není důvod rozvíjet přívlastkem.
Když policistka sarkasticky komentuje evidentní lež „And if you believe that, I’ve got a bridge to sell you“ (A jestli tomuhle věříte, mám most, který bych vám ráda prodala), překlad to nahrazuje (z pouhé neznalosti angloamerických protějšků Harryho Jelínka, nebo nějakého záměru?) „A nebudete tomu věřit, mám i další stopu.“ (363).
Žerty Bobova spolubydlícího odpovídají jeho povaze geeka:

Zajímá ho, kde je nejbližší knihkupectví. (…)
„Kvůli synovci.“ (Pinky má bratra a švagrovou, kteří bydlí na opačné straně Londýna a právě se rozmnožili [have recently spawned].) (…) „Chci mu dát [I’m buying] Encyklopedii a Bibli.“
„Proč?“
„Encyklopedie je dárek ke křtinám a Bible má naznačit, že trefím do kostela.“ (s. 64, 65)

Reakce jeho obětí jasně ukazuje, jak velký kameňák to byl… jenže pointa prostě nedává smysl: The A to Z je totiž v Británii plán města, a the bible (zapřisáhlý volnomyšlenkář Stross ji důsledně, proti anglické tendenci, píše s malým písmenem) is so I know the way to the church jednoduše „je k tomu, abych trefil do kostela“. (Snad má jít i o narážku na to, že hrdinové používají k nalezení zmizelých předmětů a osob sympatickou magii.)

Je třeba něco dodávat? Mohu zodpovědně prohlásit, že Archivy hrůz patří k věcně nejhorším a nejnesmyslnějším překladům posledních let ve fantastickém žánru a v podstatě i mimo něj. Že je kniha (stejně jako Rtuť) opatřena „Poděkováním překladatelů“ odborným konzultantům, které končí „Nicméně pokud tato kniha obsahuje odborné nesmysly vzniklé překladem, veškerá odpovědnost za ně padá na naše hlavy. Děkujeme!“, vyznívá jako výsměch.
Když jsem před třemi lety publikoval kritiku jednoho překladu, jehož autor vyučuje angličtinu na vysoké škole, postupem času se pod ní nasbíral pár komentářů studentek, chválících jeho pedagogické schopnosti i přístup. V podstatě mě to potěšilo. Obávám se však, že u Sichingerových nelze doufat ani v takovou útěchu a jejich případ pouze dokonale potvrzuje lidovou moudrost: Nemyslím jen „kdo neumí, ten to učí“, ale také „drzé čelo lepší než poplužní dvůr“.

Rozšířená verze článku vychází na iLiteratura.cz.






© 2005 občanské sdružení Splav!