Plav
archiv


Pět dnů a jedna noc

Střípky z Fóra vydavatelů a Literárního festivalu ve Lvově

Alexej Sevruk
 

Veletrh probíhající ve čtyřech patrech Paláce umění v Kopernikově ulici si od počátku svého vzniku kladl za cíl sdružovat ukrajinské knižní vydavatele, a to v podmínkách výrazně nepříznivých pro vydávaní ukrajinských knih. Ty přetrvávají dodnes: většina knihkupectví je zahlcená ruskou knižní produkcí a fungující distribuční síť prakticky neexistuje. Lvovské Fórum tak skýtá představitelům široké veřejnosti vítanou možnost, jak doplnit knihovny a knihovničky. Sežene se tu prakticky cokoliv, co bylo na Ukrajině v posledních letech vydáno. Veletrh si rychle vydobyl mezinárodní postavení: v minulosti ho navštívili mimo jiné Michał Witkowski, Mirosław Nahacz nebo Katarzyna Grochola z Polska, Viktor Jerofejev z Ruska, Martin Pollak z Rakouska nebo běloruský básník Andrej Chadanovič. V roce 2004 se čestným hostem Fóra stal brazilský autor Paulo Coelho.
Také letošní Fórum se pyšnilo velkou mezinárodní účastí. Na doprovodných akcích, které probíhaly až na pětadvaceti místech současně, četl Jurij Andruchovyč s Krzysztofem Vargou, Taras Prochasko s Mariuszem Szczygiełem, Borys Chersonskyj s Clausem Handbergem Kristensenem z Dánska a další. Z Čechů se na zatím posledním festivalu představili Ondřej Mrázek a Ladislav Čumba. Celkem v rámci festivalu proběhlo 183 literárních setkání, na kterých vystoupilo více než 300 autorů z 25 zemí.
První den Fóra byla v knihkupectví Je prezentována antologie ukrajinských básníků, kteří žijí a tvoří za hranicemi své země, Az, dva, tři… dvanáct. Dopis v láhvi. Tato kniha svědčí o tom, že mapa literární Ukrajiny značně přesahuje geografické hranice země. Lze na ní najít taková města jako Riga, Londýn, Chicago, New York, Varšava nebo Praha, kterou zde představila básnířka Viktorie Jíchová. Editoři antologie, Vasyl Gabor a Marija Šuňová, podotkli, že básně umístěné v antologii představují vděčné spojení exotických motivů a existenčních hloubek, spojených s životem v cizině.
Jen o pár hodin později proběhlo v galerii Coralli společné čtení mladého básníka Andrije Ljubky z Užhorodu (na jaře 2010 vystoupil také v Praze) a Ondřeje Mrázka, šéfredaktora Literárních novin, jenž je znám jako překladatel ruského postmodernisty Pelevina. Mrázek mimo jiné poznamenal, že české vnímání Ukrajinců je zatíženo mnohými stereotypy. Češi podle něj vnímají Ukrajince především jako chudáky, kteří pracují na jejich stavbách, a často si neuvědomují, že Ukrajinci mají bohatou a zajímavou kulturu, která vznikala (a stále vzniká) ve velmi nepříznivých podmínkách.
Za zmínku stojí i další akce: například prezentace katalánské fonetické poezie ne příliš stravitelné pro ukrajinské konzervativní čtenáře. Za nesrovnatelně větší účasti uvedl Andruchovyč polského publicistu Krzysztofa Vargu, který představil ukrajinský překlad své knihy Guláš z turula (česky vydalo Dokořán, 2010). Velký zájem vyvolala prezentace koncepčně jednoduché, ale velmi zajímavé antologie Snovydy (Snář) s podtitulem Sny ukrajinských spisovatelů, která proběhla v komorním přítmí divadla Lese Kurbase druhý den festivalu. V knize jsou sebrány texty začínajících spisovatelů, žijících klasiků (např. Liny Kostenkové) a jednoho skutečného Klasika, a sice Hryhorije Skovorody († 1794). Jde o nejrůznější sny, někdy rozmarné, jindy vážné, filosofické, či přímo tragické. Někdejší disident a politický vězeň Ihor Kalynec přišel se sugestivním popisem snu z komunistického žaláře, který se mu vrací i po řadě let.
Zlatým hřebem druhého dne se stal autorský večer Oksany Zabužkové. Čeští čtenáři ji měli možnost poznat díky románu Polní výzkum ukrajinského sexu (One Woman Press, 2001) a sbírce povídek Sestro, sestro (Argo, 2006). Půl hodiny před otevřením filharmonie, kde mělo setkání probíhat, se u vchodu začal shromažďovat zástup lidí, který s přibývajícím časem narůstal. Množství a dílem také vzhled publika budily dojem, jako by měl za chvíli vypuknout koncert Nirvany. Zástup se neorganizovaně sunul do foyer; zde již čekaly štosy posledního autorčina románu Muzej pokynutych sekretiv (Muzeum opuštěných tajemství, 2009, český překlad se připravuje), který si zájemci mohli na místě zakoupit. Hlavní sál filharmonie byl zcela zaplněný, diváci se tísnili i v uličkách mezi sedadly. Kromě ukrajinštiny byla slyšet ruština, polština nebo němčina. Místo avizované hodiny a půl trval večer přes dvě hodiny a po skončení diváci děkovali autorce bouřlivým potleskem vestoje.
Třetí den festivalu proběhlo v galerii Coralli setkaní s českým hostem festivalu, Ladislavem Čumbou, který představil úryvek ze své divadelní hry Wittgensteinové na Kladně. I přes lehce absurdní nádech akce (co může být absurdnější než čtení podstročnikového překladu textu absurdního dramatu o filosofovi, jenž ve svém stěžejním díle prohlásil, že ten, kdo pochopí jeho slova, je musí považovat za nesmyslná?) mělo čtení úspěch. Čumba také upozornil na nečekané historické souvislosti, a sice, že ocel, z níž je postaveno modernistické lvovské nádraží, byla vyrobena v kladenských ocelárnách, patřících jednomu z nejvýznamnějších evropských mecenášů 19. století, otci Ludwiga Wittgensteina, nejcitovanějšího filosofa 20. století.
Tentýž večer proběhla ve filharmonii ojedinělá akce „Noc poezie a hudby nonstop“. Na dvou scénách filharmonie vystoupily mezi jedenáctou hodinou večerní a pátou hodinou ranní desítky literátů a hudebních skupin, poslechnout si je přišlo několik stovek lidí. Na hlavní scéně četli Oleksandr Irvanec, Ljudmyla Taranová, Andrij Ljubka, Bohdana Matiašová, Petro Miďanka, Marianna Kijanovská a další. V přestávkách mezi vystoupeními zahrály kapely Naholos na holos, Zeleni sestry nebo Zapaska. „Je to úžasná akce,“ podělil se nad ránem o své dojmy hostující dánský autor Claus Handberg Christensen, „já jsem zvyklý na obecenstvo o počtu deseti až dvaceti lidí. Tohle tady má grády rockového festivalu!“






© 2005 občanské sdružení Splav!