Plav
archiv


Úvodník

Vážené čtenářky, vážení čtenáři,
jestliže se my Evropané cítíme být hrdí na své kulturní dědictví, může se zdát zvláštní, jak málo nám dochází, že součástí tohoto odkazu je také způsob, jak milujeme. Naše milostné prožívání totiž podstatně ovlivňuje umělecká tradice spjatá se specifickými duchovními koncepcemi lásky. Její počátky sahají až do arabské Andalusie, kde tvořili Ibn HazmIbn Zaidún, pokračují kurtoazní lyrikou, mezi jejíž přímé dědice se řadí katalánský básník Ausiàs March, a na samém konci renesance vrcholí v sonetech Williama Shakespeara. Ukázky z děl z montserratského kláštera a ze dvora kastilského krále Alfonse X. nám zase prozradí, že tvorba zachycující duchovní podoby lásky v sobě může skrývat i mocenské zájmy.
Láska však samozřejmě zdaleka nemá jen rozměr duchovní, i v tomto chronologicky pojatém výboru se tedy budeme pohybovat na velmi široké škále možných ztvárnění lásky: na jedné straně do ní spadají texty, v nichž se láska milostná blíží lásce k Bohu, a na straně druhé díla, která se soustřeďují především na stránku tělesnou či s duchovním pojetím lásky polemizují. Mezi takové patří Sága o plášti, pojednávající o nevěře na dvoře krále Artuše, ale také pozoruhodné dílo Franciska Delicada, jež nás zavede do úpadkového Říma začátku šestnáctého století. K Delicadově Delikátnímu kontrfeji pěkné Andalusanky Losány se vrátíme v příštím čísle, a to z pohledu teorie překladu. Překladatel Jiří Holub nám osvětlí problematiku převodu různých druhů oslovování ze španělštiny šestnáctého století do současné češtiny.
Do tištěné podoby čísla se nevešla humorná povídka od Pera Calderse, naleznete ji proto na našich webových stránkách.
U staré literatury zůstaneme i v následujícím čísle Plavu, tentokrát se však budeme věnovat produkci brakové.

Vít Pokorný






© 2005 občanské sdružení Splav!