7/2013 – Milý deníčku…

Úvodník

Milé čtenářky, milí čtenáři,

čtení deníku se podobá nahlížení do řádků dopisů, vypůjčených knih, e-mailové korespondence. Láká mě odedávna, neboť soukromé dokumenty vypovídají o člověku víc než veřejné výstupy; popisují běžné dění i výjimečné životní události. Výchova a společenský úzus mi samozřejmě zapovídají nabourávat se do cizí doručené pošty, stále si ale můžu užívat těch deníků, dopisů a privátních záležitostí, které se někdo rozhodl uveřejnit.

Třebaže o důvěrnosti lze pochybovat. Dopisy rozhodně, deníky nezřídka nepíšeme pro svou okamžitou potřebu, pro nutkání vypsat se z momentálních pohnutek, zachytit významné životní momenty a náš náhled na ně. I tyto soukromé písemnosti jsou určeny cizím očím. Byť by se totiž jednalo o oči naše vlastní, budou to po několika letech odstupu od napsaných řádek oči jiného člověka. Při vědomí „psaní pro čtenáře“ se nelze vyhnout modifikacím reality, doslovnosti v zájmu porozumění ani subjektivnímu pohledu na sebe sama. Není možné popsat se vždycky komplexně. V deníku ze sebe nutně odhalíme jen část, kdepak ucelený obraz; odhalíme jen to, co zrovna odhalit chceme. Že se nám něco podařilo, že o něčem přemýšlíme, že nás sžírá nešťastná láska, že jsme výborně poobědvali. Čtenář se musí spokojit právě s tím, čtenáře chceme zaujmout právě tímto.

Chytrý pisatel, třeba Nick Hornby, toho dovede lehce zneužít a podsunout čtenáři, že Philip Larkin je sprosťák, ačkoli dovede skládat působivé básně. Hlavně ale dosáhl toho, že si čtenáři vybaví jméno Philipa Larkina. To je přínos deníků. Na jejich pisatele se nezapomene. Myslím, že spisovatel, jenž vydá svůj deník nebo publikuje osobní blog, čtenářům významně přiblíží sebe i své dílo. Ukáže se totiž jako člověk z masa a kostí, pomrkávající na nás zpoza své škrabošky. Čtenáři si pak s chutí koupí román od někoho, kdo s nimi ochotně hraje známou hru: „Tak copak to ten Nick, Andrej nebo Rudolf zase napsal…?“

Příští číslo opět rozšíří plaví seznam světových literatur. Anna Koubová v něm představí ukázky z tvorby maďarských autorů.

Příjemné čtení!

Silvie Mitlenerová