12/2018 – Ghanská dědictví

Úvodník

Milé čtenářky, milí čtenáři,

po nějaké době se zase vydáváme na dlouhou cestu do Afriky, protentokrát do Ghany. Subsaharské území, které západní kolonizátoři pojmenovali Zlatonosné pobřeží, prošlo chamtivýma rukama několika evropských národů. V roce 1471 sem připluli první ziskuchtiví portugalští obchodníci, a když 6. března 1956 rodící se Ghanu nadobro opustili poslední Evropané, angličtí kolonizátoři, zemi už zbývalo pouze to pobřeží. Téměř čtyři století plenění jsou zde znát dodnes: ghanský stát se utápí v mnoha problémech, mezi jinými zmiňme politickou nestabilitu, chudobu a nevzdělanost. I přesto se z bývalé západoafrické anglofonní kolonie stala jedna z kulturních velmocí subsaharské části kontinentu.

Jako všechny ostatní africké země je i Ghana kulturní mozaikou, na jejím území koexistuje několik desítek různých etnik. Uzákoněno je zde devět národních jazyků, ale oficiálním dorozumívacím prostředkem je pouze angličtina. I v tomto čísle se tak setkáte výhradně s anglofonní literární produkcí. Ačkoli bychom vám rádi představili také minoritní literaturu psanou v některém z národních jazyků, potýkali jsme se bohužel jak s naprostou nedostupností textů, tak s neexistencí překladatelů do češtiny. Za zmínku stojí také skutečnost, že ač je Ghana obklopena frankofonními zeměmi, neexistuje žádná ghanská literatura psaná ve francouzštině.

Přesto doufáme, že následující literární zážitek zhodnotíte jako přínosný. Vězte, že v českém prostředí existuje jen mizivé množství překladů z ghanské literatury, přičemž v nedávné době se objevil pouze jeden, a to Návrat domů od Yay Gyasiové (vydala Mladá fronta v roce 2016).

Příště nás moře vyplaví ještě o notný kus dál, na břehy Mikronésie, kde oslavíme příchod nového ročníku Plavu, již čtrnáctého!

Vojtěch Šarše