Rozhovor s ghanským univerzitním učitelem Kwamem Osei-Pokuem
Z angličtiny přeložil Vojtěch Šarše
Jak jsme se mohli dozvědět z předchozích čísel zaměřených na africké literatury, autoři ve všech subsaharských státech čelí podobným problémům, vycházejícím především z koloniální historie a z nynější ekonomické situace. Kwame Osei-Poku nám v následujícím rozhovoru vysvětlí status ghanské literatury v Ghaně samotné. Řeč bude mimo jiné o jazycích, kterými se v Ghaně literatura píše.
Vojtěch Šarše: Učíte na největší a nejstarší univerzitě v Ghaně. Mají vaši studenti možnost studovat ghanskou literaturu?
Kwame Osei-Poku: V mém ústavu (ústav anglického jazyka) vyučujeme ghanskou literaturu ve třetím ročníku bakalářského a v prvním ročníku magisterského studia. Přednášky o ghanské literatuře otevíráme i pro doktorandy. Na kurzech pro bakaláře máme každý rok zapsané velké množství studentů. Je ale pravda, že anglickou a americkou literaturu vyučujeme ve větším rozsahu a podrobněji než ghanskou.
VŠ: Učíte také jiné africké literatury, například psané ve francouzštině?
KO-P: Samozřejmě učíme všechny africké literatury, mezi nimi především ty psané ve francouzštině, a to v rámci výše zmíněných kurzů. Avšak pracujeme výhradně s jejich anglickými překlady.
VŠ: Jak na akademické půdě nazýváte ghanskou literaturu psanou anglicky? Anglofonní, či národní?
KO-P: Všechna literární díla ghanského původu nazýváme ghanskou literaturou. Přídavné jméno anglofonní překračuje hranice Ghany a Afriky jako celku. Termín národní zase není dostatečně výstižný. Jako mnoho afrických států i Ghana zahrnuje několik národů a etnik.
VŠ: Kdo jsou podle vás klasikové ghanské literatury?
KO-P: V ghanské literatuře mluvíme často o klasicích jednotlivých žánrů. Názory akademiků, kritiků a badatelů se však mohou různit. Za klasiky označujeme mnoho spisovatelů. V rámci poezie můžu jmenovat například básníky a básnířky jako Kofi Awoonor, Kofi Anyidoho, Kwesi Brew, Kwadwo Opoku-Agyemang, Atukwei Okai, Abena Busiaová, Lade Wosornu, Gladys Casely-Hayfordová, Raphael Armattoe, Efua Sutherlandová, Kojo Laing a především Frank Kobina Parkes. Romanopisců je také celý zástup, například Ayi Kwei Armah, Ama Ata Aidooová, Amma Darkoová, Kojo Laing, Benjamin Kwakye, již zmíněný Kofi Awoonor, Joseph Ephraim Casely-Hayford, Richard Emmanuel Obeng, Kwakuvi Azasu a Kodwo Abaidoo. Stejně tak najdeme mnoho známých jmen mezi dramatiky: jsou to již zmíněné Ama Ata Aidooová a Efua Sutherlandová, Kobina Sekyi, Martin Owusu, Mohammed Ben Abdallah, Asiedu Yirenkyi, Bill Marshall a Joris Wartemberg.
VŠ: Je tedy ghanská literatura psána výhradně anglicky, tedy jazykem bývalých kolonizátorů? Klasici, které jste zde jmenoval, psali či píší v angličtině. Pokud se však nemýlím, Ghana má devět národních jazyků.
KO-P: To je pravda, ale většina děl je psaná v angličtině. Existuje literatura psaná v eweštině. Jsou to především tradiční příběhy, básně a divadelní hry. V mnoha regionech Ghany, kde se tento nigerokonžský jazyk používá, najdeme malá nakladatelství ewešské literatury. To samé platí pro další jazyk ze stejné jazykové rodiny, akanštinu, i několik jeho dialektů. S literaturami v národních jazycích je však spojen jeden problém: pokud si tento lokálně publikovaný autor přeje být čten v celé Ghaně, musí své dílo sám přeložit anebo nechat přeložit do „jazyka bývalých kolonizátorů“, angličtiny, protože ne všichni Ghaňané mluví všemi ghanskými národními jazyky.
VŠ: Mají studenti dostačující přístup k primárním zdrojům?
KO-P: Ghanská univerzita disponuje nejvybavenějšími knihovnami v Ghaně. Máme balmskou knihovnu, což je první a dodnes hlavní knihovna naší univerzity. Dále máme knihovnu afrických studií a také naši ústavní knihovnu, obě dvě jsou dobře vybavené. Studenti si mohou půjčovat knihy afrických autorů, ale také díla z mnoha jiných národů a zemí. V kampusu fungují dvě knihkupectví. První se jmenuje Knihkupectví Ghanské univerzity, druhé je soukromé knihkupectví EPP Books Services. Obě nabízejí převážně učebnice, ale najde se v nich i krásná literatura.
VŠ: Může si každý dovolit knihu? Zdá se, že cenová nedostupnost literatury je ve většině afrických zemí jeden z problémů.
KO-P: Některé z nově vydaných knih jsou poměrně drahé, a to především proto, že jsou publikovány mimo Ghanu, kam se následně dovážejí, čímž roste jejich cena. Avšak literatura vydávaná v Ghaně, dotisky či starší výtisky ze skladů se dají sehnat poměrně levně.
VŠ: Pokud jsou ghanští autoři vydáváni mimo Ghanu, znamená to, že stále ještě potřebují uznání evropských zemí, tedy evropských literárních kritiků, aby byli respektováni ve své zemi, jako je to například v Kamerunu, Gabonu a Kongu?
KO-P: Odpověděl bych ano i ne. Ano, protože je pravda, že většina ghanských autorů stále publikuje svá díla mimo Ghanu a mimo Afriku. Zahraniční recenze tedy obvykle vyjdou dřív, než se dílo do Ghany vůbec dostane. Ne, protože několik ghanských nakladatelství již udělalo velký pokrok ve vydávání místních autorů, kteří v rámci ghanských literárních kruhů získali výborné kritické ohlasy ještě předtím, než se dostali na trh v Evropě, Kanadě či Spojených státech amerických. Nutno však podotknout, že ne všechna v Ghaně publikovaná díla se dostanou za hranice země.
VŠ: Jak se tedy jmenují prosperující ghanská vydavatelství? A kolik jich je? Zde je podle mého další kulturní slabina afrických států: chybějící stabilní nakladatelství.
KO-P: To máte pravdu. Dnes jsou v Ghaně dvě nakladatelství, která bych já osobně považoval za prosperující a která vydávají mimo učebnice i beletrii. Jsou to Sub-Saharan Publishers a Woeli Publishing Services.
VŠ: Je pro ghanské autory stále zdrojem inspirace koloniální historie?
KO-P: Už ne tolik jako dříve! Mnohé autory, romanopisce, básníky i dramatiky, nyní inspirují spíše témata jako afropolitanismus, panafrikanismus, politická korupce v zemi, ženská práva či náboženství.