Štítek: 12 Stránka 1 z 5

12/2018 – Ghanská dědictví

S posledním číslem ročníku 2018 se z drsného severu přesuneme do Ghany.

Angličtina je stále lingua franca Ghany

Rozhovor s ghanským univerzitním učitelem Kwamem Osei-Pokuem

Z angličtiny přeložil Vojtěch Šarše

Jak jsme se mohli dozvědět z předchozích čísel zaměřených na africké literatury, autoři ve všech subsaharských státech čelí podobným problémům, vycházejícím především z koloniální historie a z nynější ekonomické situace. Kwame Osei-Poku nám v následujícím rozhovoru vysvětlí status ghanské literatury v Ghaně samotné. Řeč bude mimo jiné o jazycích, kterými se v Ghaně literatura píše.
 

Vojtěch Šarše: Učíte na největší a nejstarší univerzitě v Ghaně. Mají vaši studenti možnost studovat ghanskou literaturu?

Kwame Osei-Poku: V mém ústavu (ústav anglického jazyka) vyučujeme ghanskou literaturu ve třetím ročníku bakalářského a v prvním ročníku magisterského studia.

Svět mezi tragédií a bláznovstvím

Andrea Popelová

Wurm, Franz. Král na střeše / König auf dem Dach.
Bilingvní vydání. Z německého originálu (1997) přeložila Věra Koubová.
1. vydání. Praha: Triáda, 2018. 160 stran.
 

Básník a překladatel Franz Wurm (1926–2010) pocházel z pražské německé židovské rodiny. Jeho rodiče zemřeli v koncentračním táboře, on sám válku přežil u příbuzných v Británii. Po r. 1945 žil převážně ve Švýcarsku, ale do Prahy a k české literatuře se často vracel. Přátelil se s Ivanem Vyskočilem, Emanuelem Fryntou a Karlem Šiktancem, překládal do němčiny verše Vladimíra Holana (mimo jiné i Noc s Hamletem).

Pro surinamskou literaturu bych založil i cirkus

Michiel van Kempen

Rozhovor vedla a z nizozemštiny přeložila Anna Krýsová

Michiel van Kempen je emeritní nizozemský profesor a velký nadšenec do surinamské literatury. V následujícím rozhovoru se ujímá nelehkého úkolu stručně definovat rozdíl mezi koloniální a postkoloniální literaturou v nizozemské jazykové oblasti, konkrétně v Surinamu. Hovoří také o své nejnovější knize, životopisu surinamského spisovatele Alberta Helmana, o digitalizaci starých textů a popularizaci surinamské literatury. 

Anna Krýsová: Rozdíl mezi koloniální a postkoloniální literaturou není jenom rozdílem v chronologickém vývoji literatury. Spíše se tyto dva termíny dají použít jako označení rozdílného způsobu nahlížení na „jiné“ nebo „jinakost“. Které důležité faktory odlišují koloniální literaturu od postkoloniální?

12/2017 – Nizozemí v cizích zemích



Genialita odzrňovače bavlny aneb Tak v koloniích vznikl rasismus

Michael Alexa

Katarzyna Surmiak-Domańska. Ku-klux-klan. Tady bydlí láska. Z polského originálu Ku-klux-klan. Tu mieszka miłość (2015) přeložila Jarmila Horáková. 1. vydání. Žilina: Absynt, 2017. 304 stran. 

Katarzyna Surmiak-Domańska je v polském prostředí známá spíše svým působením na varšavském Institutu reportáže než svými knihami. Alespoň to platilo do vydání Ku-klux-klanu, literární reportáže, za kterou byla nominována na prestižní ceny Ryszarda Kapuścińského, Beaty Pawlakové a Nike. Surmiak-Domańska debutovala sbírkou „sexuálních reportáží“ Beznadziejna ucieczka przed Basią (Marný útěk před Bárou, 2007), dokumentující život lesbiček, gayů, transsexuálů a prostitutek odmítnutých společností a toužících po výchově dětí,

12/2016 – Barel nigerijských liter



Držadlo ke komedii

Matouš Jaluška

Čtení o Dantovi Alighierim: Prostory, postavy a slova. Z italských originálů sestavil, vybral a přeložil Martin Pokorný. 1. vydání. Praha: Institut pro studium literatury, 2016. 196 stran. 

Obecně prospěšná společnost Institut pro studium literatury vydává již od roku 2013 v edici Antologie nenápadné, tenké knížky „čtení o někom“. První byla o Václavu Havlovi, ta osmá se jako první zabývá postavou zahraniční a středověkou. Martin Pokorný v ní čtenáře seznamuje s devíti texty věnovanými co nejkonkrétněji vymezeným interpretačním otázkám a kompozičními motivům (5) z (Božské) Komedie Danta Alighieriho.

Všechny studie byly sepsány italskými badateli na přelomu 19.

Nejenom literární velikán

Rozhovory s Étiennem Gallem a Victorem Oguguou Anoliefem

Francouzský profesor literatury a nigerijský nakladatel odpovídají na otázky týkající se oblíbenosti africké literatury v Africe samé, přesněji v Nigérii. První dotazovaný se mimo jiné rozhovoří o výjimečnosti spisovatele Woleho Soyinky – úryvek z jeho divadelní hry Tanec lesů nalistujete o pár stránek dále. Od druhého zpovídaného se pak dozvíme něco o materiální dostupnosti knih v Nigérii a o literárních aktivitách pořádaných v jejím hlavním městě Abuje.  

Rozhovor s Étiennem Gallem Z francouzštiny přeložil Vojtěch Šarše

Vojtěch Šarše: Pane Galle, prožil jste více než dvacet let v Nigeru a několikrát jste navštívil i sousední Nigérii.

Paříž, předurčení afrických frankofonních literatur

Vojtěch Šarše

Africké frankofonní literatury nesou nejen tíhu koloniální historie, ale také samotného přídomku frankofonní. Oba tyto faktory je predeterminují: jsou určeny především evropským čtenářům, publikovány v drtivé většině v Paříži a teprve na základě tamního přijetí je francouzští nakladatelé vyvážejí zpět do afrických zemí. Ne nadarmo konžský literární kritik a nakladatel Boniface Mongo-Mboussa v roce 2014 nazval Paříž africkým literárním hlavním městem (capitale littéraire africaine).

Již v úplných počátcích se literatury Afriky rodily právě na francouzských univerzitách. Ve třicátých letech se na Lyceu Ludvíka Velikého začalo formovat hnutí négritude, jehož zakladatelé,