Ondřej Vinš

Thomas, Dylan. Příhody při shazování kůží.
Z anglického originálu
Adventures in the Skin Trade (1953) přeložil Martin Pokorný.
1. vydání. Praha: Rubato, 2018. 268 stran.
 

Péčí nakladatelského studia Rubato a anglisty Martina Pokorného se českému čtenáři dostala do rukou kniha velšského velikána Dylana Thomase, autora, jehož básnické dílo je v češtině doma od šedesátých let, kdy Jiřina Hauková přeložila jeho básně pro výbor nazvaný Kapradinový vrch (Mladá fronta, 1963). O dvacet let později vyšel výbor Thomasových básní s titulem Svlékání tmy v překladu Pavla Šruta (Československý spisovatel, 1988). Obě knihy obsahují převod Thomasovy patrně nejznámější básně, villanellu Do not go gentle into that good night (Pokojně nevcházej do dobré tmy). Petr Pujman přeložil povídkový soubor Portrét umělce jako štěněte (SNKLU, 1961), čímž Thomase představil i jako prozaika. A jak uvádí přebal recenzované knihy, vydáním Příhod při shazování kůží získává český čtenář Thomasovo literární dílo víceméně v úplnosti.

O názvu českého překladu píše publicista Jan Gabriel na serveru lidovky.cz [1], že není tím nejšťastněji zvoleným: Jako kdyby mu, kdo ví proč, chtěl [překladatel Martin Pokorný] propůjčit básnický nádech, oproti prostému a dříve uváděnému Dobrodružství v obchodu s lidskou kůží. Domnívám se, že Martin Pokorný nemusel titulu ani knize žádný básnický nádech propůjčovat, ten je totiž inherentní součástí této Thomasovy sbírky fragmentů. Právě fragmentárnost a básnická neurčitost či nedořečenost některých příběhů jsou jejími klíčovými rysy, které zároveň pro čtenáře představují velkou interpretační výzvu.

Dylan Thomas se ve svém projevu v Římě v roce 1947 charakterizoval takto: Zaprvé jsem Velšan, zadruhé opilec a zatřetí milovník lidského pokolení, zejména žen. [2]

Z tohoto výčtu nejvíce rezonuje téma alkoholismu v titulním, nejdelším příběhu. Nedokončené vyprávění o útěku mladého muže z maloměsta a ze zajetí rodinných stereotypů lze číst více způsoby – jako pijáckou historku plnou tragikomických postaviček i jako fragment iniciačního románu. Martin Pokorný si dobře poradil s různými lexikálními rejstříky textu, zejména promluvy londýnských pijanů, jejichž absurdní dialogy jsou vtipné a velmi vhodně využívají obecné češtiny. Namátkou uveďme převod výrazu old dot and carry jako starej šmaťha, kde se překladateli podařilo zachovat i archaičnost výrazu pro kulhajícího člověka. Humor plynoucí z absurdních situací (muž má na prstě láhev od piva, které se nemůže zbavit) i dialogů mezi postavami funguje v českém překladu zcela přirozeně. Mezi vrcholy sbírky patří scéna, kde hlavní postava vypije na ex kolínskou v domnění, že se jedná o kořalku, a vzápětí upadne do limbu. Překladatel k tomu nemalým dílem přispěl: Ucítil sklenici v ruce, zdvihl ji a vyzunkl obsah. (…) Vtom se ptáci snesli a praštili ho do hlavy. (60)

Zbylých dvacet kratších příběhů tematizuje druhou konstantu Thomasova díla: prostor Walesu s jeho vřesovišti, pahorkatinami a svéráznými lidmi – snílky, bloudy a tuláky. Velká část těchto příběhů je spojena s mytickým údolím Jarvis. Mezi touto typizovanou velšskou krajinou, kterou Thomas stvořil na základě vzpomínek z dětství, a jejími obyvateli existuje, jak si všímá například Ann Elizabeth Mayerová ve své monografii o Thomasovi, [3] velmi těsné spojení: jako by mezi nimi probíhal specifický druh symbiózy.

Jedná se vesměs o prózy výrazně lyrické, prodchnuté biblickými obrazy – prózu nazvanou Strom můžeme například číst jako podobenství o Ježíši Kristu, příběh Návštěvník zase jako podobenství o milosrdné smrti a konci utrpení. Jedním z nejsilnějších příběhů je Myš a žena, takřka starozákonní mýtus o stvoření ženy nikoli z Adamova žebra, ale z imaginace blázna v útulku pro choromyslné. Překlad Martina Pokorného může čtenáři mimoděk zpřítomnit básnickou skladbu Karla Šiktance Adam a Eva, jež také pojednává o mystériu dvou, dualitě mezi mužem a ženou, jakou nacházíme i u Thomase: A to je celé: žena se nenarodila z lůna, ale z duše a motající se hlavy. A on, jenž ji zrodil z temnot, svůj výtvor miloval a ona milovala jeho. Ale to je celé: muže potkal zázrak. Muž se do zázraku zamiloval, ale nedokázal jej podržet a zázrak minul. (166).

Co se týče formální stránky, celá kniha je velmi kvalitně redakčně připravena. Obálka knihy svou zelenou barvou upomíná na krajinu Walesu a dobře tak čtenáři předestírá, jak velkou roli bude prostor hrát v knize samotné. Nakladatelství Rubato má tak za sebou ediční počin, díky kterému je českému čtenáři představena unikátní poloha Thomasovy tvorby, charakteristická narušením hranic mezi básní a prózou v kulisách velkoměsta i krajiny, kde se keltské mýty mísí s křesťanskými.

Poznámky:

1. Gabriel, Jan. „Ignorant, lenoch a podvodník Dylan Thomas“.www.lidovky.cz. 24. května 2019 https://www.lidovky.cz/kultura/recenze-prihody-pri-shazovani-kuzi-ignorant-lenoch-a-podvodnik-dylan-thomas.A190201_132033_ln_kultura_jto. [Zpět]
2. Cit. dle: Ackermann, John. Dylan Thomas: His Life and Work. Basingstoke (Hampshire), London: Palgrave Macmillan, 1996. 1. [Zpět]
3. Ann Elizabeth Mayer. Artists in Dylan Thomas’s Prose Works: Adam Naming and Aesop Fabling. Montreal, Buffalo: McGill-Queens University Press, 1996. [Zpět]

Zpět na číslo