Štítek: 5 Stránka 1 z 6

Tak dávnou krásou planou moje básně…

Jana Koliášová

Bahdanovič, Maxim. Přetržený náhrdelník. Výbor z díla.

Knižní překlady běloruské literatury jsou (nejen) v českém prostředí vzácné. Snad je to dáno i tím, že běloruštinou v současné době podle odhadů mluví pouze pětina obyvatel země, a díla psaná tímto jazykem tak mají malý okruh čtenářů i v samotném Bělorusku. I proto je nutno ocenit činnost Slovanské knihovny (při NK ČR), která již r. 2006 vydala výbor z díla významného běloruského básníka Ryhora Baradulina. [1] Avšak možná ještě záslužnější je její počin z minulého roku, jenž nepřímo osvětluje nelehkou dobu na počátku 20. století, kdy Bělorusko prožívalo národní obrození a snažilo se o konstituci své národní,

5/2018 – Mýtus o šťastném mateřství

Od dnešního dne je v prodeji nové číslo Plavu, tentokrát věnované nelehkému mateřskému údělu. K sehnání bude třeba i poslední zářijový víkend na táborském veletrhu Tabook.


„Ženské“ psaní žije!

Eva Marková

Uvykli jsme užívání pojmu ženské psaní ve významu literatury psané ženami. Ale co když opravdu existuje soubor poetologických rysů, které lze chápat jako „ženské“? Pokud takový způsob psaní existuje, pak ho snad bude možné odhalit v textech o tématech bytostně ženských: mateřství, porodech, potratech, adopcích… Ukázky textů odpovídající autorčinu pojetí kategorie „ženského psaní“ naleznou čtenáři na dalších stranách tohoto čísla Plavu. 

V posledních letech i v našem literárním prostředí zdomácněl pojem ženské psaní. To však neznamená, že panuje shoda na tom, co takové označení znamená. Ostatně různých konceptualizací už samotného pojmu žena se v evropských společenskovědních disciplínách dopustili mnozí,

Opustit dříve vyhrazený prostor

Rozhovor s tamilským spisovatelem Perumálem Muruganem

Jedním ze stěžejních témat, kterému se spisovatel, esejista a pedagog Perumál Murugan ve svém díle věnuje, je přetrvávající kastovní rozdělení indické společnosti. Anglický překlad jeho románu Mádorubágan (One Part Woman, 2013; česky Napůl žena) vyvolal velkou kritiku ze strany kasty gaundarů a hinduistických pravicových organizací. Jejich nátlak vedl až k přerušení Perumálovy literární tvorby, jeho odchodu z rodného města a následnému soudnímu procesu. [1] Spisovatel tuto kauzu i další souvislosti své tvorby komentuje v následujícím rozhovoru, který se odehrál v tamilském městě Sélam v únoru 2017.  

Pavel Hons: Kde berete inspiraci pro své psaní?

Většina lidí je šedivá masa idiotů

Michael Alexa

Hubert Klimko-Dobrzaniecki. Samota. Z polského originálu Samotność (2015) přeložila Lucie Zakopalová. 1. vydání. Brno: Větrné mlýny, 2015. 136 stran. 

Hlavní postavou poměrně útlého románu Samota polského prozaika a básníka Huberta Klimka-Dobrzanieckého je krajně nesympatický intelektuál Bruno Stressmeyer (stres v jeho jméně nezaznívá náhodou), který ze všeho nejvíc připomíná protagonistu slavné Koupelny Jeana-Philippa Toussainta. Oba spojuje hledání útočiště, z jehož bezpečí zaznívá intenzivní komentář k současnému světu, který se jim jeví jako zvrácené, zlé a chaotické místo.

Stressmeyerovou odpovědí je vyhledávání samoty. Samota mi není cizí. Samota, to jsem vlastně já,

5–6/2017 – Povídka v jihoasijských literaturách



Moderní asijská fantastika v češtině a slovenštině

Soupis publikovaných překladů

Sestavil a úvodní poznámkou opatřil Jaroslav Olša, jr. 

Tento soupis, který začal vznikat v 90. letech, obsahuje primárně science fiction. V případě fantasy a fantastických příběhů jsou zařazena díla moderní, vyřazena proto byla např. přepracování legend a mytologických příběhů (proto v seznamu nenajdete např. některé povídky japonského klasika Rjúnosukeho Akutagawy), naprosto byly vyřazeny horory (proto zde nenajdete tak populární a mnohokrát do češtiny a slovenštiny přeložené povídky Lafcadia Hearna ad.). Pokud ale autorovi v češtině vyšla science fiction, do soupisu zařazuji i další žánrové povídky – i z toho důvodu, že v některých případech je poměrně obtížné rozlišit, o jaký žánr se jedná,

5/2016 – (Fant)Asie



Tvrdili mi, že asijská sci-fi neexistuje

Rozhovor s Jaroslavem Olšou, jr.

Hrdinové vědeckofantastické literatury se často pouštějí do dosud neprobádaných končin – neprobádanou končinou je však pro evropského čtenáře i samotná asijská fantastika. Se současným velvyslancem na Filipínách a sběratelem asijské science fiction Jaroslavem Olšou mladším jsme hovořili krom jiného o tom, že svoje tajemství si knihy psané v exotických jazycích mnohdy podrží i poté, co si je člověk zařadí do své pražské knihovny. 

Vratislav Kadlec: Jaké jsou kořeny science fiction a obecně moderní fantastiky v Asii? Lze vysledovat nějaký kontinuální vývoj, nebo současná tvorba reaguje spíš na západní či globální kánon?

Jaroslav Olša,

Díla filipínských autorů v českých a slovenských překladech

Jaroslav Olša, jr., Charlene Balaanová
 

Tato bibliografie obsahuje seznam tří románů a téměř stovky povídek od více než čtyř desítek filipínských autorů, které vyšly v českých a slovenských překladech. Přes toto relativně vysoké číslo je ale obraz filipínské literatury v našich zemích zkreslen tím, že drtivá většina přeložených děl pochází od autorů zakladatelů či tvůrců starší generace; jenom pětice z nich se narodila po skončení 2. světové války (E. Bizonie, A. Gabot, C. Maraanová, C. Nazareno a M. Syjuco). Moderní a především současná filipínská literatura tak čeká na své české a slovenské propagátory.

Ovšem nebýt mnohaleté buditelské práce slovenského lingvisty a orientalisty Jozefa Genzora,