Štítek: 5 Stránka 1 z 6

5/2019 – Po pohádce

Dnes vychází nové číslo Plavu. Je věnováno moderním parafrázím klasických pohádkových příběhů. Takže bylo nebylo…

Pohádky jsou naše přirozenost

Rozhovor s Eliškou Prokopovou a Janou Segi Lukavskou

S pohádkami má zkušenost každý. Elišku Prokopovou fascinují natolik, že se jim rozhodla věnovat po celé své vysokoškolské studium, Jana Segi Lukavská se s nimi setkává v rámci svého výzkumu dětské literatury nebo doma při četbě dětem. Povídaly jsme si mimo jiné o tom, co je to pohádka a jakou má v Evropě tradici, jakou roli hraje při úpravě pohádek soudobý společenský kontext, proč jsou častěji převypravovány příběhy s dívčí hrdinkou i o rozdílech mezi literaturou pro děti a literaturou pro dospělé.
 

Julie Koblížková Wittlichová: Tento Plav je o moderních převyprávěních klasických pohádek či textech,

Překládám texty, které jsem chtěl sám tvořit a nemohl

Rozhovor s Khalidem el Biltagim vedla Olga Pavlova

S egyptským bohemistou, vedoucím centra bohemistiky v Káhiře a významným popularizátorem české a slovenské literatury jsme mluvili nejen o překladu, ale i o vnímání česky psané literatury v Egyptě a také o důvodu popularity knih Patrika Ouředníka mimo českou kotlinu.
 

Olga Pavlova: Co vás na české literatuře tolik láká? Jednou jste zmínil, že jste se učil nazpaměť Nerudovy Písně kosmické. Co vás na nich – kromě toho, že „podnes udivují tím, co všechno Neruda poznal a pochopil z astronomie“,

Ptáci se v elektrickém úsvitu znovu rozezpívali

Ondřej Vinš

Thomas, Dylan. Příhody při shazování kůží.
Z anglického originálu
Adventures in the Skin Trade (1953) přeložil Martin Pokorný.
1. vydání. Praha: Rubato, 2018. 268 stran.
 

Péčí nakladatelského studia Rubato a anglisty Martina Pokorného se českému čtenáři dostala do rukou kniha velšského velikána Dylana Thomase, autora, jehož básnické dílo je v češtině doma od šedesátých let, kdy Jiřina Hauková přeložila jeho básně pro výbor nazvaný Kapradinový vrch (Mladá fronta, 1963). O dvacet let později vyšel výbor Thomasových básní s titulem Svlékání tmy v překladu Pavla Šruta (Československý spisovatel,

Případ Homosos

Olga Pavlova

Ulická, Ljudmila. Případ Kukockij.
Z ruského originálu
Kazus Kukockovo (2001) přeložila Alena Machoninová.
1. vydání. Praha: Paseka, 2018. 408 stran.
 

Překlad románu Ljudmily Ulické Případ Kukockij vyšel oproti prvnímu vydání originálu se sedmnáctiletým odstupem. Čekání českého čtenáře na jedno z nejzajímavějších děl ruské autorky se rozhodně vyplatilo.

Hlavním záchytným bodem příběhu je postava lékaře Pavla Andrejeviče Kukockého, na kterého se postupně napojují osudy jiných lidí. I přesto, že román má zřetelného protagonistu, setkáme se v něm i s dalšími propracovanými postavami: s jeho ženou Jelenou,

Tak dávnou krásou planou moje básně…

Jana Koliášová

Bahdanovič, Maxim. Přetržený náhrdelník. Výbor z díla.

Knižní překlady běloruské literatury jsou (nejen) v českém prostředí vzácné. Snad je to dáno i tím, že běloruštinou v současné době podle odhadů mluví pouze pětina obyvatel země, a díla psaná tímto jazykem tak mají malý okruh čtenářů i v samotném Bělorusku. I proto je nutno ocenit činnost Slovanské knihovny (při NK ČR), která již r. 2006 vydala výbor z díla významného běloruského básníka Ryhora Baradulina. [1] Avšak možná ještě záslužnější je její počin z minulého roku, jenž nepřímo osvětluje nelehkou dobu na počátku 20. století, kdy Bělorusko prožívalo národní obrození a snažilo se o konstituci své národní,

5/2018 – Mýtus o šťastném mateřství

Od dnešního dne je v prodeji nové číslo Plavu, tentokrát věnované nelehkému mateřskému údělu. K sehnání bude třeba i poslední zářijový víkend na táborském veletrhu Tabook.


„Ženské“ psaní žije!

Eva Marková

Uvykli jsme užívání pojmu ženské psaní ve významu literatury psané ženami. Ale co když opravdu existuje soubor poetologických rysů, které lze chápat jako „ženské“? Pokud takový způsob psaní existuje, pak ho snad bude možné odhalit v textech o tématech bytostně ženských: mateřství, porodech, potratech, adopcích… Ukázky textů odpovídající autorčinu pojetí kategorie „ženského psaní“ naleznou čtenáři na dalších stranách tohoto čísla Plavu. 

V posledních letech i v našem literárním prostředí zdomácněl pojem ženské psaní. To však neznamená, že panuje shoda na tom, co takové označení znamená. Ostatně různých konceptualizací už samotného pojmu žena se v evropských společenskovědních disciplínách dopustili mnozí,

Opustit dříve vyhrazený prostor

Rozhovor s tamilským spisovatelem Perumálem Muruganem

Jedním ze stěžejních témat, kterému se spisovatel, esejista a pedagog Perumál Murugan ve svém díle věnuje, je přetrvávající kastovní rozdělení indické společnosti. Anglický překlad jeho románu Mádorubágan (One Part Woman, 2013; česky Napůl žena) vyvolal velkou kritiku ze strany kasty gaundarů a hinduistických pravicových organizací. Jejich nátlak vedl až k přerušení Perumálovy literární tvorby, jeho odchodu z rodného města a následnému soudnímu procesu. [1] Spisovatel tuto kauzu i další souvislosti své tvorby komentuje v následujícím rozhovoru, který se odehrál v tamilském městě Sélam v únoru 2017.  

Pavel Hons: Kde berete inspiraci pro své psaní?

Většina lidí je šedivá masa idiotů

Michael Alexa

Hubert Klimko-Dobrzaniecki. Samota. Z polského originálu Samotność (2015) přeložila Lucie Zakopalová. 1. vydání. Brno: Větrné mlýny, 2015. 136 stran. 

Hlavní postavou poměrně útlého románu Samota polského prozaika a básníka Huberta Klimka-Dobrzanieckého je krajně nesympatický intelektuál Bruno Stressmeyer (stres v jeho jméně nezaznívá náhodou), který ze všeho nejvíc připomíná protagonistu slavné Koupelny Jeana-Philippa Toussainta. Oba spojuje hledání útočiště, z jehož bezpečí zaznívá intenzivní komentář k současnému světu, který se jim jeví jako zvrácené, zlé a chaotické místo.

Stressmeyerovou odpovědí je vyhledávání samoty. Samota mi není cizí. Samota, to jsem vlastně já,