Rozhovor s Khalidem el Biltagim vedla Olga Pavlova

S egyptským bohemistou, vedoucím centra bohemistiky v Káhiře a významným popularizátorem české a slovenské literatury jsme mluvili nejen o překladu, ale i o vnímání česky psané literatury v Egyptě a také o důvodu popularity knih Patrika Ouředníka mimo českou kotlinu.
 

Olga Pavlova: Co vás na české literatuře tolik láká? Jednou jste zmínil, že jste se učil nazpaměť Nerudovy Písně kosmické. Co vás na nich – kromě toho, že „podnes udivují tím, co všechno Neruda poznal a pochopil z astronomie“, jak praví čítanky – tolik fascinovalo?

Khalid El Biltagi: S českou literaturou jsem se seznámil jako vysokoškolák skrze texty velkých osobností, zejména J. A. Komenského Didacticu magnu. Pochopit vše, co nám naši profesoři předkládali, bylo pro mě jako začínajícího bohemistu velmi těžké, ale stálo to za to, a cesta k české literatuře se otevřela. Zřejmě na to měla velký vliv léta dospívání strávená na egyptském venkově v deltě Nilu, kde jsem se narodil: klidný, jednoduchý rytmus života, blízkost přírody a večery strávené většinou na polích pod širým nebem. Na vysoké škole v lidnaté Káhiře se mi jevily Písně kosmické nebo Babička Boženy Němcové jako vzpomínky na léta tichého a jednoduchého života. Jsou to díla, která mě oslovila přímo v rámci výuky češtiny. Tehdy jsem se po těžkém začátku do češtiny zamiloval. Vědecké informace v Písních mě moc nezajímaly, ale personifikace hodnot, zachycení nebeských těles a odraz národního ducha ano.

Překládáte hlavně moderní českou a slovenskou literaturu. Z jakých důvodů? Je vám tvorba vámi vybraných autorů bližší, nebo se spíš snažíte přizpůsobit současné poptávce?

Myslím si, že překládám texty, které jsem chtěl sám tvořit a nemohl. Překlad mi tuto tvůrčí příležitost, možnost být tvůrcem z druhé ruky, nabízí. Vybírám si tedy k překladu texty, které se mi líbí a přímo mě oslovují. Už víc než deset let se například věnuji překladu ženské české a slovenské literární tvorby. Ale kromě tohoto fundamentu se také snažím odhlížet od svého osobního vkusu a na arabský knižní trh v překladu uvádím i reprezentativní díla velkých osobností české a slovenské literatury, jako jsou například Malostranské povídky zmíněného Jana Nerudy, Živý bičZa vyšným mlynom Mila Urbana, Taneční hodiny pro starší a pokročiléObsluhoval jsem anglického krále Bohumila Hrabala, Nesmrtelnost Milana Kundery a jiné.

Vnímají Arabové rozdíl mezi českou a slovenskou literaturou, nebo ji berou jako jeden malý celek?

Arabský čtenář je odkojený především západní literaturou. V poslední době se ale tento horizont rozšiřuje a zahrnuje i literaturu latinskoamerickou, čínskou, japonskou i jiné literatury středoevropské – českou, slovinskou anebo slovenskou. Název Československo už z povědomí dnešního arabského obecenstva možná mizí, ale čtenář beletrie stále rozděluje literaturu na západní a jinou. Do té jiné spadá také česká a slovenská. Je to znát z některých recenzí českých děl, například když známá egyptská literární kritička v recenzi Jezera Bianky Bellové říká, že se děj odehrává v bývalém Československu, přestože je situován do fiktivního místa, které rozhodně není československé. Kdyby byla spisovatelka z Ukrajiny, bylo by možná ukrajinské. To dokládá naivitu pohledu arabského čtenáře na jakoukoliv nezápadní literaturu.

Potřebujete svému čtenáři dovysvětlovávat středoevropské nebo i ryze české reálie? Tím nemám na mysli reálie pouze kulturní, ale i banální věci, například spojené s jídlem nebo pitím.

Snažím se propagovat literaturu, kterou mám rád, spolu s českou kulturou obecně. K tomu často používám vysvětlivky pod čarou, k některým dílům píšu předmluvy, dále i různé komentáře, články a rozhovory v médiích. O vysvětlení českých reálií usiluji nejen pomocí beletrie. V rámci centra bohemistiky v Káhiře, největšího mimo Českou republiku, kde už dlouho působím a jejž v současné době vedu, propagujeme český jazyk a kulturu pomocí pravidelných kulturních akcí a seminářů.

Zažil jste někdy cenzurní zásah například do výběru autorů nebo do již přeloženého textu?

Nikdy. Autora vybírá vždy překladatel spolu s vydavatelem. Neznamená to, že by v Egyptě byla svoboda slova a tvorby, ale úřady se spoléhají na to, že lidé moc nečtou, gramotnost je u nás ve srovnání s evropskými zeměmi nízká. Překladová literatura většinou pracuje s cizími reáliemi, egyptskými poměry se nezabývá, a to podobné politické režimy tolerují. Dovolují vše kromě kritiky prezidenta, zesměšňování náboženství a vyžadují respekt k místním mravům a dodržování jazykových tabu.

Proč se z češtiny tolik překládají díla Patrika Ouředníka? Nemyslíte si, že dnes jsou jiné, zajímavější publicistické texty?

Knihy Patrika Ouředníka se překládají do mnoha cizích jazyků, zejména Europeana, která vyšla i v arabštině. Europeana je svým živým stylem blízká dílům Bohumila Hrabala či Jaroslava Haška a Ouředníkovi se s jeho pomocí daří otevírat složité otázky 20. století. Přesto se toto dílo překládalo do desítek jazyků světa a nemyslím si, že všude mělo stejný úspěch. Pracuje s reáliemi, které ne každého mimo Evropu zajímají. Jistě existují texty, které jsou pro východní publikum zajímavější, jako například Moc bezmocných Václava Havla anebo Idioti v politike Jozefa Banáše.

Zpět na číslo