Francisco Delicado

Ze španělštiny přeložil a úvodní slovo napsal Jiří Holub
 

Málokteré literární dílo evropské renesance je tak jedinečné, fascinující a zároveň hádankovité a nesnadné jako Retrato de la Lozana andaluza, které „v nejjasnější španělštině“ napsal Francisco Delicado a jehož název můžeme provizorně přeložit jako Portrét pěkné Andalusanky Losány. Text není příliš rozsáhlý: čítá šedesát šest kapitol a osm paratextů, celkem sto osm tiskových stran o něco menšího formátu než A5 původního a dodnes jediného známého exempláře na světě, který se nachází v Rakouské národní knihovně. Svou sémantickou hutností se však tento román v dialozích stále vzpírá jednoznačnému uchopení a dál provokuje moderní čtenáře k novým interpretačním pokusům.

Anonymní kniha bez čtenářů

Už samotný osud této knihy je zvláštní. Vyšla v Benátkách někdy na přelomu 20. a 30. let 16. století bez uvedení jména autora, tiskaře, místa a data vydání. Další více než tři století jako by neexistovala. Dodnes nebyly nalezeny žádné záznamy dokládající, že by ji někdo četl nebo že by na ni nějaké pozdější dílo explicitně navazovalo či odkazovalo. Objevil ji až v první polovině 19. století knihovník a romanista Ferdinand Wolf ve vídeňské c. k. Dvorské knihovně. Roku 1857 španělský polygraf Pascual de Gayangos vyřešil otázku jejího autorství a dal ve Vídni zhotovit opis, na jehož základě byly v letech 1871–1951 vydány první moderní edice tohoto díla. Určující význam pro další studium Pěkné Andalusanky Losány mělo ale její faksimilované vydání publikované roku 1950 Antoniem Pérezem Gómezem, [1] jež se stalo podkladem pro další, kritické edice, které už neopakovaly četné chyby Gayangosovy kopie. Losána byla také mnohokrát přeložena: do francouzštiny (1888, 1993), němčiny (1919, 1965), italštiny (1927, 1970, 1998, 2005), polštiny (1976), angličtiny (1987), čínštiny (2001) a arabštiny (2009).

Nestydatě realistická moralita

Z hlediska moderní recepce se Pěkná Andalusanka Losána vykládá v zásadě dvojím způsobem. První z nich charakterizuje mimetický přístup, jenž vychází z realistických a naturalistických estetik druhé poloviny 19. století a který v interpretacích Losány převládá do 70. let 20. století. Už kvůli prvnímu slovu svého názvu – retrato (portrét, obraz) – je kniha chápána jako věrné vyobrazení života andaluské prostitutky a nejspíš konvertované Židovky v renesančním Římě první čtvrtiny 16. století, jako historický dokument, který zachycuje odvrácenou tvář mnohonárodnostního hlavního města křesťanstva a ukazuje ho v souladu s palindromem ROMA/AMOR nikoliv jako caput mundi, nýbrž jako cauda mundi, jako hlavní město prostituce. V rámci tohoto přístupu byla Losána také zcela protikladně hodnocena. Na jedné straně ji jako obscénní „kinematografii“ španělský polyhistor Marcelino Menéndez Pelayo roku 1910 vykázal na půl století ze španělského literárního kánonu, na straně druhé na Losáně příznačně nešpanělští komentátoři, zahraniční hispanisté a španělští „disidenti“ jako Guillaume Apollinaire, Bruce W. Wardropper, José Hernández Ortiz či Juan Goytisolo oceňovali živelný a syrový realismus, jenž nic nezamlčuje. S realistickým přístupem také souvisí didaktický výklad zastávaný např. Brunem M. Damianim, který Losánu chápe především jako moralitu, jejímž hlavním smyslem je přimět čtenáře, aby odvrhl pozemské neřesti a upnul se k životu věčnému. Za exemplum tu slouží hříšný Řím coby novodobý Babylon, na nějž je nakonec seslán spravedlivý Boží trest v podobě Sacco di Roma, vyplenění a okupace Říma císařskými vojáky v letech 1527–1528.

Realisticko-moralistní výklad lze doložit mnoha pasážemi. Portrét někdy připomíná jakýsi dobový bedekr, který zahrnuje detailní popisy římské topografie, nejrůznějších kosmetických receptů a úkonů, gynekologických, andrologických a jiných zákroků, způsobů praní prádla po španělském a italském způsobu, typologie místních prostitutek a jejich zákazníků a mnoha dalších reálií, přičemž nechybí ani údaje o aktuálních cenách zboží a služeb. Celým textem také prochází dvojí motivická linie odkazující na dvě historické skutečnosti: jednak jde o přímé či nepřímé narážky na syfilis, která se jako morbus gallicus od konce 15. století šíří Evropou a jíž jsou nakaženi jak protagonistka díla, tak samotný autor, jednak o narážky na výše zmíněné Sacco di Roma, které jsou podávány jako proroctví o roku zúčtování 1527 – dopsání Portrétu je totiž datováno 1. prosincem 1524. Nejmimetičtější stránkou Portrétu pěkné Andalusanky Losány je ovšem jeho jazyk, který v živých dialozích, jakoby nahraných na některé z rušných římských ulic, reprodukuje hlasy hovořící různými sociolekty, dialekty a etnolekty.

Polysémie smíchu a erotiky

A právě mnohovrstevnatá jazyková stránka Portrétu, který mimo jiné představuje obsáhlý rezervoár lidových přísloví, rčení a pořekadel, se stala východiskem pro obrat v jeho interpretacích. Došlo k němu v 80. letech 20. století a zásadní podíl na něm měl francouzský hispanista Claude Allaigre. Minuciózním rozborem totiž přesvědčivě dokázal, že četné nesrovnalosti a rozpory v Delicadových tvrzeních, které se objevují v paratextech, nejsou nahodilé a poukazují na další významovou rovinu textu. Tou je systematická dvojsmyslnost, která své lexikum a frazeologii čerpá z rozsáhlé tradice erotické lidové slovesnosti a svou obrazností zasahuje nejrůznější oblasti (gastronomie, ruční práce, příbuzenstvo, právo, obchod ap.). Navíc ji obohacují Delicadovy slovní, někdy dokonce rýmované hříčky, hapaxy a neologismy. Tím je i titulní retrato, jež v kontextu celého díla a ve vztahu k jeho protagonistce neznamená pouze obraz nebo portrét, ale také odsouzení, zanechání řemesla a odchod do ústraní, příkladné poučení, odvrácení se, či dokonce coitus interruptus. V této perspektivě realistickou a didaktickou rovinu díla překonává sjednocující tvůrčí princip, jímž je všeprostupující smích a erotika. Paralelně a komplementárně k Allaigreovu výkladu se mexická hispanistka ruského původu Tatiana Bubnovová inspiruje slavnou Bachtinovou rabelaisovskou studií a zařazuje Losánu do proudu karnevalové a smíchové literatury.

Losáně jsou rovněž postupně objevovány nové žánrové kontexty a intertextové vazby. Již není chápána pouze jako vývojový, třebaže nezdokumentovaný mezičlánek mezi Celestinou a pikareskním románem, ale jako součást širšího eroticko-nevěstincového žánru, který ve španělské literatuře vedle Tragikomedie o Kalistu a Melibeji reprezentují Carajicomedia, divadelní hry Bartolomého Torrese Naharra nebo Juana del Encina či anonymní Comedia Thebaida; v literatuře italské pak hlavně dílo Pietra Aretina. Vydatný intertextový substrát představuje také klasická literatura a mytologie: vedle narážek na Martiala, Juvenala, Lucana a další římské autory je to především Apuleiův Zlatý osel a Lukianovy menippské satiry.

Smysluplný obraz a sebevědomá fikce

Losánovská kritika také začala stále důrazněji upozorňovat na to, že původní dřevoryty v benátském tisku nemají jen dekorativní funkci, nýbrž že představují zásadní složku pro postižení významové bohatosti díla.

Jak ikonograficky komplexní význam mohou nést, si ukažme na rytině z titulní strany, kterou zde přetiskujeme. V její horní a dolní třetině se nachází plný titul díla: Kontrfej pěkné Andalusanky Losány sepsaný v nejjasnější španělštině v Římě. Kterýžto kontrfej ukazuje, co se v Římě dělo, a obsahuje toho mnohem víc, než je v Celestině. Uprostřed je vyobrazena benátská gondola, která reprezentuje loď bláznů jako alegorii lehkovážnosti a nevázanosti. Na zádi sedí opička a na přídi vlčice. Obě zvířata, která byla spojována s chtíčem a hrabivostí, drží vlajku a nápisy na každé z nich – na první Z Říma, na druhé Do Benátek/Do Benátek – vytyčují životní a literární dráhu jak autora, tak jeho postav. Losána s čelem a nosem zohaveným syfilidou se nachází na přídi a vytrhává obočí prostitutce, která jí klečí u nohou a prohlíží se v zrcátku, jež je symbolem marnivosti. Na zádi stojí Rampín a drží veslo zaklesnuté do velkého háku, který k němu odkazuje jednak metonymicky, protože v italštině rampino znamená „hák“, jednak metaforicky, neboť Losánin sluha, jak dokládá zde uvedená 14. kapitola, je jako muž výjimečně vybaven. Napravo u Rampínových nohou sedí staré vysloužilé prostitutky (pod nimi na boku lodi je nápis ivbila, částečně zakrytý veslem, jenž může znamenat jubiladas, tedy „v důchodu“), nalevo u Losány sedí mladé prostitutky. Pod nimi stojí nápis cavallo venetiano (benátský kůň), který lze vykládat jako odkaz na poslední 66. kapitolu, v níž se Losáně zdá sen, jak se jí podaří před hrozivým Martem přicházejícím ze severu neboli před císařským vojskem uprchnout na Merkurovi jakožto koni do pokojných Benátek. Uprostřed nad přístřeškem, na němž jsou napsána jména dvou prostitutek, se vypíná postava zdvojená jako na tarotových kartách a držící prapor, na němž je písmeno M a jakési zvíře. Prapor může představovat lva svatého Marka, a tedy znak Benátek, ale také další narážku na Merkura, který v antické mytologii doprovázel duše zemřelých do podsvětí – vyobrazená gondola je pak analogií k Charonově lodi – a jehož jméno zároveň označuje rtuť, kterou se v první půli 16. století nejčastěji léčila syfilida. Horní část postavy, která má podobu kojící ženy, vyjadřuje život a milosrdenství, zatímco dolní část, jíž je kostra s korunou, symbolizuje triumf smrti.

Italská hispanistka Carla Peruginiová ve své edici Losány zároveň doložila, jak je důležité, aby se dřevoryty přetiskovaly v úplnosti a na stejném místě, na jakém se nacházejí v originále. Těsnou sémantickou provázanost mezi textem a obrazem můžeme ukázat na příkladu 47. kapitoly. Na jejím konci si Losána domluví další schůzku s autorovým přítelem Silvanem a tento rozhovor uzavře slovy: Contemplame esa muerte (Podívejte se mi tady na tu smrt). Výrok nemá nic společného s předchozím dialogem, nýbrž odkazuje na rytinu, která na téže stránce následuje a na níž sedí u stolu s lebkou dvě postavy a pozorují ji. [2]

Tento moment, v němž fikční postava odkazuje na zobrazující artefakt, zároveň spoluvytváří další významovou rovinu Losány, jíž je metafikce. Jejím nejsilnějším projevem je hlas či postava Autora, který nejdříve jen jakoby zvenčí vševědoucně komentuje děj, ale poté se sám stane jeho součástí a nechává se od ostatních postav informovat, kdo je to Losána, a zároveň jim sděluje, že o ní píše knihu. Naopak Losána si o svém Autorovi přeje dozvědět se něco víc, a Silvano jí tedy ve výše zmíněné 47. kapitole podrobně referuje o jeho vlasti a původu. Moderní metafikční vyprávěcí strategie tak poprvé ve španělské literatuře nepoužil Miguel de Cervantes v Donu Quijotovi, ale přibližně o sedmdesát pět let před ním Francisco Delicado v Pěkné Andalusance Losáně. Nutno však dodat, že z hlediska literárního vývoje a současného stavu poznání jde stále o prvenství nazapřenou.

Citované prameny a literatura

Allaigre, Claude. Sémantique et littérature: le Retrato de la Loçana Andaluza de Francisco Delicado. Grenoble: Ministère des Universités, 1980.

Allaigre, Claude. „La Lozana Andaluza: notes textuelles“. Bulletin hispanique 112.1 (2010): 41–60.

Apollinaire, Guillaume. „Le vicaire du Val de Cabezuela“. Les diables amoureux. Ed. M. Découdin. Paris: Gallimard, 1964. 27–47.

Bubnova, Tatiana. Francisco Delicado puesto en diálogo: las claves bajtinianas de La Lozana andaluza. México: Universidad nacional autónoma de México, 1987.

Hernández Ortiz, José A. La génesis artística de «La Lozana Andaluza». El realismo literario de Francisco Delicado. Madrid: Ricardo Aguilera, 1974.

Menéndez y Pelayo, Marcelino. Orígenes de la novela. Tomo III. Madrid: Bailly-Baillière, 1910.

Perugini, Carla. I sensi della Lozana Andaluza. Salerno: Ripostes, 2002.

Wardropper, Bruce W. „La novela como retrato: el arte de Francisco Delicado“. Nueva Revista de Filología Hispánica VII (1953): 475–488.

Kontrfej pěkné Andalusanky Losány

Po příchodu do Říma hledá Losána někoho, u koho by mohla provozovat svoje kosmetické řemeslo. Seznámí se s andaluskými šičkami košil, které jí doporučí jednu Židovku z Neapole. Její syn Rampín poté provádí Losánu po městě, vezme ji do obecních lázní a přivede ji ke své tetě, u níž povečeří.

Mamotrekt [3] XIIII

Jak se TETA vrátí a zeptá se, kde bude RAMPÍN spát, a o tom, co LOSÁNA a její budoucí sluha prováděli v posteli.

Pověz mi, synovečku, budeš s ní spát? Nic mi totiž neřekla. Ale tělo má na mou duši sličný.

RAMPÍN: A kdybyste ji viděla nahou v lázních, to byste teprv koukala!

TETA: Jo, kdybych tak byla mužským, to bych si dala říct. Nohy má teda náramný! Její manžel je idiot, že ji nechal samotnou přijít do takovýhodle Paroháčova. Jo, to musí bejt ňákej trouba, anebo ona musí bejt móc hodná a na svý tělo náramně opatrná…

RAMPÍN: To se dnes v noci uvidí. Jak jen budu moct, pěkně se k tý její výbavičce přitulím.

TETA: Jó, tahle by potřebovala onačejšího mužskýho, než seš ty, aby se jí jaksepatří dostal na pestík a dal jí dobrou míru!

RAMPÍN: Ale prosím vás, nemějte péči, darmo se neříká, že vespod nuzný haleny zdatnej pijan dříme.

TETA: No tak dobře, tamhle máš svíčku a jdi potichoučku, už spí, a zavři za sebou dveře.

RAMPÍN: Nebojte se, zavřu, dobrou noc.

TETA: Hodně štěstí.

LOSÁNA: Ale copak, hochu, vy jste se nastěhoval ke mně? Tak na kutě a přikryjte se, pokrývek je tu habaděj. Ale co to děláte? Vždyť přece mám manžela!

RAMPÍN: Ten tu teď ale není, a nemůže nás vidět.

LOSÁNA: To máte pravdu, ale určitě se to dozví.

RAMPÍN: Nedozví. Uklidněte se přece.

LOSÁNA: No to se povedlo. Tak takový vy jste? Tak to já na mou duši vstanu.

RAMPÍN: Nebuďte taková. Aspoň se dozvíme, jestli kapoun jsem. Stačí, když mě necháte, abych vám řek pár slov svým upejpákem.

LOSÁNA: Nenechám. Musím vám totiž něco prozradit: jsem ještě panna.

RAMPÍN: Ale jděte, panenství vám z očka zrovna nekouká. Nechte to teď na mě a ani neucítíte, že se vás dotýkám.

LOSÁNA: Ale vždyť jste ještě chlapec a já bych vám nerada ublížila!

RAMPÍN: Neublížíte, uzdičku už mám seřízlou.

LOSÁNA: Tak vám nestačí mě jen líbat a užít si mě takhle, vy to chcete hladce i obratce? No tak se mi teda ukažte, jak za to umíte vzít! Vy si myslíte, že se k ní takhle dostanete? Já vám ale předvedu, že tenhleten chrt lovit v mém háječku nedovede.

RAMPÍN: Otevřte mi do něj branku a on už svou práci jaksepatří odvede.

LOSÁNA: Pro tentokrát si to nechám líbit. Vy že jste kluk? Tak proto se říká, že z chlapečků jsou bohatýři, když jim raší první chmýří. Kdybych tohle věděla, to bych křepčejc popustila uzdu lásce. Potichoučku, pomaloučku, polehoučku, nač ten kvalt, srovnejte se mnou krok, raz, dva, sem, tam. Ale cože tak pospícháte a nic nedbáte, že tu nejste sám! Tak to prr, já nejsem z těch, které by zůstávaly pozadu. Počkejte přece, musím vás zaučit. Tak, tak, takhle z vás bude mistr. Vidíte, jak nám to jde? Tohleto ještě neumíte, tak si to propříště pamatujte. A teď do toho, mistře, teď nasaďte ostruhy, teď se uvidí, jak si tenhle dřevec povede, až dojde na zteč. Nezapomeňte ale, že kdo si přivstane, jitro stejně neuspíší. V aréně už vás mám, píka je připravená, teď jsem zvědavá, jak ji zapíchnete. Začal jste dobře. Neztrácejte tempo, už jste té zaječici na stopě! Teď vám jde o čest!

RAMPÍN: A jestli ji uhájím, co dostanu?

LOSÁNA: Nemějte obavy, každá věc má svou odměnu a od vás se spíš budu učit já. To jste se takhle zaučený už narodil? Sem mi dej ruku a drž mě, ta matrace je tuze krátká. A silněji a hloub a víc, a všechno zaráz! Teď jeď tryskem, rytíři! Snažně prosím, teď! Mně už mezkař odchází. Ach, lásko, jsem jen vaše, mrtvá, nebo živá!

Sundejte si košili, jste zpocený.

To už je doba, co jsem si nedala pečínku! Tomu se říká štěstí potkat chlapíka, co se má jak k jídlu, tak k dílu. O takovýhle tlouk bych nechtěla přijít. Při chuti jsem už od narození, sousedkám bych ji mohla rozdávat. Mě nikdo k jídlu nutit nemusí… Usnul. V životě jsem neviděla tak krásně vypracovaný mlat od hmoždíře. To je macek! A jak je celý pěkně souměrný. Řepák z Haptákova letos ostrouhá, tohle vypadá na kadeta z Kyjovic. Úplně jsem oněměla, úplně mi vyrazil dech. Takovéhodle jednorožce nepustím. Copak, lásko?

RAMPÍN: Nic, jen vás chci poprosit o laskavost, jestli byste byla mojí celou noc.

LOSÁNA: Už ne, užil jste si dost.

RAMPÍN: Proč už ne? Udělal jsem předtím něco špatně? To tedy musíme napravit, noc je ještě mladá.

LOSÁNA: Dělejte si se mnou, co chcete, ale ať nás nikdo neslyší. Mm, tohle je ale med! Kdo by si to jen pomyslel! Víc, víc! Dej se do toho, dej, víc už nemeškej! Ták, tak, ták! Nádhera, stejně jako prve, tomu se nedá nic vytknout. Vyspěte se přece, přikryju vás. Kéž by mi Bůh ubral z mých dnů a rozmnožil jimi tvoje. Vždyť jsi mě zbavil všeho trápení, které jsem měla…

Kdybych byla velkou dámou, držela bych si ho u sebe napořád.

Ach, já nešťastnice, já jsem vás probudila? Ale to já nerada.

RAMPÍN: Zato já rád, pojďme na to!

LOSÁNA: Ale teď takhle, tak to chci, ať si taky užiju. Tam, tam mě to mravenčí. Cože? Vy už se mi zas derete do vrátek? Vždyť ještě máme čas, miláčku. Natáhněte se, vemte si pod hlavu polštář.

Podívejme se, spí jak nemluvně. Taky si zdřímnu.

AUKTOR

Kdybych tak uměl aspoň trochu vylíčit, jak ti dva chrápali. Rampín se tím chrápáním vzbudil, a jak chtěl Losánu políbit, procitla i ona a zeptala se: „Cože, to už je den?“

RAMPÍN: Nevím, zrovna jsem se vzbudil. To po tom artyčoku jsem asi tak usnul.

LOSÁNA: Ale co to zas děláte? Ještě počtvrté? Po páté už i kočka zakokrhá.

Nepřestanu, nezastavím se, dokud mrtvá nepadnu.

Spěte, už bude den, já se také prospím. Sfoukněte už tu svíčku, bodá mě do očí. Lehněte si a přikryjte se.

AUKTOR: Hned vedle bydlel kovář, který o půlnoci vstal a rušil jim spaní. Rampín vstal, aby se podíval, jestli už je den, a jak se znovu ukládal do postele, vzbudil Losánu, která se ho zeptala: „Kde jste byl, že jsem vás neslyšela vstát?“

RAMPÍN: Šel jsem se podívat ven. Tihleti naši sousedi si dělají z noci den. Kuřátka jsou zrovna nad kovárnou, takže je přesně půlnoc, a oni nám nedopřejí spánku.

LOSÁNA: A vy jste šel ven nahý? Jste celý promrzlý.

RAMPÍN: Však vy mě zahřejete.

LOSÁNA: Zahřeju, ale ne takhle. Už nechci, už mám dost, takhle mi zkazíte celou večeři.

RAMPÍN: Pozdě jste si vzpomněla, už jsem vevnitř, ale zatím ještě nerejdím. Říkáte, že už máte dost, a přitom vypadáte, že teď teprv začínáte. Spíš se mi zdáte unavená, než že byste měla dost.

LOSÁNA: Kdo by se taky sytil tak, že by si nenechal volné místečko, kdyby ještě něco zbylo, ne? Vy to železo kujete na mou duši stejně dobře jako ten kovář od vedle, rytmicky, důrazně. To je mi ocel! Miláčku, víc už ne, už mi to stačí, až zas zítra, to je na mě nerovné klání, už se mi to zajídá, zkazím si chuť. Spěte. Až vstanu, tak chci posnídat.

RAMPÍN: O to se nestarejte, teta má slepice, dá nám vajíčka, spoustu másla a plnou tykev.

LOSÁNA: Tak to má být, jak to říkávala ta dobrá žena, když už měla dost.

RAMPÍN: A copak říkala?

LOSÁNA: Povídala: „Všeho klání nech, když máš z ní mastný flek.“ Tak jako to tahleta, která mi nedovolí lhát, moc dobře ví.

AUKTOR: A ukázala si na tykev.

RAMPÍN: Čubka jedna stará, máslu říkat vlčí mast.

LOSÁNA: S tou na mě nechoďte, chlapečku, já jsem všemi córdobskými mastmi mazaná. Jde na mě spaní, pojďte, ještě se natáhnem.

RAMPÍN: To se mi zamlouvá, takhle na bok a dáme kostel na zvoničku.

POKRAČUJE AUKTOR: Bylo poledne, když je teta přišla vzbudit a zavolala:

„Synovečku, otevřete! Podívejte se, slunce už pálí ostošest. Á, dobré ráno, jak jste se vyspala?“

LOSÁNA: Moc dobře, paní, a váš synovec spí jako miminko, až doteďka ani údem nepohnul, ani nohou nezavrtěl. Já už bych byla dávno vstala, ale nechtěla jsem ho budit, vždyť už od rána pláču, jak pořád myslím na manžela, co asi dělá a kde je, že nepřijíždí…

TETA: Netrapte se tím a pojďte se mnou. Teď když tu není můj manžel, můžete si prohlédnout mou domácnost. Tady vidíte, čím se zabývám. Nechcete, abych vám vytrhala obočí?

LOSÁNA: To budu ráda a potom ho upravím já vám, abyste zas vy viděla, jak jsem zručná.

TETA: Počkejte, přinesu si svůj seškrabovač, ten můj odrbávač, uvidíte, že vám ani chloupek nezůstane, tohleto hodně používají i Židovky.

LOSÁNA: A z čeho se dělá tahleta náplast, tohleto napýřovadlo?

TETA: Z čeho? Z terpentýnu, kalafuny, nehašeného vápna a z vosku.

LOSÁNA: Tady, kam jste mi to nanesla, mi to naběhlo, je to neřád. Lepší by to bylo vzít ostrým a tenkým sklíčkem, co chloupky hezky seškrábne, to pak líp vypadá. Potom se na to dá trošku oleje z tykvových jadýrek a vodička z bobových květů, jak to dělají v Benátkách, a tvářičku budete mít jak obrázek.

TETA: Tohle mě musíte naučit.

LOSÁNA: Najděte mi nějakou rozbitou lahvičku. No, podívejte se, jak je to jemný a nic to nedráždí.

TETA: Tak to máte vystaráno, jestli se tohohle domáknou naše milostnice, všechny to budou chtít vyzkoušet, zvlášť když jste tak šikovná, vyděláte na tom, kolik si budete přát, jako že je Bůh nade mnou. A podívejme se, už jde můj manžel.

STAROUŠ: Buďte zdráva.

LOSÁNA: I vy, i vy.

STAROUŠ: Tak jak se vám zamlouval můj synovec?

LOSÁNA: Není trpký, ani není cítit kouřem.

STREJC: Tak to na mou duši sedí, ale já bych se na jeho místo šiknul líp.

TETA: A hele ho, jak si dovoluje! Už dva měsíce mi neřekl, ukaž mi, co to tu máš, a teď ze sebe dělá kohouta! Těm vašim řečičkám může uvěřit leda někdo, kdo vás nezná.

LOSÁNA: Nemusíte se rozčilovat, já jsem natolik hodná, že ani jeho řeči, ani jeho synovec mi dítě opravdu neudělají. Rampíne, musíme už jít, je pozdě, hochu, a takhle nestihneme, co ještě musíme zařídit.

TETA: Opatrujte se a zase se tu u mě stavte, tak zdravá, jako jste teď.

Mamotrekt XV

Jak se procházeli po Římě, až přišli do židovské čtvrti, a jak si přála zařídit dům.

LOSÁNA: Kudy půjdeme?

RAMPÍN: Tudy, přes Kulaté náměstí. Uvidíte chrám Pantheon, náhrobek Římanky Lukrecie, kamennou jehlu, ve které je popel Romula a Rema, a úžasně vyřezávaný sloup, a taky uvidíte Setemzonéis a odpočinete si u jednoho mého známého kumpána.

LOSÁNA: No tak pojďme. Tenhle váš ctnostný strýček by opravdu mohl nosit sedlo. Zato teta vypadá, že je ve výborné formě. Musím ji naučit všechny ty věci, co znám.

RAMPÍN: Ne, to nedělejte, žádnou tady neučte, co umíte. Nechte si to pro sebe do doby, kdy vám toho bude zapotřebí, a pokud váš manžel nepřijede, uděláte si z toho živnost, já všem řeknu, že toho umíte víc než moje máti. A když budete chtít, zůstanu s vámi a budu vám chodit prodávat, co vyrobíte, a všude rozhlásím, že znáte tajné levantské recepty.

LOSÁNA: Pojďte ke mně. Vždyť já si taky nepřeju nic jinýho, než abyste zůstal se mnou. Podívejte se, já žádnýho manžela nemám a ani žádná láska mě nesouží. Takže vám tady slibuju, že vás obléknu jak krále, a taky nechci, abyste se nějak moc nadřel, stačí, když budete ze sebe dělat hluchýho hlupáka a držet jazyk za zuby, až vás budu kárat a jednat s vámi jako se sluhou. Vy si zatím to nejlepší odnesete a to, co utržím, si u sebe schováte. Však sám uvidíte, jestli nám bude někoho dalšího zapotřebí.

Zbývají mi ještě čtyři zlaťáky, tak s nimi něco provedem. Běžte a kupte mi sublimát a já ho už nějak zpracuju. Žádná z těch, co tu jsou, s ním neumí zacházet tak jako já, po córdobsku, trochu slin do toho a pak se to dá na slunce, tomu se říká, že tak by to dělala matka pro dceru, a to je něco jinýho, než když to dělá švagrová pro švagrovou, to se do toho dá voda a pak se to strčí na oheň, a když se to hlídá, aby to nevypěnilo nebo se to nespálilo, tak se to povede. Takhle to budu dělat potom ve velkým, teď ale potřebuju, aby mě všichni chválili. Takže tahle první várka udělá pleti náramně dobře a pak už budu jen říkat, ať mi za to dobře zaplatí, že to stojí něco peněz a práce.

RAMPÍN: Tady je celnice, podívejte se, jestli tu něco nechcete proclít.

LOSÁNA: A co tam mám podle vás proclít, když kytičku jste mi vzal vy?

RAMPÍN: Vidíte, tamhle je byt k pronajmutí.

LOSÁNA: Pojďme si ho prohlídnout.

RAMPÍN: Já jsem si ho už omrk, jedna kurvička tam bydlela, má to pokoj a předsíň a platí se za to deset karlínských dukátů za rok, což dělá sedm a půl zlaťáku. Ona to platila čtvrtletně, takže to za tři měsíce dělá pětadvacet karlínů. A obstaráme si matraci a židli, aby to tam nebylo tak prázdný. Takhle to budete mít do začátku, než všechno poznáte a se vším se seznámíte.

LOSÁNA: Moc dobře to říkáte. Pojďme teda sehnat malinký moždíř, ať už se můžeme do toho pustit a začít s tím naším řemeslem.

RAMPÍN: Přesně tak, já vám to všechno obstarám. Nejdřív si promluvíme s jedním Židem, kterej se jmenuje Pšenka. Ten vám zapůjčí všechno, co budete potřebovat, a ještě si ten byt pronajme na sebe.

LOSÁNA: Tak pojďme. Znáte ho trochu?

RAMPÍN: Helejte, to je šikovnej Žid, nechte ho jednat a udělá vám mezi kunčoftama takovou reklamu, že vám to zaplatí nájem a ještě jídlo k tomu.

LOSÁNA: O to nám přesně jde. Podívejte, je to tamhleten?

RAMPÍN: Ne, ten můj označení nenosí, je to Žid s výsadou a prodává hedvábný šaty. Tenhleten nabízí jen starý hadry a sírový knoty.

LOSÁNA: Co je tohleto za náměstí?

RAMPÍN: Tady se to jmenuje Nagona [4]. Když sem přijdete ve středu, uvidíte tu trh. A takovej pořádek, jakej tu maj ve veškerým sortimentu, jste snad za celej svůj život neviděla. Tady se poohlédněte po tom, co potřebujete, protože tady se sežene všechno, co se na zemi nebo ve vodě rodí. Co jen vás napadne, že by se vám mohlo hodit, všechno tady najdete a v obrovským množství, stejně jako v Benátkách nebo jinde ve světě.

LOSÁNA: Tak to mi teda musíte ukázat. V Córdobě je trh ve čtvrtek, jestli si dobře pamatuju:

Čtvrtek, byl čtvrtek zase,
den, kdy trh se koná,
Hernando tedy svolal
komtury v onom čase. [5]

Ach, proč jsem radši neumřela, když jsem slyšela tuhle elegii! Ale ne, to bych si nepřála, vždyť život je dobrý. Kdo žije, chválí Pána. Kdo jsou tamti, kteří se po mně ohlíželi? Jo, těm patří svět! Zatímco chudáci se v potu tváře trmácejí pěšky. A proč ty muly tak ženou? A proč si na nich vezou manželky?

RAMPÍN: No manželky… to jsou kurtizány, a tamto budou nejspíš nějaký velmožové. Považte, že kvůli tomuhle se taky říká, že Řím je pro velmože výhra, pro nevěstky ráj, pro mladíky očistec, pro všechny peklo, pro zvířata dřina, pro chudáky mámení a pro darebáky spižírna.

LOSÁNA: A co to vykřikuje tamhleten? Pojďme si ho poslechnout.

RAMPÍN: Hlásá, že roku dvacet sedum dojde k porážce Říma a jeho zkáze, ale to si jen dělá legraci. Tohle je Květinový pole [6], přesně tady je střed města. Tamhle to jsou různý šarlatánský ranhojiči a felčaři léčící kýlu, který balamutí jak místní, tak ty, co tu jsou noví, no a těm se říká Španěláci.

 

Originál:

Delicado, Francisco. Retrato de la Loçana andaluza. Ed. Antonio Pérez Gómez. Valencia:Talleres de Tipografía Moderna, 1950. Biblioteca Virtual Miguel de Cervantes. 21. ledna 2015 <http://bib.cervantesvirtual.com/servlet/SirveObras/01037969841810495098102/index.htm>.

Delicado, Francisco. Retrato de la loçana andaluza. Ed. Bruno M. Damiani a Giovanni Allegra. Madrid: Porrúa Turanzas, 1975.

Delicado, Francisco. Retrato de la Lozana Andaluza. Ed. Claude Allaigre. Madrid: Cátedra, 1985.

Delicado, Francisco. La Lozana andaluza. Ed. Carla Perugini. Sevilla: Fundación José Manuel Lara, 2004.

Delicado, Francisco. La Lozana andaluza. Ed. Jacques Joset a Folke Gernert. Barcelona: Galaxia Gutenberg, Círculo de Lectores, 2007.

Delicado, Francisco. Retrato de la Loçana Andaluza. Ed. Tatiana Bubnova. Doral: Stockero, 2008.

Delicado, Francisco. La Lozana Andaluza. Ed. Jesús Sepúlveda. Málaga: Analecta Malacitana, 2011.

 

Francisco Delicado

Veškeré údaje o životě Francisca Delicada (někdy se také Delgado nebo Delicatus) známe pouze z jeho textů. Narodil se v córdobské provincii a vyrostl v Pe ña de Martos (dnes Martos). Na začátku 16. století přišel do Říma, kde působil jako farář. Roku 1525 se díky guajakovému dřevu z Nového světa vyléčil ze syfilidy, kterou trpěl dvacet tři let, a napsal o tom lékařský traktát El modo de adoperare el legno de India Occidentale (Jak užívat dřevo ze Západní Indie), který vydal roku 1526 v Římě a znovu roku 1530 v Benátkách. Od 6. května 1527 byl svědkem plenění Říma císařskými vojáky, které trvalo až do února následujícího roku. Kvůli protišpnělským náladám Delicado 10. února 1528 odešel do Benátek. Zde vydal Losánu a živil se jako tiskařský korektor, který připravil k vydání nejčtenější španělské prózy své doby jako Celestina, Cárcel de amor (Milostný žalář) nebo rytířské romány Amadís de Gaula (Amadis Waleský) a Primaleón, v jehož předmluvě se přiznává k autorství Losány. Tato předmluva z roku 1535 je také Delicadovou poslední biografickou stopou.

 

Jiří Holub

Jiří Holub (* 1976, Praha) vystudoval hispanistiku a bohemistiku na FF UK. Překládá ze španělštiny a okcitánštiny. Spolu s Josefem Prokopem připravil antologii Přátelé, přiléhavý složím vers. Písně okcitánských trubadúrů (2001).

 

Poznámky:

1. Jeho digitalizovaná podoba je dostupná na internetových stránkách Biblioteca Virtual Miguel de Cervantes: Delicado, Francisco. Retrato de la Loçana andaluza. Ed. Antonio Pérez Gómez. Valencia: Talleres de Tipografía Moderna, 1950. Biblioteca Virtual Miguel de Cervantes. 21. ledna 2015 &╚lt;http://bib.cervantesvirtual.com/servlet/SirveObras/01037969841810495098102/index.htm>. [Zpět]
2. Srov.: Delicado, Francisco. Retrato de la Loçana andaluza. Deleatur. Ed. Antonio Pérez Gómez. Valencia: Talleres de Tipografía Moderna, 1950. Biblioteca Virtual Miguel de Cervantes. 21. ledna 2015 <http://bib.cervantesvirtual.com/servlet/SirveObras/01037969841810495098102/ima0074.htm> [Zpět]
3. Delicado záměrně nepoužívá označení capítulo (kapitola), nýbrž mamotreto (mamotrekt), které je stejně jako titulní retrato delicadovsky mnohoznačné. Může znamenat „objemný svazek“, „memorandum“, „frivolní látku“, „milostné vyvrcholení“ (srov. Allaigre, 1985, 26–45) nebo parodii suchopárného a objemného traktátu Giovanniho Marchesina ze 14. století (srov. Allaigre, 2010, 50–51). [Zpět]
4. Dnešní Piazza Navona. [Zpět]
5. Citát z Cantar de los Comendadores de Córdoba. [Zpět]
6. Římské náměstí Campo de‘ Fiori. [Zpět]

Zpět na číslo