10/2021 – Galicijština, mé tělo

Úvodník

Milé čtenářky, milí čtenáři,

v tomto čísle zakotvíme u galicijských břehů. Galicie je jedním z autonomních společenství Španělska, které dlouhodobě usiluje o nezávislost. Vede obtížný boj o zachování vlastní kulturní identity, jejíž výhradní nositelka, galicijština, během let ustupovala především ve městech tlaku španělštiny. Psát v galicijštině má tak silné nacionální konotace a literatura je v Galicii pevně provázaná s politikou. Zdaleka se jí však nevyčerpává, což dokládá výběr z galicijské poezie, který pro náš časopis připravila Kateřina Bártková.

Překlady z galicijštiny u nás téměř nevycházejí. V tomto čísle naleznete ukázky lyrické poezie, tedy žánru, který je v galicijské literatuře nejsilnější. Klíčovou postavou moderní galicijské literatury a kultury je básnířka Rosalía de Castro. Zaměřili jsme se proto nejen na poezii, kterou Castro jako první začala v moderní galicijštině psát, ale konkrétně na současné galicijské básnířky. Velká část z nich přitom vydává své galicijsky psané knihy v nakladatelství Chan da Pólvora, s jehož zakladatelem Antónem Lopem přinášíme rozhovor.

Číslo věnované galicijské poezii otevírají básně Pilar Pallarés. Ve svých textech Pallarés pracuje s tématy rozpadání a vykořenění. Jejich uhrančivost vychází z blízkosti hranic života a smrti, pevniny a oceánu. S podobnými tématy se setkáme také v tvorbě Lary Dopazo Ruibal. Její jazyk je vysušený, rozpraskaný, strohý jako řeč, která se snaží prorazit k člověku z vnějšího světa. V esejistickém textu Xely Arias se lze dočíst o postavení galicijské literatury a jazyka. Jako výrazu situace galicijštiny lze rozumět také poezii Any Romaní, která artikuluje pocit nebezpečí a obklíčenosti. Do historie galicijského písemnictví se vydáme s výběrem Matouše Jalušky, ve kterém si muži nasazují masky žen.

Z několika důvodů, které jsou pro naši redakci dlouhodobě důležité, začínáme od tohoto čísla v našem časopise částečně nepřechylovat cizí ženská příjmení. Učinit tento krok právě v galicijském čísle je symbolické nejen proto, že žádná ze zastoupených autorek není dosud v českých překladech zavedená, ale také proto, že jej lze chápat jako podporu osvobození v nejširším smyslu, které je pro galicijskou poezii určující.

Zkraje příštího roku nás čeká číslo věnované rumunské poezii.

Jakub Vaněk