Štítek: 10 Stránka 1 z 6

10/2018 – Dystopiana

Dnes vyšlo nové číslo Plavu, věnované příběhům z dystopických světů.


Jazyk a literatura za okupaci nemůžou

Rozhovor s Liborem Dvořákem a Ondřejem Mrázkem

Dva zavedení překladatelé z ruštiny Libor Dvořák a Ondřej Mrázek – oba se značnými zkušenostmi s dystopickým žánrem – v následujícím rozhovoru nejen vzpomínají na počátky své profesionální kariéry, ale také uvažují o roli ruštiny a ruské literatury a kultury v současné české společnosti. 

Počátky

Olga Pavlova: Vaše jména jsou české veřejnosti známá. Jak byste se dnes představili někomu, kdo o vás nikdy neslyšel?

Ondřej Mrázek: Lepší by bylo, kdybys začal ty. Ty už jsi slavný a zkušený, kdežto já mám pořád takový pocit, že vlastně začínám.

Když bylo Shakespearovi pětatřicet

Jan Zikmund

Shapiro, James. 1599: Jeden rok v životě Williama Shakespeara.

Pokud si anglickou literaturu představíme jako sluneční soustavu, pak je jejím zářivým středobodem William Shakespeare. Už přes čtyři století k němu vzhlíží laická i odborná veřejnost, přičemž mu příliš neublížila ani skutečnost, že nevíme téměř nic o jeho životě. Nezbyly po něm žádné deníky či dopisy, a dokonce neznáme ani příčinu jeho smrti. Mark Twain kdysi trefně podotkl, že napsat Shakespearovu biografii by bylo stejně obtížné jako sestavit kostru brontosaura jen z devíti kostí a šesti set sudů sádry. Americký kritik James Shapiro si nicméně troufnul na ještě ambicióznější žánr než životopis: ve své knize 1599 se zaměřil na jediný rok Shakespearova života.

10/2017 – Zakořeněno v mýtech



Kritika čínského režimu v mezích zákona

Ondřej Macl

Liou Čen-jün. Manžela jsem nezabila. Z čínského originálu Wo pu š‘ Pchan Ťin-lien (2012) přeložila Zuzana Li.

1. vydání. Praha: Odeon 2016. 

České památky si rok co rok vyfotí až statisíce čínských turistů. Chceme-li o nich vědět víc, mohou nám ve věci vzájemného porozumění posloužit mimo jiné překlady současné čínské literatury. Zpěvy staré Číny jsou sice půvabné, ale samy o sobě spíše podporují naše zkreslené představy o této světové velmoci, a podobně činí i současná média. Tahounkou literární osvěty je zejména Zuzana Li, zakladatelka edice Xin, zaměřené na soustavné vydávání moderní čínské tvorby.

Člověk nemůže nikdy uvařit z ničeho

Rozhovor s Janem Kozákem

Starověké mýty se staly inspirací mnoha spisovatelům, kteří se alespoň některými ze svých děl řadí mezi autory fantasy. O vztahu tohoto poměrně nového žánru a dávných bájí jsme mluvili s religionistou Janem Kozákem, odborníkem na staroseverskou mytologii a překladatelem dvojice nedávno vydaných eposů J. R. R. Tolkiena. 

Kristýna Králová: Jaké styčné body spatřuješ mezi fantasy a mýty? Není vlastně fantasy sama jakousi moderní verzí mýtů pro současné publikum?

Jan Kozák: Je zajímavé sledovat, kdy se fantasy jako žánr objevuje a konstituuje. S jistým zpožděním se vynořuje v reakci na určité společenské jevy – na osvícenské odkouzlení světa a na sekularizaci,

Mihotavě temné světy finské fantastiky

Richard Müller

Pasi Ilmari Jääskeläinen et al. Lesní lišky a další znepokojivé příběhy. Z finských originálů přeložili Martina Bendová et al. 1. vydání. Příbram: Pistorius & Olšanská, 2016. 128 stran. 

Roger Caillois v knize Images, Images soudí, že fantastika vzniká tehdy, když lidi opouští víra v zázraky a svět se podřizuje zákonům rozumu a vědy. V kterém okamžiku se však rozumový řád takto prosazuje poprvé? Theodor Adorno s Maxem Horkheimerem spatřují takový počátek na švech, které po sobě zanechali jednotliví zprostředkovatelé homérského mýtu, tj. v přechodu od mýtu k epice. O Odysseovi píšou: Lstivý přežívá pouze na úkor svého vlastního snu,

10/2016 – První národy Kanady



Vypravování je lék pro duši

Rozhovor s Richardem Van Campem

Z angličtiny přeložila Jana Marešová

Richard Van Camp, vypravěč a autor řady románů, povídek a komiksů, mluví o svém manévrování mezi fikcí a realitou, o propojování psané a ústní tvorby a o kráse života mezi dvěma kulturami. 

Jana Marešová: V rozhovoru z roku 2013 pro Radu humanitních studií Jižní Dakoty mluvíte o své motivaci k psaní a říkáte, že „nikdo nemluví o tom, jaké to je být v dnešní době seveřanem, jaké to je chodit dvěma světy“. Jaké jsou ty dva světy, které zmiňujete? Střetávají se, nebo jsou v harmonii?

Richard Van Camp: Skvělá otázka. Ty dva světy,

Moc slov

Vypravěčství a příběhy v ústní a literární tradici kanadských prvních národů

Klára Kolinská

Pochmurná zpráva o konci světa? To rozhodně ne. Úvodní esej k tématu literatury původních amerických národů ukazuje, že mnohem spíš se v tradičních příbězích lze dočkat humoru, mravních ponaučení i ozvěn dávné historie. Ústně předávaná literatura má i dnes vedle té psané zásadní a nezastupitelný význam. 

Potřeba vyprávět příběhy a naslouchat jim je druhu Homo sapiens bytostně vlastní – příběhy jsou téměř stejně nezbytné jako potrava, v pořadí důležitosti stojí před potřebou lásky a přístřeší. Bez lásky a bez domova přežívají na světě milióny lidí, ale v mlčení téměř nikdo;