Rozhovor s Mariou Tomlinson vedla a z angličtiny přeložila Eva Marková

Ve své knize From Menstruation to the Menopause (Od menstruace k menopauze, 2021) Maria Tomlinson oslavuje bohatství a rozmanitost současných francouzsky psaných románů od autorek z Alžírska, Mauricia a Francie, v nichž se nějakým způsobem tematizuje menstruační cyklus a další témata s ním spjatá, jako je například ticho či stud. Právě k této monografii se vztahuje následující rozhovor.

 

Eva Marková: Proč vás zajímá téma ženské plodnosti, a tedy i menstruačního cyklu jako literární téma?

Maria Tomlinson: Souvisí to s mou diplomovou prací, v níž jsem se zabývala reprezentací ticha v literatuře. V té souvislosti mne upoutaly skvělé knihy alžírské autorky Maïssy Bey (viz Plav 6/2021), kde jsou těla žen obklopena množstvím tabu. Postavy v jejích knihách navíc o svých tělech nemluví otevřeně, mnohem spíš v nich je řeč o studu. Právě téma tabuizovaného ženského těla, respektive žen, které se svými těly nemohou nakládat svobodně, mne zaujalo. A ta různá tabu se spojovala právě s ženskou plodností, menstruací a menopauzou. Narazila jsem na příběh dívky, která prožívá svou první periodu a vůbec netuší, co se to s ní vlastně děje. Poví o tom své matce a ta s ní urychleně odejde do koupelny, protože tento typ konverzace je ryze privátní a neměl by ji slyšet nikdo cizí.

Tabuizace menstruace možná představuje téma vlastní nejen maghrebské, ale veškeré frankofonní literatuře tvořené ženami-spisovatelkami. Přišlo mi to pozoruhodné a začala jsem přemýšlet nad tím, proč je ženské tělo tak moc obklopeno mlčením, a to i v jiných nefrankofonních textech tvořených ženami. Chtěla jsem to téma hlouběji prozkoumat a zjistit, co nám k tomu beletrie může říct. Ptala jsem se sama sebe, proč je ženské tělo takto stigmatizováno.

EM: Stigma, tabu, ticho, to jsou témata, která jsou často spjatá s nějakým traumatem. Je tudíž ženské tělo také jistým prostorem traumatu?

MT: V některých románech určitě ano. Tato témata se často pojí s ženským tělem, i když historické důvody, které jsou s tím spjaty, se liší. Například mauricijská autorka Shenaz Patel hodně píše o dějinách francouzského kolonialismu a traumatech kolonizovaných lidí. Jedna z jejích hrdinek prožila velmi traumatizující zkušenost spojenou s porodem. Tato zkušenost se stává určitým projekčním plátnem, které ukazuje nejen trauma porodu, ale současně zrcadlí traumatizující zkušenost kolonializovaného těla.

EM: Měla byste nějaký konkrétní příklad takového mocenského vztahu k tělu?

MT: V textech Maïssy Bey můžeme například vidět, jak se proměňuje symbolická a historická hodnota hidžábu. Před alžírskou válkou za nezávislost Francouzi nechtěli, aby alžírské ženy nosily hidžáb. Pokud tedy jeho nenošení bylo chápáno jako projev podvolení se Francii, pak naopak jeho nošení bylo projevem sounáležitosti s Alžírskem. Ženy si ovšem čím dál tím víc uvědomovaly, že hidžáb je také projevem patriarchální moci, takže začaly nosit takové šátky, které byly opravdu stylové a módní. V devadesátých letech 20. století kvůli islamistům a teroristům získalo nošení hidžábu zase jinou symbolickou funkci… Jeho význam se tedy proměňoval a všechny tyto proměny Maïssa Bey ve svých románech reflektuje.

EM: Zabýváte se tím, jak s tématem plodnosti pracují autorky. Proč?

MT: Zajímalo mě, jak asi píší ženy o těle a jeho projevech, které velmi dobře znají. Jak píší o specificky ženských tématech. Zároveň ale musím říct, že jsem se vždycky zabývala primárně literaturou psanou ženami, protože jsem chtěla zesílit jejich hlas, což mě vedlo k intenzivnímu zájmu především o autorky náležející k nějakým menšinám. Ale pokud si dobře vzpomínám, tak ano, je tu pár románů zmiňujících menstruaci, které napsali muži. Je to zvláštní… Romány se často píší o tom, co nás nějak ovlivňuje – a soudě podle jejich množství to menstruace příliš není. Přitom má přímý vliv na život zhruba poloviny světové populace. A pokud zrovna vy nejste ten, kdo menstruuje, pak ale možná sdílíte domácnost s někým, kdo ano, nebo možná někoho takového potkávají vaše děti. To je přece podstatné!

EM: Ve své knize píšete, že různí menstruující mají různé potřeby. Jak se to projevuje v románech?

MT: Mnoha způsoby. Ve své monografii jsme se pokusila postihnout různá témata, s nimiž se menstruační tabu často pojí, ať už je to kultura, ve které menstruující žijí, jejich vyznání, socioekonomický status, věk nebo sexuální orientace. Svou roli samozřejmě hrají také představy společnosti o tom, jaká má žena být a jak se má projevovat. Jednotícím motivem je menstruace prožívaná jako stigma – ale pozor, ne každý menstruující člověk tenhle aspekt svého života prožívá jako stigmatizující zkušenost.

Dám vám příklad: aktuálně pracuji na projektu, v jehož rámci se jihoasijské ženy žijící ve Velké Británii snaží přesvědčit jiné jihoasijské ženy, že je dobré nepoužívat jednorázové menstruační prostředky a nahradit je těmi, které lze použít opakovaně, protože je to výhodné nejen finančně, ale i zdravotně. Klíčové přitom je, že jde o ženy s podobnými kulturními zvyklostmi a podobnou zkušeností. Chci tím říct, že takzvaný menstruační aktivismus nemůže fungovat celoplošně, naopak musí různými způsoby cíleně pracovat s různými adresáty svých kampaní. Populárním pojmem se v posledním letech stala „menstruační chudoba“, ale i tento termín pomíjí skutečnost, že menstruující mají různé kulturní či vzdělanostní zázemí – tím pádem není možné vyřešit problémy spjaté s menstruační chudobou jenom dostatkem financí investovaných do menstruačních pomůcek. Nutné jsou strukturální změny.

Ve svých badatelských projektech jsem dospěla k důležitému poznání: to, co je možné vidět v románech, má svůj otisk i v reálném životě. Strukturální problémy spojené s menstruací, které reflektují například alžírské romány, máme i v reálném životě ve Velké Británii. A to jsme ještě nemluvili o tom, že menstruují nejenom ženy, ale také transgender osoby, nebinární osoby… Naopak je také mnoho žen, které nemenstruují, trpí endometriózou nebo jinými poruchami cyklu, takže stigma a ticho spjaté s ženským tělem je rovněž zásadním problémem oblasti veřejného zdraví. Je to velmi komplexní téma, které nelze zjednodušit na dvojici pojmů menstruace rovná se žena.

EM: Menstruační stigma není spojené jenom s mytologickými představami o nečisté krvi, ale také s různými obdobími ženského života spjatými s plodností: vše začíná menarché, první menstruací, a končí menopauzou. Jak se to má s literární konceptualizací těchto dvou mezníků ženského života?

MT: To je velmi dobrá otázka! Během své akademické práce jsem se setkala s celou řadou knih, které tematizovaly menarché. Je to oblíbené literární téma nesoucí velkou symboliku: jde o moment, kdy se žena skutečně stává ženou, ale kdy si také uvědomuje, že život jí bude pravděpodobně klást mnohé překážky právě proto, že je ženou.

Pokud si přečtete mou knihu, zjistíte, že se tam hodně píše o románech tematizujících menstruaci, ale o menopauze výrazně méně. Mám moc ráda to, co o menopauze píše Annie Leclerc, příslušnice druhé vlny francouzského feminismu. Tvrdí, že dokud žena menstruuje, tak je vnímaná jako žena a má pro společnost jasnou hodnotu, protože může rodit děti. Pokud ovšem žena menstruovat přestane, její společenská hodnota se mění. A snad právě proto se s menopauzou pojí ještě větší míra stigmatizace než s menstruací. Autorky hlásící se v sedmdesátých letech 20. století ve Francii k druhé vlně feminismu psaly o menopauze opravdu minimálně. Podle mého názoru o ní nepsaly hlavně proto, že byly na menopauzu moc mladé a že je nepochybně složité psát o zážitcích, které nemáte – psát o ní začínají až teď.

EM: Při čtení vaší knihy mě překvapilo, že téma sexu během menstruace se objevuje v kapitole věnované Maghrebu, kdežto v části věnované francouzské literatuře absentuje. Čím si to vysvětlujete?

MT: Nejenom alžírské autorky se snaží bourat společenská tabu – a sex během menstruace k nim bezpochyby patří. Zároveň často píší o velmi specifických tělesných zážitcích. Alžírské ženy se historicky vzato vnímají jako silné a nezávislé, jejich historické sebevědomí se hodně opírá o jejich roli v boji za nezávislost. Chtějí nastolovat nové společenské výzvy. A mluvit o sexu během menstruace je přece daleko větší výzva než mluvit jenom o menstruaci! Mnohé z těchto autorek navíc píší francouzsky také proto, aby je četlo publikum ve Francii, takže se musejí nějak odlišit. Nicméně to, že jsem na takové texty v současné francouzské literatuře nenarazila, ještě nutně neznamená, že takové romány před rokem 1990 nevznikly.

EM: Myslím, že výzvou je už vůbec přerámování společenského vztahu k menstruaci, která je často zobrazovaná jako období bolesti a ústrků. Je mezi knihami, které jste přečetla, nějaká, která přináší pozitivní a povzbudivý obraz menstruace?

MT: Ať přemýšlím, jak přemýšlím, vybavují se mi spíš pozitivně rámované příběhy ze sociálních sítí, nikoli z románů. Mám ráda instagramový účet #period_positive, který tvoří učitelka a aktivistka Chella Quint. Snaží se nacházet takový jazyk, který menstruaci opravdu vnímá a popisuje jako něco pozitivního. Její kritici jí ovšem vyčítají, že menstruaci příliš oslavuje, a tím oslabuje zkušenost lidí, pro které je spojena s negativními prožitky. Takže bychom možná měli hledat spíš realistický, přiměřený jazyk. Je důležité, aby se menstruace stala neutrálním tématem, o němž se mluví běžnými slovy. A myslím, že se to daří, dokonce o ní bez studu mluví často i kluci, což mi přijde důležité. Zároveň ale jistá stigmatizace zůstává, například když jdou ve škole holky na záchod, pořád schovávají tampon v rukávu.

EM: Moje poslední otázka se také týká aktivismu: užila jste si knihy, které jste četla? Autorkám knih o menstruaci, kojení nebo jiných s genderem spjatých tématech se často vytýká, že jsou víc aktivistky než spisovatelky. Je tedy současná frankofonní literatura o menstruaci čtivá?

MT: Rozhodně! Užívala jsem si jazyk, který používají, jejich rozvinutou schopnost imaginace. Opravdu zbožňuji současné alžírské autorky, jejichž knihy umožňující čtenářům nahlédnout do jejich světa a které nabízejí silné, strhující příběhy s odvážnými hrdinkami. Jsou to sice knihy o menstruaci, o porodu, o menopauze, ale hlavně jsou to knihy o světě, ve kterém ženy žijí.

 

Maria Tomlinson

Maria Tomlinson (* 1990) absolvovala King’s College v Londýně, monografie From Menstruation to the Menopause: The Female Fertility Cycle in Contemporary Women’s Writing in French (Od menstruace k menopauze: Cyklus ženské plodnosti v současné ženami psané frankofonní literatuře, 2021) vychází z její disertace. V akademické práci na Sheffieldské univerzitě se aktuálně zabývá mediální reprezentací menstruace. Založila interdisciplinární časopis Gendered Voices.

 

Eva Marková

Eva Marková (* 1988) vystudovala němčinu a literární komparatistku na FF UK, na UPOL píše disertaci o čtenářských návycích českých češtinářů a češtinářek. Pracuje jako učitelka na gymnáziu.

Zpět na číslo