Autor: admin Stránka 13 z 60

Tvrdá data ze čtenářů nevydolujeme

Rozhovor s Petrem Minaříkem a Pavlem Řehoříkem

Čtenářský literární maraton, známý jako Měsíc autorského čtení, začal v Brně docela skromně před šestnácti léty. Jeho prvotním účelem prý bylo zaplnit okurkovou sezonu v tamních divadlech. Od té doby se však festival notně rozrostl. S jeho organizátory, pány z brněnského nakladatelství Větrné mlýny, jsme si popovídali o tom, co obnáší měsíc trvající literární festival v pěti městech a ve čtyřech státech. 

Alexej Sevruk: Měsíc autorského čtení se letos konal po šestnácté. Organizace takového ambiciózního festivalu bezpochyby vyžaduje hodně úsilí a energie. Co vás motivuje v tomto úsilí setrvat? Kde čerpáte potřebnou energii?

Petr Minařík: Úsilí a energii vydáváme po kapkách,

8/2015 – Stav nebájení



6–7/2015 – Srdečné pozdravy z Jidišlandu



Jidiš jako odraz tisícileté historie života v diaspoře

Rozhovor s Gillesem Rozierem

Z francouzštiny přeložila Anna Koubová

Gillesi Rozierovi vyšel před několika lety v češtině román Láska bez odporu, kde jidiš představuje dějotvorný prvek. Motiv to pro známého francouzského autora není náhodný, z jidiš překládá, v jidiš dokonce píše i vlastní texty a působí – nejen v Paříži – jako velký propagátor jidiš kultury. V rozhovoru se vyjadřuje k tomu, jak vnímá postavení jidiš a jaké má představy o jeho budoucnosti. 

Anna Koubová: Téma jidiš se ve vašich románech objevuje často. Například v knize Láska bez odporu [1] se zabýváte vztahem jidiš a němčiny.

Cwiszn / Pomiędzy (2010–2014)

Štěpán Balík
 

Polský časopis, jehož název česky zní Mezi, je již dnes bohužel minulostí, byť nedávnou. (Čísla lze však stále objednat.) Vzešel z iniciativy druhé generace polských jidišistů, kteří se narodili v 70. a 80. letech 20. století a měli často jako poslední odborníci možnost čerpat své jazykové dovednosti přímo od polských rodilých mluvčích tohoto jazyka. Příslušníci první generace novodobé judaistiky, hebraistiky a jidišistiky v Polsku začali působit již v 80. letech, přičemž tito historici a filologové se pak stali učiteli generace druhé. Podstatná je rovněž osobnost Chone Šmeruka, který se jidiš dlouhodobě věnoval v Izraeli a od přelomu 80.

Bibliografie

Petr Jan Vinš

Následující bibliografie shrnuje ve dvou blocích knižně a časopisecky vydané překlady z jidiš. Neexistuje jich mnoho, navíc je velká část z nich vytvořena na základě třetího jazyka, zpravidla angličtiny, němčiny nebo ruštiny. [1]
 

Knižní překlady

Alejchem, Šolem. Darebák Motl. Přeložila Ludmila Javůrková [z ruštiny]. Praha: Svoboda, 1946.

Alejchem, Šolem. První židovská republika. [Překladatel a originál neuveden]. Praha: Židovské zprávy, 1922.

Alejchem, Šolem. Smolař Menachem Mendl. Přeložil Jakub Markovič. Praha: Československý spisovatel,

Malá a černá budoucnost

Jan M. Heller

Naše zrcadlo: Antologie současné moldavské krátké prózy. Vybral a z rumunských originálů přeložil Jiří Našinec. Praha: Milan Hodek, 2014. 234 stran.  

Postsovětská Moldavská republika se rozkládá mezi řekami Dněstrem a Prutem a kulturně a mentálně je rozkročena mezi Rumunskem, členskou zemí Evropské unie, a Ukrajinou. Pokud jde o zdejší literaturu, je třeba si nejprve všimnout jazyka. Úřední řečí je rumunština, avšak za minulého režimu tu sovětská vláda usilovala o rozrušení vazeb obyvatel k Rumunsku tím, že za úřední jazyk prohlásila „moldavštinu“ – jazyk sice totožný s rumunštinou, avšak psaný azbukou. Památky po tomto bizarním delimitačním jazykovém purismu jsou v Moldavsku v podobě nápisů viditelné ještě dnes.

Klíček

Paz M. Latorenová

Z angličtiny přeložila Silvie Mitlenerová

V horku, při únavě a v nemoci přijdou i na zdravého člověka paranoidní představy. V krátké povídce jedné z „učitelek“ filipínské literatury Paz M. Latorenové se mnohem více věcí vybájí, než se skutečně stalo.
 

Bylo velmi teplo. Nahoře na obloze, modré a rozlehlé, která lákala ptáky ustavičně v pohybu, svítilo slunce, jako by všechno pod tím nebem chtělo spálit, i nízký dům na kůlech, který se zřetelně rýsoval proti zelenošedému oparu trávy a listí.

Stavení stálo osaměle daleko od sousedních,

Deník člověka ohýbaného režimem

Alexej Sevruk

Vilikovský, Pavel. Příběh opravdického člověka. Ze slovenského originálu Príbeh ozajského človeka (2014) přeložil Miroslav Zelinský. 1. vydání. Brno: Větrné mlýny, 2014. 240 stran.  

Ve své nejnovější knize Příběh opravdického člověka, kterou loni vydalo brněnské nakladatelství Větrné mlýny jako sedmý svazek ediční řady Česi, čítajte, přichází přední slovenský prozaik Pavel Vilikovský s několikerou stylizací. Jedná se o román psaný formou deníkových záznamů, které si za normalizace vede anonymní čtyřicátník, bezpečnostní referent v jakémsi státním podniku v Bratislavě. Prostředí, v němž se román zčásti odehrává, tedy blíže neurčený výrobní podnik,

Díla filipínských autorů v českých a slovenských překladech

Jaroslav Olša, jr., Charlene Balaanová
 

Tato bibliografie obsahuje seznam tří románů a téměř stovky povídek od více než čtyř desítek filipínských autorů, které vyšly v českých a slovenských překladech. Přes toto relativně vysoké číslo je ale obraz filipínské literatury v našich zemích zkreslen tím, že drtivá většina přeložených děl pochází od autorů zakladatelů či tvůrců starší generace; jenom pětice z nich se narodila po skončení 2. světové války (E. Bizonie, A. Gabot, C. Maraanová, C. Nazareno a M. Syjuco). Moderní a především současná filipínská literatura tak čeká na své české a slovenské propagátory.

Ovšem nebýt mnohaleté buditelské práce slovenského lingvisty a orientalisty Jozefa Genzora,