Rubrika: Recenze Stránka 1 z 26

Tolik věcí!

Barbora Svobodová

Pessoa, Ana. Například růže. Ilustrace Madalena Matoso.
Z portugalského originálu
Por exemplo, uma rosa (2023) přeložila Barbora Dogan.
1. vydání. Olomouc: Pink Box, 2025. 74 stran.

 

„Rose is a rose is a rose is a rose.“
Gertrude Stein

Například růže se vzpírá jednoznačnému určení. Na první pohled může působit jako docela obyčejná obrázková kniha pro děti, postupně se však ukazuje, že jde o titul pro všechny věkové kategorie. Každý si v ní může něco najít a při opakovaném čtení v různých životních etapách se k ní vracet,

Všichni jsme sami uprostřed davu

Jana Vaněčková

Carvalho, Maria Judite de. Tolik lidí, Mariano / Nevyřčená slova.
Z portugalského originálu
Tanta Gente, Mariana | As Palavras Poupadas (2018) přeložila Karolina Válová.
1. vydání. Praha: Volvox Globator, 2025. 224 stran.

 

Všichni jsme sami. Sami a kolem nás tolik lidí. Portugalská autorka Maria Judite de Carvalho psala o ženách, které nikdo nevidí: tichých, zlomených, vlečených osudem, lačných po lásce, jíž se ale nedočkají. Její pro­zaický debut vznikal za Salazarovy diktatury, zní ovšem až překvapivě současně. Na první pohled se může zdát, že číst dnes román o ženských právech z poloviny 20.

Pohledy do doby nedůvěry

Jan-Marek Šík

Raud, Rein. Smrt dokonalé věty.
Z estonského originálu
Täiusliku lause surm (2015) přeložila Anna Sedláčková.
1. vydání. Praha: Maraton, 2025. 231 stran.

 

Román význačné persony estonské literatury a humanitních věd Reina Rauda Smrt dokonalé věty nabízí pohled na různorodé osudy lidí žijících v Estonsku na sklonku tzv. druhé sovětské okupace, která v této nejsevernější z pobaltských zemí trvala od roku 1944 až do opětovného vyhlášení nezávislosti v srpnu 1991. V žánrově rozkročeném textu s postmoderními prvky Raud zachycuje příběhy těch, kteří režim aktivně podporovali i mu odporovali,

Já jsem ta cesta, smutek je sníh

Michaela Melichová

Mišima, Jukio. Jarní sníh.
Z japonského originálu
Haru no juki (1969) přeložil Igor Cima.
1. vydání. Praha: Rubato, 2025. 510 stran.

 

Koncem loňského roku vydalo nakladatelství Rubato překlad prvního dílu tetralogie Moře hojnosti (Hódžó no umi) Jukia Mišimy, Jarní sníh. V předchozích letech vyšly v Rubatu již dva Mišimovy romány, Zpověď masky (č. 2019) a Zlatý pavilon (č. 2022), a to v překladu Kláry Macúchové. Tentokrát se ovšem překladatelského úkolu ujal Igor Cima,

Posvátný čas sebe sama

Petr Uram

Lerner, Ben. 22:04.
Z anglického originálu 10:04 (2014) přeložil Petr Fantys.
1. vydání. Praha: Argo, 2025. 286 stran.

 

Ke konci loňského roku vydalo Argo druhý román amerického básníka a spisovatele Bena Lernera, 22:04 (2014), v překladu Petra Fantyse. Po Topecké škole (2019, č. 2022 v překladu Olgy Bártové), kde Lerner vystupuje pod pseudonymem Adam Gordon, se jedná o další autofikční počin. Tentokrát se Lerner z perspektivy třiatřicetiletého poety Bena ohlíží za prozaickými začátky na přelomu roků 2011 a 2012.

Být, či nebýt Kornélií?

Magdalena Císlerová

Balogová, Beata. Kornélie.
Ze slovenského originálu Kornélie (2022) přeložil Jaroslav Bojanovský.
1. vydání. Brno: Jota, 2025. 264 stran.

 

Rodinné ságy zachycující příběhy několika generací v historickém kontextu představují silný trend domácí prózy. Populární romány Kateřiny Tučkové, Aleny Mornštajnové či Karin Lednické pracují s osudy silných žen na pozadí velkých dějin, jejichž prostřednictvím zároveň zpracovávají spoustu aktuálních témat. Slovenský román Kornélie Beaty Balogové nakladatel na graficky povedeném přebalu avizuje jako „nostalgický příběh čtyř generací žen ze vsi na slovensko-maďarských hranicích“,

„Prostě jsme takoví, samý tajemství“

Míla Janišová

Gurnah, Abdulrazak. Ráj.
Z anglického originálu
Paradise (1994) přeložila Petra Nagyová.
1. vydání. Praha: Prostor, 2023. 248 stran.

Gurnah, Abdulrazak. Dozvuky.
Z anglického originálu
Afterlives (2020) přeložil Rani Tolimat.
1. vydání. Praha: Prostor, 2024. 384 stran.

 

Když v roce 2021 Abdulrazak Gurnah obdržel Nobelovu cenu za literaturu, neexistoval žádný překlad jeho díla do češtiny. Od té doby nakladatelství Prostor vydalo dva romány – Ráj (Paradis, 1994, česky v překladu Petry Nagyové 2023),

Autoteorie o sexuální práci, umění a zpovědním psaní

Barbora Skalická Doležalová, Saba Vassileva

Giovannitti, Sophia. Pracující dívka: O prodeji umění a prodeji sexu.
Z anglického originálu
Working Girl: On Selling Art and Selling Sex (2023) přeložili Ondřej Trhoň a Toby Wehle.
1. vydání. Praha: Tranzit.cz, 2024. 207 stran.

 

Kdo může psát o sexuální práci a kdo je oprávněn recenzovat knihu, která se tomuto tématu věnuje? V kontextu narůstající popularity autofikce a autoteorie můžeme pozorovat, že roste poptávka po příbězích, které zpracovávají určité společenské téma, nebo nejlépe marginalizovanou identitu formou osobní zpovědi. Snaha o zviditelnění a reprezentaci dosud přehlížených hlasů se ovšem snadno může zvrtnout v moralizující dohled nad tím,

Můj život je můj

Michaela Melichová

Lumberg, Kiba. Potrhaná křídla.
Z finského originálu
Repaleiset siivet (2011) přeložila Viola Parente-Čapková.
1. vydání. Praha: Kher, 2025. 248 stran.

 

Na loňský Tabook jsem jela s jediným konkrétním cílem: odvézt si od stánku nakladatelství Kher, jež vydává v nádherných grafických provedeních romskou literaturu, knihu Potrhaná křídla. Český překlad druhého dílu trilogie Memesa od finské autorky Kiby Lumberg se na festivalu prodával vůbec poprvé. První díl této série jsem si před rokem pořídila docela náhodou také u stánku – za­ujal mě tehdy čtyřbarevný papír,

Na střeše ráje

Klára Soukupová

Berlinová, Lucia. Večer v ráji.
Z anglického originálu
Evening in Paradise (2018) přeložila Martina Knápková.
1. vydání. Praha: Argo, 2025. 300 stran.

 

Po Manuálu pro uklízečky, který vyšel v českém překladu před šesti lety, přináší Večer v ráji další sadu povídek americké autorky Lucie Berlin. Byť se dá mezi knihami najít víc podobností než rozdílů, Manuál pro uklízečky o něco silněji akcentoval prekérní existenci nižších tříd – praktické okolnosti života samoživitelek, potraty, práce v pečovatelských službách;