Rubrika: Recenze Stránka 1 z 24

Jestli mě zavolají, já půjdu

Barbora Svobodová

Jorge, Lídia. Milosrdenství.
Z portugalského originálu
Misericórdia (2022) přeložila Marie Havlíková.
1. vydání. Praha: Argo, 2025. 392 stran.

 

Milosrdenství je velmi osobní kniha o posledním roce života jedné ženy, jejíž příběh nás zavede do pečovatelského domu se symbolickým názvem Rezidence Ráj a nechá nás v něm setrvat po celý rok, od dubna 2019 do dubna 2020. Sledujeme prostředí i obyvatele domu společně s hlavní postavou, paní Alberti. Jako inspirace autorce posloužila její vlastní matka, která rovněž strávila poslední roky života v pečovatelském domě a stala se jednou z prvních obětí pandemie covidu-19 v Portugalsku.

Být plavidlem skrze temnotu

Klára Soukupová

Lynch, Paul. Píseň proroka.
Z anglického originálu
Prophet Song (2023) přeložila Alice Hyrmanová McElveen.
1. vydání. Praha: Odeon, 2025. 272 stran.

 

Píseň proroka, pátý román irského prozaika Paula Lynche, byla v roce 2023 oceněna Bookerovou cenou. Líčí kontrafaktuální budoucnost Irska, v němž převezme vládu extremistická strana, která se začne rázně vypořádávat se svými odpůrci. Jedním z nich je i vedoucí školských odborů Larry, manžel hlavní hrdinky Eilish, jehož zadržením na poklidném protestu příběh začíná. Eilish v důsledku toho zůstává v měnící se společnosti sama se čtyřmi dětmi a stárnoucím otcem.

Rozbít soumrak dutým bubnováním

Nicole Rážová

Charvátová, Anežka (ed.). Kruely: povídky od Pyrenejí k Andám.
Ze španělských originálů přeložil kolektiv překladatelů.
1. vydání. Praha: Argo, 2025. 253 stran.

 

V nakladatelství Argo letos vyšla antologie povídkové tvorby především současných autorek a autorů ze Španělska a velké části španělsky mluvící Ameriky. Tento počin navazuje na pořad ČRo Vltava Býk a peří z Quetzala, jenž vznikl v roce 2023 ve spolupráci s Institutem Cervantes v Praze. Některé z odvysílaných povídek vyšly rovněž v zimní příloze časopisu A2 (č.

Žal, Zen, Žena

Anton Romanenko

Hirshfield, Jane. Žádný jiný život nebyl: Výbor z básní: 1971–2023.
Z anglických originálů přeložil Šimon Grimmich.
1. vydání. Praha: Jakub Hlaváček – Malvern, 2023. 205 stran.

 

Většina kritických reakcí na tvorbu Jane Hirshfield (* 1953) zdůrazňuje propojenost její poezie se zenovou filosofií. Překladatel jejího díla Šimon Grimmich popisuje v doslovu k českému vydání básní epizodu z autorčina života, kdy strávila tři roky v klášteře Tassajara v Kalifornii. Grimmich píše, že model klášterního života „díky tichu a absenci rušivých vjemů nabízí vhodné podmínky pro rozvoj plného soustředění,

Bad trip prvního roku éry Man’en

Michaela Melichová

Óe, Kenzaburó. Němý výkřik.
Z japonského originálu
Man’en gannen no futtobóru (1967) přeložila Anna Cima.
1. vydání. Praha: Vyšehrad, 2024. 320 stran.

 

Óeho román Němý výkřik (Man’en gannen no futtobóru) bývá považovaný za vrcholné dílo autorova prvního tvůrčího období. Rozvíjejí se v něm některá starší témata, výrazná především v románu Soukromá záležitost (1964, č. 2010), jako narození postiženého dítěte a s ním spojený rozklad manželského vztahu nebo vypravěčovo dilema, zda přijmout odpovědnost za svůj život,

Madridská trans odysea

Kateřina Bártková

Portero, Alana S. Zlozvyk.
Ze španělského originálu
La mala costumbre (2023) přeložil Radovan Beneš.
1. vydání. Praha: Prostor, 2024. 227 stran.

 

Zlozvyk Alany S. Portero vzbudil v literárním světě rozruch, jaký žádný jiný román s trans hlavní hrdinkou zatím nesvedl. Už před tím, než text spatřil světlo světa, ho španělská literární kritika dychtivě očekávala a na Frankfurtském knižním veletrhu vyvolal v té době stále ještě nepublikovaný rukopis senzaci. Měsíc po vydání byla práva na překlad prodána do čtrnácti jazyků a Portero – jak sama později řekla – se stala finančně zajištěnou do konce života.

Zavřít pravdu za dveře

Barbora Vacková

Besson, Philippe. Nech těch lží.
Z francouzského originálu Arrête avec tes mensonges (2017) přeložila Markéta Krušinová.
1. vydání. Praha: Paseka, 2024. 157 stran.

 

Vše začalo jedním letmým zahlédnutím. Mladý muž v hotelové hale mizí v davu kolem něj – tento výjev stačil, aby se mysl ponořila do dávných vzpomínek na čas plný touhy, vášně, ale také strachu a samoty. Zatím poslední přeložený román Philippa Bessona nás zavádí do Francie osmdesátých let, do jednoho konkrétního malého města a jednoho konkrétního období autorova mládí.

Stínohra z fjordu

Klára Soukupová

Fosse, Jon. To je Ales.
Z norského originálu
Det er Ales (2004) přeložil Ondřej Vimr.
1. vydání. Příbram: Pistorius & Olšanská, 2024. 88 stran.

 

Po dvaceti letech od vydání v norštině vychází český překlad novely Jona Fosseho To je Ales, iniciovaný pravděpodobně Nobelovou cenou za literaturu, již autor získal v roce 2023. V jádru příběhu stojí žena vzpomínající na svého muže, který kdysi zmizel na moři. Fosse svým specifickým stylem zachycuje cykličnost a repetitivnost myšlenek, které se popírají navzájem, při tom se upřesňují a posouvají od tématu k tématu.

Štěstí přeje připraveným

Barbora Svobodová

Zink, Rui. Instalace strachu.
Z portugalského originálu
A Instalação do Medo (2012) přeložila Martina Čáslavská.
1. vydání. Praha: Bourdon, 2024. 182 stran.

 

Letošním čestným hostem veletrhu Svět knihy bylo Portugalsko a do Čech zavítal také autor recenzované knihy: Rui Zink. Jeho doposud jediná přeložená kniha byla vydaná nakladatelstvím Bourdon v překladu Martiny Čáslavské, která v roce 2015 dostala za překlad úryvku Cenu Hieronymitae Pragenses (dnes Cena Pavly Lidmilové). O jazykovou redakci se postarala Šárka Grauová a text románu doplňuje obsáhlý úvod Karoliny Válové a poznámka samotného autora,

Andorrská krajina mlčení

Olga Pavlova

Villaró, Albert. Pruská modř.
Z katalánského originálu
Blau de Prússia (2006) přeložil Michal Brabec.
1. vydání. Praha: Filip Tomáš – Akropolis, 2024. 336 stran.

 

Spisovatel a novinář Albert Villaró (* 1964), jehož tvorba zůstává v České republice stále poměrně neznámá, patří mezi významné andorrské autory a přední představitele současné katalánsky psané prózy. Velký ohlas získala knižní série případů policejního vyšetřovatele Andreua Boixe, do níž patří i Blau de Prússia (Pruská modř, 2006, č. 2024). Podobně jako v jiných svých textech zde Villaró propojuje detektivní žánr,