Alexej Sevruk

Vilikovský, Pavel. Příběh opravdického člověka. Ze slovenského originálu Príbeh ozajského človeka (2014) přeložil Miroslav Zelinský. 1. vydání. Brno: Větrné mlýny, 2014. 240 stran.  

Ve své nejnovější knize Příběh opravdického člověka, kterou loni vydalo brněnské nakladatelství Větrné mlýny jako sedmý svazek ediční řady Česi, čítajte, přichází přední slovenský prozaik Pavel Vilikovský s několikerou stylizací. Jedná se o román psaný formou deníkových záznamů, které si za normalizace vede anonymní čtyřicátník, bezpečnostní referent v jakémsi státním podniku v Bratislavě. Prostředí, v němž se román zčásti odehrává, tedy blíže neurčený výrobní podnik,

Michal Špína

Špůrek, Milan. Přečtený život.
Jazyková redakce Markéta Hofmeisterová.
1. vydání. Praha: Dybbuk, 2014. 414 stran.
 

Přestože jsem byl zprvu v pokušení sestavit tuto recenzi výhradně z citátů, brzy jsem se toho nápadu vzdal a zkusím tedy pojednat o Špůrkově Přečteném životě způsobem zcela konvenčním. Na úvod si dovolím pouze jeden citát o citátech: Citujeme-li druhé, citujeme tím zároveň sami sebe, napsal kdesi Julio Cortázar (jehož vypravěči i postavy ostatně citují s velkou chutí). Jakkoli to zní banálně, těžko hledat knihu,

Silvie Mitlenerová

Murakami, Haruki. Bezbarvý Cukuru Tazaki a jeho léta putování.
Z japonského originálu Šikisai wo motanai Tazaki Cukuru to, kare no džunrei no toši přeložil Tomáš Jurkovič.
1. vydání. Praha: Odeon, 2015. 280 stran.
 

Haruki Murakami se v Česku uchytil. Dá se diskutovat o příčinách, o tom, zda je to vlivem odeonského marketingu, kvalitních překladů Tomáše Jurkoviče, nebo tím, že Murakami na rozdíl od jiných Japonců vycházejících mnohem víc z tradice (Óe, Mišima a další) píše vlastně výrazně západním stylem. Nicméně množství prodaných knih hovoří jasně už od prvního česky vydaného románu Norské dřevo (č.

Miloslav Uličný

Cervantes de (sic!) Saavedra, Miguel. Don Quijote de la Mancha. Verze pro mládež. [Překladatel neuveden.] Ilustroval Gustav Dore (sic!). Text upravila Eliška Nosálová. Odpovědný redaktor Pavel Tůma. Jazyková redaktorka Ivana Jachková. Praha: Dobrovský, 2014. 238 stran. Edice Omega. 

Dva roky před významným výročím autora knihy o příhodách a nehodách venkovského zemana z kraje La Mancha, poblázněného četbou rytířských románů (v dubnu 2016 uplyne čtyři sta let od Cervantesovy smrti), vydalo pražské nakladatelství Dobrovský recyklát úpravy pro mládež podle edice nakladatelské společnosti Šolc a Šimáček z roku 1926, aniž uvedlo autora této adaptace,

Milena M. Marešová

Lipsonová, Katri. Zmrzlinář. Z finského originálu Jäätelökauppias (2012) přeložil Vladimír Piskoř. 1. vydání. Praha: Argo 2014. 263 stran. 

Prázdninovou cestu s rodiči po zemích takzvaného východního bloku absolvovala tehdy jedenáctiletá Finka Katri Lipsonová v polovině sedmdesátých let minulého století. O čtrnáct let později, roku 1990, přijela už coby studentka medicíny ze švédské Uppsaly na stáž do čerstvě „porevolučního“ Československa a strávila měsíc v Olomouci. Američana, za kterého se provdala, potkala v Praze. V současnosti žije s manželem a synem ve Vantaa nedaleko Helsinek. Po čtyřicítce začala psát knihy, v roce 2008 vydala prvotinu Kosmonaut,

Paul Ings

Erben, Karel Jaromír. Kytice: Czech and English Bilingual Edition. Z českého originálu Kytice (1853) přeložila Susan Reynolds. 1. vydání. [New Romney, Kent]: Jantar Publishing, 2013. 288 stran. 

Na počátku bychom si mohli položit otázku, proč se říkávalo, že Kytice se nedá přeložit do angličtiny. Na první pohled jsou patrné rysy textu, které jsou u převodu do anglického jazyka naopak výhodou, ať už to je forma balady, nebo základní rytmus často napodobující tradiční metrum anglických balad, o němž je dokonce známo, že jej Erben kdysi studoval. Fakt, že důraz se v češtině obecně klade na prvním slabiku slova,

Michael Alexa

Kurek, Marcin. Oleandr.
Z polského originálu Oleander (2010) přeložil Jaroslav Šubrt. Redakce Jakub Říha.
1. vydání. Praha: Triáda, 2014. 60 stran.
 

Básnická skladba Oleandr polského básníka Marcina Kurka (nar. 1970) byla v roce 2010 oceněna prestižní literární cenou Kościelských. V době svého vydání způsobil malou senzaci, která byla ještě umocněna dojmy z „rozjezdu“ nové básnické edice; Oleandr je druhým svazkem v edici nakladatelství Zeszyty Literackie (které vydává i stejnojmenný časopis), v níž dodnes vyšlo mnoho básnických skvostů.

Do té doby nebyl Kurek příliš známým básníkem;

Ivan Malý

Guenassia, Jean-Michel. Vysněný život Ernesta G.
Z francouzského originálu Vie rêvée d’Ernesto G. (2012) přeložila Helena Beguivinová.
1. vydání. Praha: Argo, 2014. 403 stran.
 

Spisovatel Jean-Michel Guenassia, u nás známý románem Klub nenapravitelných optimistů, se pokusil v novém díle navázat na předchozí úspěch. Využívá k tomu některé momenty, postavy i dějové úseky z předchozího románu, jeho nová kniha má však širší časový záběr. Jako ústřední postavu příběhu totiž využívá osobnost, která prožije všechny zlomové okamžiky dvacátého století. Skrz postavu českého,

Silvie Mitlenerová

Legendreová, Claire. Pravda a láska. Z francouzského originálu Vérité et amour (2013) přeložila Michala Marková. Odpovědná redaktorka Ivana Tomková. 1. vydání. Praha: Argo, 2014. 258 stran. 

Pojmenovat svou knihu Pravda a láska se jeví jako velmi odvážný nápad. Francouzská spisovatelka Claire Legendreová se ale názvu nezalekla a kniha vyšla na konci loňského roku i v českém překladu Michaly Markové.

Kam knihu zařadit? Určitě se vejde mezi autobiografie, či spíše deníkovou literaturu – v novele je přece jen zahrnuto poměrně krátké období v řádu měsíců. Autorka ale deník vylepšuje o prvky milostného románu,

Oskar Mainx

Chutnik, Sylwia. Kapesní atlas žen.
Z polského originálu Kieszonkowy atlas kobiet (2008) přeložili Martina Bořilová, Barbora Gregorová, Jan Jeništa a Lucie Zakopalová.
Praha: Fra, 2014. 220 stran.
 

Prvotina Sylwie Chutnik Kapesní atlas žen vychází v roce oslav varšavského povstání, ukazuje hrdiny a hrdinky vydávající se všanc vzpomínkám, ale i fámám a představám, sice nedosažitelným, a právě proto nahrazujícím jejich žitou přítomnost a potřebným pro jejich existenci.

Sylwia Chutnik (* 1979) nejspíš není českému čtenáři příliš známa. Absolventka genderových studií na Varšavské univerzitě,