Rubrika: Recenze Stránka 22 z 25

Má dáti – vzal. Ženský osud a účtování s estonskou historií

Eva Blinková Pelánová

Taková nekontroverzní kniha

Michaela Otterová

Gürsel, Nedim. Alláhovy dcery. Z tureckého originálu Allah’ın Kızları přeložil Tomáš Laně. 1. vydání Brno: Host, 2010. 272 s. 

Nedim Gürsel je současný turecký spisovatel přesídlivší v důsledku politických ústrků do Francie. To ho řadí do jedné linie s jeho krajanem Orhanem Pamukem, který se zase usídlil v USA, jakož i s mnoha dalšími z domova vyštvanými literáty. Díla těchto autorů vzniklá „venku“ jsou často ohlédnutím přes rameno za životem „doma“ a jsou primárně určena čtenářům v nové zemi, kteří detailně neznají kulturněhistorický kontext díla. Exiloví spisovatelé se tak více či méně vědomě stávají zprostředkovateli domácí kultury v novém prostředí,

Absurdita totality aneb Tajná policie zajala ducha

Hana Tomková

Kadare, Ismail. Spiritus. Z francouzského vydání Spiritus (Paris: Librairie Arthème Fayard, 1996) přeložila do slovenštiny Katarína Bednárová. 1. vydání. Bratislava: Slovart, 2002. 217 s. 

Román Spiritus je další z řady próz, v nichž Ismail Kadare zpracovává ústřední téma své tvorby – útlak jedince totalitní mocí vládnoucího režimu.

Děj románu se odehrává v albánském městě B., kde jsou zaváděna odposlouchávací zařízení, jež Enver Hodža, kterého Kadare v románu přímo nejmenuje, ale označuje pouze jako Vůdce, objedná v Číně. Vůdce ztrácí postupně zrak a ke svému okolí i vůči občanstvu je stále podezřívavější. K účinnějšímu odhalování vnitřního nepřítele mají sloužit různé druhy nejmodernějších čínských miniaturních mikrofonů.

Živelná poezie Eugénia de Andrada

Lucie Koryntová

de Andrade, Eugénio. Svrchovanost. Z portugalských originálů Vertentes do olhar, Antologia Breve a Branco na Branco (Porto: Fundação Eugénio de Andrade, 1998, 1994, 1993) vybrala a přeložila Pavla Lidmilová. Odpovědný redaktor Erik Lukavský. 1. vydání. Praha: Fra, 2004. 137 s. 

Dílo proslulého portugalského básníka Eugénia de Andrada (1923–2005), který podle autorů Dějin portugalské literatury představuje vyvrcholení portugalského „imaginismu“,[1] je v češtině dostupné díky výboru Svrchovanost, jejž uspořádala a přeložila Pavla Lidmilová. Svazek shrnuje prozaickou sbírku Svahy pohledu (Vertentes do olhar,

Izdrykův Voccek aneb hledání vlastního JÁ

Petra Grycová

Izdryk, Jurij. Voccek. Ivano-Frankivsk: Lileja-NV, 1997. 109 stran. 

O kom vlastně mluvíme, mluvíme-li o Vocckovi? Kdo zná německou literaturu, zřejmě tuší. Kdo četl aktuální program pražských divadel asi také. Jaký je ale ukrajinský Voccek, hrdina stejnojmenné románové prvotiny Jurije Izdryka? Tato kniha v češtině dosud nevyšla, nicméně autorka tohoto článku na překladu pracuje. Zájemci si zatím mohou přečíst přeložené ukázky v letošním 7. čísle časopisu A2.

Izdrykův Voccek je již čtvrtým známým nositelem tohoto jména. První z nich, Johann Christian Woyzeck, žil v letech 1780–1824 v německém Lipsku. V roce 1821 ze žárlivosti ubodal svou milenku,

Mrożek aneb Rozum beze dna

Michal Špína

Mrożek, Sławomir. Kohout, Lišák a já. Z polských originálů vybrala a přeložila Helena Stachová. 1. vydání. Praha: Agite/Fra, 2009. 156 stran. 

My, takzvaní hrdinové, jsme otroci! Používá se nás ke všemu možnému a nerozhodujeme o ničem! Vrazí nás do těch nejpitomějších fabulí a poručí nám pronášet mravní naučení, se kterými vůbec nesouhlasíme. Copak je to spravedlivé?

Kohout, Lišák a já je čtvrtým českým výborem krátkých textů Sławomira Mrożka. Výbor sestavila Helena Stachová, která překládala Mrożkovy divadelní hry již v 60. letech, než byl jejich autor režimem umlčen. Přibližně čtyřicítka promyšleně seřazených textů se žánrově pohybuje mezi povídkou,

Ouředníkovy stručné dějiny dvacátého věku

Martin Riker

Přeložila Nelly Pelc Vostrá

Ouředník, Patrik. Europeana: A Brief History of the Twentieth Century.
Do angličtiny přeložil Gerald Turner.
Normal, Illinois: Dalkey Archive, 2005. 122 stran.
 

Mezi literárními kritiky je hluboce zakořeněna představa, že každé literární dílo, zvlášť je-li stylisticky nekonvenční, nutně musí lidem vysvětlit, jak ho číst. Nemá směrovat čtenáře k jedinému výkladu, ale má poskytnout čtenáři možný způsob výkladu, tušení toho, jak jednotlivé části mají zapadnout do sebe, případně náznaky, kam směřuje. Takovéto náznaky umožňují „vhled“ do díla, prostor, jímž se čtenář přiblíží k autorovu záměru,

Dům a krabice od bot

Lucie Koryntová

Enrightová, Anne. Shledání. Z anglického originálu The Gathering (2007) přeložila Dominika Křesťanová. Doslov Hledání, shledání, nalézání napsala Alice Hyrmanová McElveen. Odpovědný redaktor Jindřich Jůzl. 1. vydání. Praha: Odeon, 2009. 249 stran.  

Shledání je čtvrtým románem Anne Enrightové, anglicky píšící autorky, Irky narozené v Dublinu (1962), za nějž v roce 2007 obdržela Man Bookerovu cenu. Román, který vypráví a píše Veronika žijící v manželství se dvěma dětmi, se odehrává v průběhu života tří generací, přičemž časově začíná shledáním Veroničiny babičky Ady Merrimanové s rodinným přítelem Lambertem Nugentem roku 1925.

Mezi světy

Marie Novotná

Sága o Hervaře / Hervarar saga Ze staroseverštiny přeložil a edičně připravil Jan Kozák jr. Jazyková redakce Alena Scheinostová. 1. vydání. Praha: Herrmann & synové, 2008. 181 stran.

Kozák, Jan jr. Sága o Hervaře – komentáře 1. vydání. Praha: Herrmann & synové, 2009. 207 stran.  

Ságu o Hervaře připravil religionista a klasický filolog Jan Kozák jr. pro českého čtenáře netradičně ve dvou svazcích. První díl obsahuje po stručném úvodu původní staroseverský text paralelně s českým překladem, opatřeným podrobnými poznámkami. V druhém svazku nalezneme soubor pěti Kozákových úvah inspirovaných jednotlivými aspekty Ságy o Hervaře a překlad faerské balady o Hjálmaru a Angatýovi – doklad živé tradice látky tradované od raného středověku.

Lehce stravitelný román

Lucie Koryntová

de Blasi, Marlena. Tisíc dnů v Benátkách – Nečekaná romance. Z anglického originálu A Thousand Days in Venice (2002) přeložila Daria Dvořáková. Odpovědná redaktorka Marie Sluková. 1. vydání. Praha: BB/art, 2004. 220 stran. 

Když jsem bloumala po knihovně, v létě vybrakované a zpřeházené, padla jsem náhodou na knížku, která se očividně hlásila k vysmívanému žánru románu pro ženy. Avšak už svým začátkem mě – k mému údivu – zaujala natolik, že jsem ji zhltla až do konce. „Nehnula jsem se z místa ještě dlouho poté, co vlak dorazil na nádraží Santa Lucia. Rty jsem si přejela rubínovou rtěnkou,