• Recenze #2008 #6

Michaela Otterová

Timothée de Fombelle: Tobiáš Lolness.

Z francouzského originálu Tobie Lolness (2006) přeložila Drahoslava Janderová.

1. vydání. Praha: Baobab 2007, 296 s.

Třináctiletý Tobiáš patří k miniaturnímu nárůdku, jehož domovem a celým vesmírem je strom. Tito lidičkové žijí ve větvích, na kmeni či v kouli jmelí, hloubí si domečky v kůře, koexistují s larvami a červotoči, děsí se mravenců, nosatců a pěnic. Otec Tobiáše, geniální vědec a vynálezce, bádá nad skutečnou povahou stromu a spekuluje o životě mimo něj. Jednoho dne přijde s objevem, který může změnit osudy všech jeho spoluobčanů – a odmítne ho vydat. Lolnessovi jsou posláni do vyhnanství,

• Recenze #2008 #5

Jan Bednář

Ogden Nash: Kdyby Ogden uměl česky / What if Ogden could speak Czech Z anglických originálů vybral a přeložil Jiří Weinberger za jazykové spolupráce Věry Bořkovcové. 1. vyd. Praha: Baronet 2006, 75 s.

Americký spisovatel Ogden Nash patřil v průběhu 20. století bezesporu k předním představitelům nonsensové poezie a jeho satirické verše plné originálních a humorných nápadů řadíme dodnes k vrcholným dílům tohoto žánru. Narodil se 19. srpna 1902 v USA (v městečku Rye ve státě New York), vystudoval Harvardskou univerzitu a svou kariéru spisovatele zahájil v nakladatelství Doubleday Page Publishers. Do literárního světa vstoupil v roce 1931, kdy vydal básnickou sbírku Hard Lines,

• Recenze #2008 #4

Josef Šlerka

Pierre de Bourdeille zvaný Brantôme: Životy záletných dam Z francouzského originálu Vies des dames galantes přeložil Ladislav Matějka. 1. vyd. Praha: Dybbuk 2007, 336 s.

„Pravým způsobem, jak rozšířit a znásobit svoje touhy, je chtíti jim vnutit hranice.“ markýz de Sade

Vydávání klasických erotických textů se mimo jiné věnuje nakladatelství Dybbuk. Mezi jeho dosud publikovanými tituly nalezneme Sadeho Juliettu či dekadentní pornoromán s příznačným názvem Tři dcery a matka od Pierra Louyse. Opravdovou perlu ale představuje manýristický román – rozprava Životy záletných dam.

• Recenze #2 #2008

Petr Christov

Sledovat publikační počiny edice Divadelního ústavu (dnes již Institutu umění – Divadelního ústavu) by mělo být pro českou čtenářskou veřejnost zajímající se o divadlo a dramatickou literaturu povinností. Knihy, které péčí DÚ spatřily světlo světa, jsou takřka bez výjimky výraznými příspěvky z rozličných oblastí divadelnictví, ať už se objevily v kterékoli z jeho edičních řad – od monografických historických publikací a kritických edic sebraných spisů (Edice Světové divadlo a Edice České divadlo), přes impozantní a výtečně vyvedené tituly Encyklopedie českého divadla, až po edice věnované samotným divadelním hrám, zde se jedná především o dvě ediční řady pojmenované Edice Současná hra a Edice Divadelní hry.

• Recenze #1 #2008

Anna Tkáčová

Zcela bez povšimnutí kritiky se na pultech knihkupectví objevil ke konci roku 2005 román kolumbijské spisovatelky a novinářky Laury Restrepo Temná nevěsta (La novia oscura, 1999). Současná kolumbijská literatura je přitom pro českého čtenáře velkou neznámou a povědomí o ní se omezuje na jedno jediné jméno: Gabriel García Márquez. Laura Restrepo patří k nejvýznamnějším hispanoamerickým autorkám, její dílo bylo přeloženo do více než dvaceti jazyků a renomé si získala i mezi literárními kritiky a kolegy-spisovateli. Poklonu jí složil například José Saramago při předávání významné literární ceny španělského nakladatelství Alfaguara za román Delirio (2004,

• Recenze #12 #2007

Miluše Zadražilová

Psát o magickém románu nedávno zesnulé litevské autorky Jurgy Ivanauskaitė Čarodějnice a déšť (Ragana ir lietus, 1993) je pro mne nesmírně těžké. Nejenom proto, že je dnes Jurga Ivanauskaitė (1961–2007) považována za téměř sakrální tvář litevské kultury. To samo o sobě je nepochybně dobrým znamením. Značí to alespoň pro tuto chvíli volbu umění hledajícího duchovní jistoty, poztrácené a promrhané v chaosu znejistělého historického mezidobí mezi agonií starého, zevnitř odumřelého sovětského systému a utvářením nové budoucnosti nezávislé Litvy se všemi riziky, která s sebou nese kladení základních kamenů do dlouho nekypřené půdy. Všestranně umělecky nadaná Jurga Ivanauskaitė, která svým původem patřila ke staré,

• Recenze #11 #2007

Jan Hon

Karlova univerzita se vyznačuje jedním anomálním úkazem, totiž ústavem germánských studií na Filozofické fakultě. Již delší dobu vypadá, jako by se pohroužil do zimního spánku – o to pozoruhodnější jsou ovšem výkony, ke kterým se jednou za čas probere. Za tím posledním stojí ojedinělý spiritus agens české germanistiky Alice Stašková, díky níž se pražský germanistický ústav mohl na podzim roku 2005 prezentovat jako spoluorganizátor konference o Friedrichu Schillerovi pořádané v pražském Goethově institutu k dvoustému výročí jeho úmrtí. Letos na jaře se nám pod názvem Friedrich Schiller und Europa. Ästhetik, Politik, Geschichte (Friedrich Schiller a Evropa.

• Recenze #2007 #9

Anna Čmejrková

„Stojím v telefonní budce, je po konci světa. Mohu telefonovat, jak chci, žádný limit už neplatí. Těžko říct, zda někdo další přežil anebo jestli mé telefonáty jsou jen monologem šílence. Některý hovor je stručný, jako by mi ten druhý položil sluchátko před nosem; jiný se protahuje, jako by mi na druhé straně naslouchali s provinilou zvědavostí. Není ani den, ani noc; situace nemůže skončit.“

(Houellebecq, Michel. Možnost ostrova. Přel. Jovanka Šotolová. Praha: Odeon, 2007. 7.)

Citované podobenství německé novinářky Harriet Wolfové tvoří rámec zatím posledního románu francouzského spisovatele Michela Houellebecqa Možnost ostrova (La Possibilité d’une île.

• Recenze #2007 #7

Martina Loučková

Thomas Vaessens: Ongerijmd succes. Poëzie in een onpoëtische tijd (Nečekaný úspěch. Poezie v nepoetické době). Vantilt, Nijmegen 2006.

V našich milých intelektuálních luzích a hájích zatím není valný důvod k radosti ani znepokojení nad vlivem nových médií na postavení básníka ve společnosti. Je sice pravda, že se najdou fungující české internetové časopisy a blogy věnované poezii, ovšem ve srovnání například s nizozemskou jazykovou oblastí je jejich počet a vliv zanedbatelný.1) Fenomén digitální nebo interaktivní poezie k nám, zdá se, zatím nepronikl vůbec (příkladně heslo „interaktivní poezie“ vynese na Google pouhých pět – převážně zcela bezcenných – nálezů).

• Recenze #2007 #6

Jan Filipský

S obrazivostí, myšlenkovou hloubkou a moudrostí staré Indie se český čtenář mohl poprvé důkladněji seznámit již roku 1528, kdy pražský měšťan, humanistický nakladatel, knihtiskař a spisovatel Mikuláš Konáč z Hodiškova (asi 1480–1546) ve své tiskárně U bílého lva na Starém Městě pražském vydal staroindický bajkový soubor Paňčatantra, který přeložil z latinské verze Jana z Kapuy pod názvem Pravidlo lidského života. Tím založil bohatou tradici překladů a zpracování tzv. Bidpajových bajek, pojmenovaných podle domnělého autora Bidpaje (v poarabštělé podobě Bajdabá), moudrého rádce a filozofa, jenž prostřednictvím mravoučných historek a podobenství zasvěcuje nenadané královské syny do tajů vladařského umění.