Jan Josl a Anna Tučková
Ari Folman, David Polonsky. Deník Anne Frankové.
Z anglického originálu Anne Frank’s Diary: The Graphic Adaptation přeložila Magda de Bruin Hüblová.
1. vydání. Praha: Triáda, 2017. 151 stran.
Před otevřením knihy se v nás mísila zvědavost s nedůvěrou, kterou čtenář se zkušeností s komiksovými adaptacemi děl literárního kánonu nutně zakouší. Jde o jednu z řady adaptací, jejichž hlavním cílem je – přes deklarovanou snahu přiblížit klasiku nečtenářům – vytěžit kvalitní literární námět všemi způsoby? Může si vůbec takový text, jako je deníkový záznam, zachovat v komiksovém zpracování svou autenticitu? Dokáží autoři využít obrazovou složku zajímavěji než jako pouhou ilustraci textu?
Na první pohled spadá Deník Anne Frankové do stejné kategorie komiksů jako Cesta kolem světa za 80 dní (Grada, 2013), Cesta do středu země (Grada, 2010) nebo manga adaptace Shakespearových her (Albatros). Tedy titulů, jež vznikly rychlým převodem literárního díla do komiksové podoby a jejichž účelem je přiblížit obsah těchto děl čtenářům, kteří se s nimi musí vypořádat v rámci povinné četby. Takovým převodům nelze upřít jistý bohulibý edukativní záměr, umožňují, aby se vlk najedl a koza zůstala celá, ale rovněž jim můžeme řadu věcí vytknout. Mnohdy jde o mechanický převod bez větší invence, v jehož důsledku se většina přímé řeči předlohy přesune do komiksových bublin a popisy jsou převedeny do obrázků, aniž by se v průběhu celého komiksu jejich styl a rozložení nějak měnily či reflektovaly proměny v ději. Sám obraz hraje roli komparsisty, který maximálně zaplňuje jistá místa nedourčenosti, jako je například v Cestě do středu země barva očí profesora Lindenbrocka. Vyvstává otázka, zda vydávání takových komiksů není spíše kontraproduktivní, protože čtenář se nakonec spokojí se zjednodušenou verzí, která mu bez větší námahy dovolí získat pocit vzdělance, původní dílo si však nikdy nepřečte. Chvályhodná idea přiblížit významná díla literatury komiksem a vzbudit zájem i o literární předlohu tak přichází vniveč a ve společnosti nakonec obíhá pouze karikatura původního díla.
Toto vše do jisté míry potvrzuje kniha Anne Franková – Komiksový životopis, která vyšla v roce 2013 v nakladatelství Paseka. Využívá sice pasáže Deníku, ale vysvětluje je a dává do historického kontextu, přičemž obraz je pouhou ilustrací děje, aniž by ho jakkoli posouval. Titul byl vydán se záměrem přiblížit historické období žákům základních a středních škol a nakladatelství jej doplnilo výukovými materiály. Autoři již názvem deklarují, že nejde o interpretaci Deníku, ale o čtenářsky snadno stravitelné přiblížení života historické osobnosti, který se shodou okolností z větší části překrýval s jejím literárním dílem. Tento reflektovaný odstup jim slouží ke cti, na druhou stranu však jde přesně o ten případ, kdy je využito slavného námětu k popularizaci obsahu díla, aniž by byla zachována jeho působivost.
Domníváme se ovšem, že příliš kreativní obrazové zpracování Deníku by bylo také na škodu. Původní Deník Anne Frankové není v prvé řadě beletristickým dílem (ačkoli jej tak jeho autorka mínila využít), ale dokumentárním záznamem, a právě naše obeznámenost s tím, že jde o deník, stojí z velké části za jeho působivostí. Zdůraznění obrazové stránky na úkor textu, které nacházíme například v komiksových adaptacích, nebo spíš parafrázích Erbenovy Kytice (Transmedialist, 2016) by mohlo vyznění díla spíše uškodit, protože by čtenáři připomínalo, že jde o pouhou interpretaci. U díla, jehož působivost je do značné míry podmíněna tím, že známe okolnosti jeho vzniku, se zdá, že fungující adaptace není možná. A přesto to autorům vyšlo, a komiks Deník Anne Frankové je tak svého druhu zjevením nejen na komiksové scéně, ale i mezi „vzdělávacími publikacemi“.
Po formální stránce je obava z neinvenčního a řemeslného převodu do komiksové podoby lichá. Autoři se nespokojili se standardními komiksovými okénky: nalezneme tu plánky, seznamy věcí, obrazové metafory, aluze na umělecká díla, varianty stripů i celostránkové obrazy. Tyto prostředky přitom nápaditým způsobem ilustrují kousavost, vzdor a přecitlivělost dospívající dívky, která v extrémním slova smyslu musí přežít svou rodinu.
Deník tak nezachycuje pouze fakta, která se žák dozví na hodinách literatury, tedy že Anne Franková byla nebohá pubertální dívka, která si v úkrytu před nacisty psala deník, ale velmi přesně uchovává i to, čím je text původního Deníku zejména – hluboce osobní zpověď zajímavé mladé ženy o dospívání, o složitých vztazích lidí, kteří nedobrovolně sdílejí týž stísněný prostor, o vyrovnávání se s vlastními chybami a, zejména, s chybami svých rodičů. Komiks velmi věrně zachycuje reflexivitu samotné Anne, která při čtení originálu udivuje dodnes.
Nové zpracování se nevyznačuje strachem z textu, a tak zde najdeme celé přepisy Annina deníku bez doprovodné ilustrace, včetně celé jedné bubliny z Antigoné ve staré řečtině (32). Nijak tedy čtenáře nepodceňuje a umožňuje mu, aby si aktualizoval své znalosti z celé řady oblastí, případně probouzí (motivuje) jeho epistemickou zvědavost tím, že takové znalosti považuje za samozřejmé. Strach z intelektuální petrifikace proto není na místě. Ani obava, že by komiks ubíral čtenáře původnímu deníku, se v tomto případě nezdá oprávněná. Deník Anne Frankové slouží jako křižovatka směrem k jazykům současným i mrtvým, k dějinám od prehistorie až po současnost, uměleckým dílům, kinematografii, literatuře i módě, vytváří ze známého nové kombinace porozumění a nabízí mnoho dalších tajemství, za kterými je možné se vydat. Bylo by proto nepatřičné chtít po čtenáři, aby sledoval cestu od adaptace k originálu, když je tu tolik cest jiných.
Jak už jsme zmínili výše, pro Anne byl Deník východiskem pro budoucí literární dílo, nikoli literárním dílem samým, a ačkoli svůj Deník několikrát doplňovala a přepisovala, jejím snem bylo stát se literátkou, nikoli kronikářkou. Za uveřejněním deníku stál Annin otec, který se snažil jednak splnit sen své dcery, jednak přispět k ucelenému obrazu holocaustu. Zdařená adaptace je tak svého druhu dalším naplněním Annina snu – deník se stal podkladem pro kvalitní literární dílo, které není pouhým výluhem díla původního, ale jeho svébytnou interpretací.