Stránka 114 z 114

5/2005 – Pod dvojím nebem



Deset let na skřipci

Richard Podaný

„Myšlenka anticeny jest tak jednoduchá jako Kolumbovo vejce“, pravil by asi Švejkův spoluvězeň na policejním ředitelství. Nicméně protože jsem nějakou dobu zastupoval Obec překladatelů v evropském sdružení CEATL, můžu prohlásit, že (aspoň pokud vím) nikdo jiný v Evropě tu prostou myšlenku nepojal a anticeny za překlad neuděluje. Takže: proč a jak to vlastně celé vzniklo?

PROČ, to je vcelku jasné každému, kdo zažil v knižní branži počátek let devadesátých. Místo stovek vydaných titulů tisíce, stovky a stovky nových nakladatelů včetně těch, co to moc neuměli, a ve zpěněné brázdě za jejich zádí též stovky „překladatelů“,

O Philipu K. Dickovi, Charlesi Bukowském a překládání vůbec

V následujícím rozhovoru zpovídala Radka Šmahelová svého překladatelského kolegu a kamaráda Roberta Boba Hýska, v současné době překladatele Philipa K. Dicka a Charlese Bukowského pro nakladatelství Argo. Kromě popisu slastí a útrap provázejících překlady knih P. K. Dicka si můžete přečíst i drobné úvahy a postřehy o překládání, o vztahu překladatele k překládaným knihám a v neposlední řadě i o důležitém faktoru v překladatelském procesu – roli nakladatelství.

 

Radka Šmahelová: Bobe, většina českých čtenářů tě zná jako překladatele knih Charlese Bukowského a Philipa K. Dicka. Jak jsi se dostal právě k těmto autorům?

4/2005 – Když zítra znamená včera



3/2005 – L’arte della memoria



Řeč staré řečtiny v současné češtině

Rozhovor se Zdeňkem Kratochvílem a Vojtěchem Hladkým. Provází Josef Šlerka.

 

Josef Šlerka: Řeč bude o překládání ze staré řečtiny, ale řekněme rovnou, že oba texty, o nichž se budeme bavit, jsou každý z úplně jiného soudku. Oba jsou to sice texty řecké, oba jsou to texty filosofické, ale zatímco první z nich pochází z přelomu V. a VI. století a je dílem křesťanského teologa známého pod pseudonymem Dionýsios Areopagita, ten druhý je od Hérakleita z Efesu a pochází sice také z přelomu VI. a V. století, ovšem před Kristem. Od Dionýsia nás dělí patnáct století,

2/2005 – My, dobří Evropané



Errata prvního čísla

V prvním čísle vyšel rozhovor Barbory Gregorové a Libora Dvořáka v neautorizované verzi. Ztratily se tím některé zajímavé informace, především ovšem došlo k mylnému přepisu jmen. V textu si prosím opravte „paní Bartmanová“ na „paní Parkmanová“ a „Jolanta Kalinská“ na „Jolanta Kamiňská“. Autorizovanou podobu textu naleznete v brzké době na našich internetových stránkách – www.svetovka.cz.
V tiráži dále nebyl nedopatřením uveden autor ilustrace Lukáš Georgiev. Všem takto postiženým se hluboce omlouváme.


Možnosti jazyka

Rozhovor překladatele Libora Dvořáka a překladatelky Barbory Gregorové, s občasnými vstupy Josefa Šlerky, v autorizované podobě

 

Libor Dvořák: Jak jste se dostala ke studiu ruštiny a polštiny?

Barbora Gregorová: Studovala jsem češtinu a občanskou výchovu na pražské Pedagogické fakultě. Během prvního roku mě ale opustilo osobní přesvědčení a dá se říci, že jsem taky trochu ztratila iluze, takže už jsem dál nechtěla v tomto studiu pokračovat. Ale chtěla jsem zůstat u nějakého slovanského jazyka. Tehdy jsme jeli na výlet do Krakova, kde mě nadchlo všechno včetně polštiny,

1/2005 – Slávy dcery dnes (i zítra?)