Rozhovor s Františkem Dryjem

Setkání Plavem šitých otázek a nekonečného surrealistického deštníku na redakčním stole podle všeho otřáslo několika ustálenými klišé. Jsme si vskutku smysluplně vědomi vlastního konce? Jak se k sobě mají smrt, erotismus, spánek – chodíme posud fatálně vyšlapanými stezkami jistého vousatého Vídeňáka? Jak prazákladní věci života a smrti chápou surrealisté? Rozhovor o (ne)kultuře smrti, hlavách v pískovišti a lidech z masa, kostí i peří vedli Vojtěch Šarše a Luděk Liška. 

Luděk Liška: Prý se člověk od zvířat liší mimo jiné tím, že si je vědom vlastního konce… a také vládne jazykem, to jest nástrojem, jak se s touto skutečností vypořádat.

Rozhovor s Dimitrisem Nollasem

Rozhovor se současným řeckým prozaikem Dimitrisem Nollasem se věnuje stále aktuálním tématům, jako je uprchlictví, migrace, občanské nepokoje nebo nenaplněné představy (nejen ekonomického) ráje. V tomto vydání Plavu můžete najít také ukázku z Nollasovy novely Ztraceni v moři. 

Nicole Votavová Sumelidisová: Vaše novela Ztraceni v moři se dotýká aktuálního a v dnešní době v Řecku velmi vyostřeného problému uprchlíků. Jaké místo zaujímají tato aktuální témata – uprchlický problém, xenofobie a hospodářská krize – v současné řecké literatuře?

Dimitris Nolas: Od roku 1990 bylo Řecko cílovou zemí pro tisíce imigrantů z takzvaného východního bloku,

Rozhovor s Jakovosem Kambanellisem

V roce 2007 poskytl dramatik Jakovos Kambanellis rozhovor Marcele Spívalové a Pavlíně Šípové, které byly tehdy v Athénách na stáži a chystaly společný projekt uvedení vybraných moderních řeckých autorů na české scéně. Z projektu však nakonec sešlo a tato rozprava se teprve nyní dočkala své publikace.
 

Marcela Spívalová a Pavlína Šípová: Jak jste se vlastně dostal k psaní dramatu?

Jakovos Kambanellis: Nezačal jsem psát pro divadlo, protože by se mi tak líbilo nebo že bych si chtěl vyzkoušet svůj tvůrčí potenciál a poměřit se s antickými vzory.

Rozhovor s N. A.

Jen skutečně zasvěcení tuší, že patrně největší hvězda letošního Festivalu spisovatelů zářila potají a skryta zrakům většiny návštěvníků. Autor, jenž si pro potřeby tohoto rozhovoru přál být označen jen iniciálami N. A., přijel na festival coby prostý divák – ačkoliv pokud by přijal pozvání, která mu na různé adresy dorazila v uplynulých letech, mohl zde vystupovat již několikrát pod zhruba tuctem jmen. 

N. A. se uvolil ke krátké schůzce ve Valdštejnské zahradě a před tím, než na lavičce zalité podzimním sluncem poodhalil roušku tajemství obestírající jeho osobu, několikrát si ověřil, zda v dosahu není žádné záznamové zařízení krom čtverečkovaného bloku a nepříliš ostré tužky.