Stránka 88 z 106

Co oko nevidí…

Michaela Otterová

Littell, Jonathan. Laskavé bohyně. Z francouzského originálu Les Bienveillantes (2006) přeložila Michaela Marková. Redigoval Richard Podaný. Odborná revize textu a doslov Tomáš Chrobák. Odpovědný redaktor Jindřich Jůzl. 1. vydání. Praha: Odeon, 2008. 872 s. 

Román Laskavé bohyně je a bude dílem kontroverzním. Jde o memoáry fiktivního nacistického důstojníka Maxe Aueho, který prošel mnoha místy tak či onak důležitými pro 2. světovou válku (Ukrajina, Stalingrad, Kavkaz, Osvětim, Lublin, Berlín, atd.) a setkával se s historickými i smyšlenými nositeli ideologie v oblasti politické, ekonomické, právní, antropologické, lingvistické atd. Jeho vyprávění je tedy současně jakýmsi „průvodcem“ po nacismu.

Lehce stravitelný román

Lucie Koryntová

de Blasi, Marlena. Tisíc dnů v Benátkách – Nečekaná romance. Z anglického originálu A Thousand Days in Venice (2002) přeložila Daria Dvořáková. Odpovědná redaktorka Marie Sluková. 1. vydání. Praha: BB/art, 2004. 220 stran. 

Když jsem bloumala po knihovně, v létě vybrakované a zpřeházené, padla jsem náhodou na knížku, která se očividně hlásila k vysmívanému žánru románu pro ženy. Avšak už svým začátkem mě – k mému údivu – zaujala natolik, že jsem ji zhltla až do konce. „Nehnula jsem se z místa ještě dlouho poté, co vlak dorazil na nádraží Santa Lucia. Rty jsem si přejela rubínovou rtěnkou,

Ještě nikdy se mi nestalo, abych uhádl vraha

Rozhovor s Pavlem Janáčkem

Mezi českými literárními historiky nenajdeme povolanějšího „brakologa“, než je Pavel Janáček. Někdejší vedoucí kulturní rubriky Lidových novin vyučuje nyní na katedře české literatury FF UK, spolu s dalšími kolegy z ÚČL AV ČR sepsal dvě monografie a početné studie o českém i světovém literárním braku. Právě s Pavlem Janáčkem proto Josef Šlerka diskutoval mimo jiné o smyslu a vymezení populární literatury. 

Josef Šlerka: Lze vůbec literární brak definovat?

Pavel Janáček: Literární brak není popisný pojem z repertoáru literární vědy, i když se tak někdy tváří (najdeme ho například v našem „ústavním“ Slovníku literární teorie,

7–8/2009 – Colombo a Harlekýnka, čili brak



6/2009 – Pláč a smích země rumunské



Skřipec 2009: kauza?

Sestavil Lukáš Novosad

Čtenářům, již porůznu a především na internetu vyjádřili nespokojenost s převodem románu Neala Stephensona Rtuť, patrně přineslo udělení Anticeny Skřipec překladatelům Haně a Martinu Sichingerovým zadostiučinění za peníze vydané za tak pokažený výrobek anebo přinejmenším za čas s ním strávený. Hlasy podezřívající kritiky tohoto překladu a následně i porotu Skřipce takřka z podjatosti byly též na koni. Odmyslíme-li si osobní výpady, byli jsme svědky nebývalého čtenářského zájmu o překladatelské umění. Souvisí to po mém soudu především s fantastickým žánrem, kam Rtuť spadá (byť jde spíše o alternativní historii než o zástupce SF) a který je živen čtenářskou uvědomělostí a živelností,

Rumunům by prospěla stylová autocenzura

Rozhovor s rumunským spisovatelem Răzvanem Petreskem

Oceňovaný prozaik a dramatik Răzvan Petrescu kriticky hovoří o rumunské literatuře, o jejím nudném realismu a pohrdání stylem, a ironicky si dobírá hledání jejích specifik, trendů a generací. 

Anna Čmejrková: Je něco na rumunské literatuře výjimečného nebo jedinečného?

Răzvan Petrescu: Ano: to, že existuje.

AČ: V rumunském čísle Plavu se sešlo podivuhodně mnoho textů s nadreálnými prvky, které pramení z využití imaginace, snu a nadsázky. Je to náhoda nebo pozorovatelná tendence?

RP: To je jen šťastná náhoda. Domnívám se, že rumunská literatura má dnes zhruba tři podoby: 1.

Ghykovy zlaté sny

Josef Šlerka

C. Ghyka, Matyla. Zlaté číslo. Z francouzského originálu Le Nombre d’or přeložila Danuše Navrátilová. 1. vydání. Praha: Argo, 2008. 417 stran. 

Od nepaměti přitahuje laiky i odborníky matematický fenomén zvaný zlatý řez. V praxi se jedná o dokonalý poměr, který vznikne rozdělením úsečky na dvě části tak, že poměr větší části k menší je stejný jako poměr celé úsečky k větší části. Vyjádřitelný číselně pak odpovídá přibližně hodnotě 1,618. Nejdivnější na něm je, že se s ním můžeme setkat prakticky všude: od živé přírody přes umění až po technickou analýzu pohybu cen akcií na burze.

Hostující profesoři po třiceti letech

Jan Vaněk jr.

Lodge, David. Hostující profesoři.
Z anglického originálu Changing Places (1975) přeložil Antonín Přidal.
Korektury Iveta Coufalová, odpovědný redaktor Tomáš Dimter.
„V Mladé frontě vydání první“ (celkem 5.). Praha: Mladá fronta, 2008. 235 stran. 

Představovat Hostující profesory (anglický název Changing Places zdůrazňuje, že změna prostředí vede hrdiny k tomu, že si nakonec prohodí místa i na soukromé úrovni)1 čtenářům Plavu by bylo zbytečné: intelektuální humoreska, v níž David Lodge na vrcholu tvůrčích sil obohatil žánr „univerzitního románu“ o vděčné téma kontrastu „dvou zemí,

Hostující profesoři po třiceti letech

Jan Vaněk jr.

Lodge, David. Hostující profesoři.
Z anglického originálu Changing Places (1975) přeložil Antonín Přidal.
Korektury Iveta Coufalová, odpovědný redaktor Tomáš Dimter.
„V Mladé frontě vydání první“ (celkem 5.). Praha: Mladá fronta, 2008. 235 stran.

Představovat Hostující profesory (anglický název Changing Places zdůrazňuje, že změna prostředí vede hrdiny k tomu, že si nakonec prohodí místa i na soukromé úrovni)1 čtenářům Plavu by bylo zbytečné: intelektuální humoreska, v níž David Lodge na vrcholu tvůrčích sil obohatil žánr „univerzitního románu“ o vděčné téma kontrastu „dvou zemí,